František Teuner: Porovnání verzí

Po válce Teuner emigroval do exilu. Na základě tzv. retribučního dekretu Eduarda Beneše byl [[Národní soud|Národním soudem]] v nepřítomnosti odsouzen k [[Trest smrti|trestu smrti]]. V [[Mnichov]]ě ho dva dny po vynesení rozsudku předala americká tajná služba CIC k zatčení ruské tajné službě GUP. Jeho pokus o sebevraždu během transportu z Mnichova do [[Československo|Československa]] dopadl neúspěšně. Na vykonání rozsudku čekal šest let, prezident [[Klement Gottwald]] mu udělil milost a trest byl zmírněn na [[Doživotí|doživotní vězení]], který si odpykával v různých věznicích - na Mírově, v Leopoldově, ve slovenské [[Ilava|Ilavě]] a kde také působil v době nedostatku vězeňských lékařů na ambulanci nebo nemocničním oddělení jako vězeňský lékař. Po 14 letech byl propuštěn. Krátce působil v plicním sanatoriu v [[Žamberk]]u, v roce [[1960]] vykonával lékařskou praxi v Praze a v severních Čechách. V roce [[1968]] po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaci vojsky Varšavské smlouvy]] emigroval do [[Německo|Německa]], kde opět působil jako [[lékař]]. Zemřel v červnu [[1978]] v [[Norimberk]]u.

<ref>RENNER, E.: František Teuner. Od kritiky demokracie k fašismu a kolaboraci. In.: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Benešov 2000, s. 149–177</ref><ref>J. Schmidt, Mnichov [http://images.ourontario.ca/Partners/MHSO/MHSO002743793pf_0611.pdf článek v exilovém časopise k úmrtí F. Teunera]</ref>

 

== Reference a poznámky ==