Kult osobnosti: Porovnání verzí

K dalšímu otevření diskuze došlo po XXII. sjezdu KSSS roku 1961, který kritiku "kultu osobnosti" prohloubil. XII. sjezd KSČ se roku 1962 problémem sice dál zabýval, opět ale ve starém pojetí. "Kult osobnosti" byl znovu překrouceně charakterizován jako uplatňování protistranických metod, které izolovaly stranu od mas, narušily rozvoj socialistické demokracie apod. a projevovaly se v komandování a prosazování libovůle jednotlivců.<ref>Jaroslav Bláha: O vzniku a podstatě kultu osobnosti, Liberec 1969, str. 6.<br>

</ref> Podobné stanovisko vyjádřil i severočeským krajským výborem KSČ pověřený kolektiv autorů ve své brožuře „K některým otázkám kultu osobnosti a jeho projevům v Komunistické straně Československa“ z roku 1963, v níž se zdůrazňuje, že kult osobnosti nebyl pouhou záležitostí uctívání vůdčí postavy, ale především nesprávným způsobem vykonávání moci nedotknutelným jednotlivcem či úzkou skupinou lidí, což celý vládní systém deformovalo.<ref>Tamtéž, str. 6.</ref> Poslední publikaci v komunistickém Československu, jež se danou problematikou zabývala, vydal pod názvem "O vzniku a podstatě kultu osobnosti" Jaroslav Bláha roku 1969. I zde najdeme pokus o srozumitelnou definici - "kult osobnosti" se má vyznačovat přičítáním nadneseného významu jednotlivým osobnostem, snižováním či upíráním zásluh jiných, zatajováním jejich chyb, jejich omezenou kritizovatelností či úplnou nedotknutelností, nestřídmou popularizací apod., což má být ale pouze předstupněm pro jevy daleko horší, jako ''„uzurpování moci a potlačování demokracie; porušování zákonů, předpisů a obecně přijatých norem, i jejich svévolný výklad; bezohledná likvidace ideologických odpůrců zahrnující i likvidaci fyzickou.“''<ref>Tamtéž, str. 10.</ref> Ani Bláha tedy neopustil staré, silně negativní schéma, které zůstalo v platnosti až do zhroucení komunistického režimu v roce 1989.

 

== Odkazy ==