Římská zahrada: Porovnání verzí

'''Římské zahrady''' byly zahrady, jejichž architektonický způsob výsadby a technické metody údržby byly používány a rozvíjeny Římany. Římské zahrady se staly díky osobitému vkusu Římanů vrcholnými [[zahradnictví|zahradnickými]] díly své doby. V dobách kolem 1. století n. . Římané jasně odlišovali stylově, umístěním, skladbou a použitím zeleninové zahrady, užitkové sady, výsadby v okolí venkovských vil, rozsáhlé parky a malé městské zahrady. Nejvíce známé městské zahrady měly často pravidelný tvar a obvykle byly založeny jako pravidelné, [[geometrická zahrada|geometrické zahrady]]. V architektuře římských zahrad zjevně působily vlivy perské a řecké kultury. Využití zahrady jako součásti obydlí bylo ještě používanější než u Řeků. V zahradách se i spávalo. Uprostřed pravidelně členěného [[peristyl]]u stála [[kašna]] anebo [[fontána|vodotrysk]], cesty byly dlážděné, lemované květinovými záhony. Na pravidelný architektonický styl římské zahrady výrazně odkazují zahrady a zahradní styly v celé Evropě až do konce 18. století. Větší parky měly části podobné holandským a francouzským barokním zahradám, avšak v dalších částech jsou podle popisů zahrady nápadně podobné přírodně krajinářským parkům. V okrasných zahradách se obvykle nacházely ovocné dřeviny zcela výjimečně. Prakticky u každého obydlí byla zeleninová zahrada, za jejíž stav zodpovídala hospodyně. Při pěstování květin i zeleniny Římané například používali rychlení a oddalování kvetení a plodnosti, tak jak je tomu dnes.

Zahrada v [[Starověký Řím|Římě]] jetvoří stejně jako v [[Starověký Egypt|Egyptě]] nedílnou součástí obydlí, vil, prostých domů i, společenských aia kulturních staveb. Výstavba parků pro veřejnost byla také výrazem politické prestiže zadavatele a způsobem politického boje. Rozsáhlé soukromé okrasné zahrady byly předmětem kritiky jako projev marnivosti. Obliba zahrad a kvetoucích rostlin byla rozšířena mezi všemi vrstvami obyvatel a použití kvetoucích rostlin muselo být dokonce omezováno zákonem.

Zahradničení Římanů bylo zcela založeno na zkušenosti. Bylo praktikováno se všemi pověrčivými rituály diktovanými náboženstvím, založenými na [[Polyteismus|mnohobožství]]. <ref group=P>Podobné rituály tak jak je známé na počátku prvního století, avšak založené na křesťanském monoteismu u zemědělců, zbožné motlitbymodlitby, rituály žehnání polních plodin, však Loudon popisuje i v 18.&nbsp;století v Itálii.</ref> Téměř každá zahradnická operace měla svého boha, který byl vyvoláván nebo usmířován při všech příležitostech. Zemědělských bohů u starých Římanů bylo nejméně dvacet. Zbožňovaná [[Venuše (mytologie)|Venuše]] jako protektorka zahrady tak nabízí svoji přímluvu bohyni čerstvé vody, kterou je [[Lympha]], protože pěstování v suché půdě je bídné. Římané sledovali [[Měsíční fáze|měsíční cyklus]] a také šťastné a nešťastné dny, podle popisu od [[Hésiodos|Hesioda]].<ref group=P>Naučná báseň Práce a dni, jejíž součástí je sbírka praktických rad pro rolníky, uspořádaná podle kalendáře: kdy se co a jak má dělat.</ref> V některých dnech bylo tak podle Římanů vhodné provádět úkony na polích, když Měsíc dorůstá . Jiné lze dobře provádět pouze když Měsíc ubývá, například kosení obilí. „''Sleduji tyto věci,''“ říká Agrasius, (jeden z padesáti autorů kteří psali o hospodářství, ale jehož spisy jsou nyní ztraceny) „''nejen při stříhání mých ovcí, ale při stříhání mých vlasů, protože bych se mohl stát holohlavým, pokud bych tak nečinil, když Měsíc ubývá (pokud by si stříhal vlasy jindy).''“ Náboženství a magie také sloužila při pomoci zemědělcům. Lucius Junius Moderatus Columella říká, že zemědělci jsou více zbožní než je běžné. Když vysejí [[tuřín]]y, vždy se modlí, aby rostly. Pokud na tuříny útočí housenky, je nejlépe, jak potvrzuje [[Démokritos]], aby žena která muže doprovází, rozpustila své vlasy, a bosonohá, třikrát okolo každého záhonu procházela, zabíjejíce housenky. Ženy však mohly zřídkakdy vstoupit tam, kde byly vysázeny okurky, nebo tykve, protože by tyto obvykle zelené věci mohly umdlévat, pokud by je ženy kontrolovaly v jejich růstu a zacházely s nimi.<ref name="Loud" group="L" />

[[Fyziologie rostlin]] byla Římanům, zdá se,zřejmě celkem neznámá. Podle informací od Virgila, Columella, a Plinia, jakýkoliv [[roub]] mohl být roubován na jakýkolivlibovolný kmen, ale kromě toho tvrdírovněž takétvrdí, že [[podnož]], změní vůni ovoce. Plinius se zmiňuje o efektu roubování révy na jilm a podle kresby vyráží réva z kmene kaštanu, což je nesmysl. Tito autoři však pravděpodobně popisují co viděli. Římané nerozuměli ani [[generativní rozmnožování|generativnímu rozmnožování]]. Nějaké stromy a keře, které nejsou pěstované pro plody, jako [[topol]], [[vrba]], košíkářská vrba a [[janovec metlatý]], byly považovány za rostoucí samovolně, u jiných se předpokládalo, že vyrůstají z nahodilých semen, jako kaštan a dub. Některé podle Římanů vyrůstaly z kořenů dalších druhů stromů, jak třešně, [[jilm]]y, vavříny a podobně. Přes tuto neznalost a nepřesnosti, které jejich výroky prozrazují, Římané znali naše běžné postupy a i něco z našich neobvyklých praktik. Rozmnožovali rostliny jak my děláme, prováděli [[průklest]]y, řez, [[zavlažování]], [[rychlení rostlin]] a zpožďování termínů plození a kvetení rostlin. Dokonce Římané prováděli řezy (kroužkování) na stromech, aby navodili plodnost.