Ota I. Veliký: Porovnání verzí

V této době se [[Itálie]] nacházela v politickém chaosu. Po smrti Lothara, kterého zřejmě otrávili, zdědila trůn jeho žena [[Adéla Burgundská|Adelaida]], vlastní dcera, nevěsta a vdova po posledních třech italských králích. Šlechtic [[Berengar z Ivrey]] se vyhlásil králem Itálie, unesl Adelaidu a pokoušel se legitimovat svou vládu svatbou Adelaidy se svým synem. Adelaida ovšem uprchla a požádala o intervenci. Liudolf a Jindřich nezávisle vpadli do severní Itálie, aby využili situace, ale jejich ambice zmařil Ota, který tam vpadl rovněž a donutil Berengara přísahat lenní věrnost. Krátce nato se oženil s Adelaidou.

Boleslav I. se spolu se svým synem poddal Otovi I. v r. 950 pod tzv. Novým hradem. 10. srpna [[955]] porazil Ota Maďary v [[Bitva na Lechu|bitvě na řece Lechu]] nedaleko [[Augsburg]]u (bitvy se zúčastnil i český oddíl, avšak nikoliv pod vedením českého knížete [[Boleslav I.|Boleslava I.]], se kterým Ota do r. 950 vedl bezvýchodné spory). Zbavil tak říši jíž několik let čelící nájezdům Maďarů hrozícího nebezpečí z východu. Roku [[962]] podnikl úspěšné tažení do [[Itálie]], kde získal bohatou kořist dobytím mnoha severoitalských měst. Využil situace a nechal se v Římě korunovat papežem na císaře Svaté říše římské. Podle jeho příkladu pak měly všechny císařské korunovace probíhat v [[Řím]]ě. Toto pravidlo ale bylo často porušováno. Pro císaře byla cesta do Říma nákladná a její dlouhé trvání mohlo způsobit vzpoury v zemi.