Kostel svatého Jakuba Staršího (Levoča): Porovnání verzí

'''Kostel svatého Jakuba''' je [[Gotická architektura|gotická]] sakrální stavba v okresním městě [[Levoča]] v [[Prešovský kraj|Prešovském kraji]]. Spolu s nedaleko stojící [[Renesance|renesanční]] [[Radnice (Levoča)|městskou radnicí]] tvoří dominantu [[Náměstí Mistra Pavla]]. Je [[farní kostel|farním kostelem]] [[Římskokatolická farnost svatého Jakuba (Levoča)|levočské]] [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] farnosti. Je největší sakrální stavbou na [[Spiš|Spiši]]i a druhou největší na [[Slovensko|Slovensku]] (po [[Košice|košickém]] [[Katedrála svaté Alžběty|Dómu svaté Alžběty]]). Svým cenným interiérovým vybavením (kolekce gotických křídlových oltářů, vzácný mobiliář, několik jedinečných uměleckých děl) se řadí mezi nejcennější historické památky Slovenska. Důkazem toho je nejen mimořádná návštěvnost chrámu, ale také skutečnost, že i díky němu byla Levoča v roce [[1993]] zapsána do [[Světové dědictví|Seznamu Světového dědictví UNESCO]] (jako součást souboru [[Levoča, Spišský hrad a památky okolí]]).

Ján (Johannes) Henckel ([[1481]] – po [[1544]], pohřben ve [[Vratislav (město)|vratislavské]] [[Katedrála svatého Jana Křtitele (Vratislav)|Katedrále svatého Jana Křtitele]]) patřil k nejvýznamnějším osobnostem v [[raný novověk|raně novověkých]] dějinách Levoče. Pocházel ze staré spišské obchodnické rodiny. Byl velmi vzdělaným mužem; studoval v [[Krakov|Krakově]]ě, ve [[Vídeň|Vídni]] a v letech [[1508]]–[[1510]] na [[Itálie|italských]] univerzitách v [[Padova|Padově]], [[Benátky|Benátkách]] a [[Bologna|Boloni]] a na univerzitě ve [[Lutherstadt Wittenberg|Wittenbergu]]. Od roku [[1514]] působil jako farář v Levoči, kde se významnou měrou zapojil do kulturního života města. V roce [[1522]] Levoču opustil a stal se dvorním kazatelem v [[Budín (Budapešť)|Budíně]]. Během jeho působení byl ve farním kostele postaven nynější hlavní oltář a založeny další dva. V letech [[1515]]–[[1519]] dal nad severní předsíň s kaplí svatého Jiří postavit na svou dobu slavnou chrámovou knihovnu, tzv. Levočskou knihovnu (''Bibliotheca Leutschoviensis''). Knihovna, která měla významné místo v kulturních dějinách Slovenska, se stala jednou z prvních staveb nově nastupující [[renesance]] ve městě. Základem knihovního fondu se stala Henckelova soukromá sbírka knih; později se fond rozrůstal i díky darům levočských měšťanů či farářů okolních obcí. Henckelovým přičiněním se knihovna výrazně obohatila, když se do ní dostala i tehdejší nejvýznamnější sbírka knih na Spiši – bibliotéka ''Bratrstva 24 spišských farářů'' (''Fraternitas plebanorum XXIV civitatum regalium terrae Scepusiensis''). Knihovna obsahovala teologická, [[scholastika|scholasticko]]-filozofická a filologické díla (existuje záznam, že v roce [[1405]] měla knihovna čtyři knihovníky).<ref name="Chrám07">

18. a 19. století se velkou měrou podepsalo na celkovém vzhledu kostela. Z uvedených dob pochází podoba kostela v jaké ho známe dnes. První zásadní změnou bylo rozebrání horní části chrámové věže koncem 18. století pro špatný stavebně-technický stav. Nová nástavba na osmihranném půdorysu, již v [[novogotika|novogotickém]] slohu, byla realizována v letech [[1852]]–[[1858]] podle plánů levočského architekta Fridricha Mücka a pod vedením stavebního mistra Ľudovíta Schmidta. Od sedmdesátých let 19. století procházel kostel generální opravou, která se projevila na vzhledu jeho interiéru. Jednou z nejzásadnějších změn bylo nahrazení původních oken dnešními [[vitráž]]ovými. Na podnět historika umění a tehdejšího faráře v [[Spišské Vlachy|Spišských Vlaších]] Jána Vajdovského ([[1830]]–[[1914]]) se okna, tehdy ve velmi špatném stavu, vyměnila.

[[fileSoubor:Levoca11Slovakia2.JPG|left|thumb|Dnešní nadstavba kostelní věže byla vybudována v letech [[1852]]–[[1858]] v novogotickém slohu]]

Architekturu oltáře, vysokého 320&nbsp;cm, doplňují dvě oboustranně malovaná křídla obsahující temperou malované obrazy. Na otevřených oltářních křídlech jsou výjevy – vlevo nahoře ''Svatý Jan Almužník sedě na trůnu rozdává almužnu chudým'', dolů ''Svatý Ján mezi dvěma zemřelými biskupy'', vpravo nahoře ''Svatý Linhart zachraňuje vězně'', dolů ''Svatý Leopold nachází šátek svaté Agnes''. Zajímavý námět zobrazuje posledně jmenovaný výjev: jde o legendu o založení kláštera v [[Klosterneuburg|Klosterneuburgu]]u nedaleko [[Vídeň|Vídně]] (kompozice malby byla inspirovaná knižní iluminací z majetku zmiňovaného kláštera z roku [[1491]]).<ref name="Chrám13">

Na predelle je malba ''Kristus mezi čtrnácti pomocníky v nouzi''. Vidíme zde postavy [[Čtrnáct svatých pomocníků|čtrnácti světců]] rozestavěných pravidelně kolem Krista. V uvedeném složení (zleva [[svatý Jiří]], [[svatý Kryštof]], [[svatý Vít]], [[svatý Eustach]], [[svatý Pantaleon]], [[Erazmus z Formie|svatý Erasmus]], [[svatý Blažej]], vpravo od Krista [[svatý Diviš]], [[svatý Jiljí]], [[svatý Cyriak]], [[Akátius|svatý Akátius]], [[Kateřina Alexandrijská|svatá Kateřina Alexandrijská]], [[svatá Barbora]] a [[Markéta Antiochijská |svatá Markéta]]) jde o původní sestavu této ikonografické scény, tak jak se vyvinula na konci 14. století.

Kromě těchto oltářů v boční kapli svatého Jiří stojí barokní oltář [[Jan Nepomucký|svatého Jana Nepomuckého]] z poloviny 18. století, zasvěcený oblíbenému českému světci. Původně stál u severní stěně vedle sakristie. Protože za ním byly objeveny nástěnné malby, které překrýval, přemístili ho na nynější místo. Ve středu pilastrové architektury se nachází reliéf s postavou svatého Jana Nepomuckého, doplněný po stranách plastikami [[Svatá Barbora|svaté Barbory ]] a [[Kateřina Alexandrijská|svaté Kateřiny Alexandrijské]].

[[fileSoubor:Levoca 029.jpg|thumb|Jižní předsíň chrámu s oratorií krále Matyáše]]

[[fileSoubor:Chrám svätého Jakuba-Severná predsieň.jpg|thumb|Severní předsíň chrámu s kaplí svatého Jiří]]

Nejstarší náhrobní kámen v kostele, z konce 14. století, patří košickému měšťanovi Jurajovi Ulenbachovi, staviteli kaple svatého Jiří. Rodově nejpočetněji jsou náhrobní kameny [[Turzovci|Turzů]]. Nejstarším z nich je epitaf Jana I. Turza, báňského odborníka a krakovského měšťana, který zemřel roku [[1508]]. Umělecky nejhodnotnější je renesanční epitaf Alexia I. Turza z poloviny 16. století. Je z bílého [[mramor]]u a zobrazuje kříž, pod kterým klečí on s manželkou a třemi dcerami. Neméně zajímavým a současně nejmladším turzovským náhrobním kamenem je epitaf spišského [[župa|župana]]na a [[Palatin (Uhry)|uherského palatina]] Stanislava Turza z roku [[1626]].

K pozoruhodným památkám farního kostela patří [[Renesance|renesanční]] [[kazatelna]] z let [[1625]]–[[1626]]. Vznikla v období, kdy chrám sloužil [[Protestantismus|protestantům]] a patří k nejkrásnějším příkladům tzv. kazatelen s [[karyatida|karyatidami]]mi, jejichž typ se na Spiši a na východním Slovensku šířil od první čtvrtiny v 17. století. Na objednávku levočského patricije Antona Kramera ji vyhotovil původem [[Olomouc|olomoucký]] truhlářský mistr Kryštof Kollmitz, který se po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] usadil v Levoči (mj. se stal zdejším měšťanem a v roce [[1665]] zde i zemřel). Ve své tvorbě navazoval na prvky [[Německo|německé]] a [[Slezsko|slezské]] [[renesance]]. Levočská kazatelna, jejíž podpěru tvoří socha [[Mojžíš]]e s holí a deskami Desatera je jakousi genezí křesťanství. Na parapetu řečniště najdeme pro umění Slovenska neobvyklé postavy čtyř tzv. velkých [[Starý zákon|starozákonních]] proroků – [[Izajáš|Izaiáše]], [[Jeremiáš|Jeremiáše]]e, [[Ezechiel|Ezechiela]]a a [[Daniel (prorok)|Daniela]]. Pokud vycházíme z typologického paralelismu, kde postavám ze Starého zákona odpovídají postavy [[Nový zákon|Nového zákona]], pak postavám proroků příslušejí plastiky čtyř evangelistů – [[Svatý Lukáš|Lukáše]], [[Matouš (evangelista)|Matouše]], [[Marek Evangelista|Marka]] a [[Jan Evangelista|Jana]] – stojících na stříšce kazatelny. Schodiště k řečništi obsahuje reliéfní výjevy námětově se vztahující k příběhům Starého zákona: ''Abrahamova oběť'', ''Samson v táboře Pelištejců'' a ''Zápas Jakuba s andělem''. Stříška, která má tvar dvouetážové architektury nese postavu [[Pavel z Tarsu|svatého Pavla]] a ikonografickou postavu Kristus – Salvator Mundi (Kristus – Spasitel světa). Završením kazatelny je socha triumfálně Vzkříšeného Krista jako základu křesťanství. Kollmitz vytvořil pouze architekturu kazatelny; sochařské práce jsou dílem Paula Unterbauma a [[Dánsko|dánského]] sochaře Hanse Schmidta.