V minulosti bývaly epidemie skvrnitého tyfu časté, především díky rozšíření vší mezi populací.
Během druhého roku [[Peloponéská válka|Peloponéské války]] (430 př. n. l.) vypukla v aténáchAténách ničivá epidemie známá jako [[Athénskýathénský mor]], která zabila velkou část populace, mimo jiné i [[Periklés|Perikla]] a jeho dva syny. Epidemie se poté ještě dvakrát vrátila (429 a 427/6 př. n. l.). Názor, že za epidemií stál právě skvrnitý tyfus, je podpořena lékařskými nálezy i vědeckými názory.<ref>At a January 1999 medical conference at the [[University of Maryland, College Park|University of Maryland]], Dr. David Durack, consulting professor of medicine at [[Duke University]] notes: ''"Epidemic typhus fever is the best explanation. It hits hardest in times of war and privation, it has about 20 percent mortality, it kills the victim after about seven days, and it sometimes causes a striking complication: gangrene of the tips of the fingers and toes. The Plague of Athens had all these features."'' see also: [http://www.umm.edu/news/releases/athens.html umm.edu]</ref><ref>[[Arnold Wycombe Gomme|Gomme, A. W.]], edited by A. Andrewes and K. J. Dover. ''An Historical Commentary on Thucydides, Volume 5. Book VIII'' Oxford University Press, 1981. ISBN 0-19-814198-X.</ref>
První věrohodný popis skvrnitého tyfu pochází z doby španělského obléhání [[Granada|Granady]] v roce 1489. V dochovaných dokumentech je uveden popis choroby provázené horečkami, rudými skvrnami na rukou, zádech a břichu, V pozdějším stádiu se objevilo [[delirium]], [[gangréna]], zápach hnijícího masa. Během obléhání ztratili Španělé 3 000 mužů v bojích s [[Maurové|Maury]], dalších 17 000 však zemřelo na tyfus.
