Joseph Fesch: Porovnání verzí

Roku [[1802]] byl jmenován arcibiskupem v [[Lyon]]u a roku [[1803]] [[kardinál]]em a francouzským vyslancem u papežského stolce. V roce [[1804]] doprovázel [[papež]]e [[Pius VII.|Pia VII.]] ke korunovaci Napoleona do [[Paříž]]e, kde v předvečer ceremoniálu celebroval církevní sňatek Napoleona a [[Marie-Joseph-Rose de Tascher (císařovna Josefína)|Josephiny de Beauharnais]]. V době císařství byl velkoalmužníkem říše, [[hrabě]]tem a [[senát|senátor]]emorem. V roce [[1806]] byl zvolen [[Primas (církev)|primasprimasem]]em francouzským. Předsedal koncilu francouzského duchovenstva v Paříži roku [[1810]] a veřejně se rozhodně zastal papeže v jeho sporu s [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]], následkem čehož pak žil ve vnitřním [[exil]]u v Lyonu. Roku [[1814]] uprchl se svou sestrou Letizií do Říma. Po návratu Napoleona z [[Elba|Elby]] se krátce vrátil do Paříže a byl jmenován [[pair]]em. Po [[bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]] opět rychle emigroval do Říma; tam žil zcela v soukromí, soustavně studoval vědy a umění, obklopen jen svou proslulou sbírkou uměleckých děl. Požadavek francouzské vlády, aby se vzdal úřadu arcibiskupa lyonského rozhodně odmítl, ale úřad de facto nevykonával. Část své světoznámé sbírky obrazů, která čítala více než 20 000 děl, odkázal městům Ajaccio a Lyon, zbytek byl po jeho smrti vydražen.