František Teuner: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
úprava článku |
||
Řádek 1:
'''František Teuner''' ([[6. březen|6. března]] [[1911]], [[Benešov]] – [[1978]], [[Norimberk]]) byl český [[lékař]] a představitel pronacistické [[kolaborace]]. [[File:František Teuner 1943.jpg|thumb|Generální referent Kuratoria dr. František Teuner na fotografii z května 1943]]
== Rodinné zázemí a tradice ==
František Teuner se narodil 6. 3. [[1911]] v Benešově do rodiny primáře okresní nemocnice MUDr. Karla Teunera a jeho manželky Jarmily.<ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): Rodina jeho otce pocházela z Opočna a řadila se ke střední společenské vrstvě. V příbuzenstvu se objevovala i šlechta. Karel Teuner, vystudoval lékařství ve Vídni a to mu bylo na obtíž v konkurzu na primáře benešovské nemocnice. Mnozí mu totiž vytýkali, že nestudoval v Praze, a považovali to za projev „národního odrodilství“. Nakonec však primariát získal a řídil nemocnici 35 let. Stal se osobním lékařem následníka trůnu, s Františkem Fredinandem a s jeho ženou se spřátelil a často je doprovázel na jejich cestách. Teuner vybudoval v Benešově plicní pavilon, v té době jediný v Čechách, angažoval se v profesních lékařských organizacích i v městské samosprávě.</ref> Křestní
jméno dostal po svém kmotrovi Františku Ferdinandu d'Este a kmotrou mu byla arcivévodova choť Žofie, jelikož jeho otec byl osobním lékařem následníka trůnu arcivévody [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda]]. Kromě Františka měli Teunerovi ještě syna Karla (1912) a dceru Žofii (1916).
Ve školním roce 1921/22 začal František Teuner studovat na benešovském gymnáziu. Jeho třídním učitelem byl ThDr. I. Kolář<ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): Zpovědník následníkovy rodiny, odpůrce Masaryka a první republiky, vyučoval náboženství, zeměpis a němčinu.</ref>. Dne 19. 6. 1929 odmaturoval a v duchu rodinné tradice započal studium medicíny na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]]. V roce [[1935]] promoval u profesora Bydlíka na doktora všeobecného lékařství. <ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): Tento titul mu byl sice výnosem Národního soudu z 2. 5. 1947 odňat, ale Teuner ho prakticky využíval stále a po propuštění z vězení pak nadále pracoval jako lékař.</ref> Od roku [[1941]] pracoval na interní klinice u profesora [[Josef Pelnář|Josefa Pelnáře]].
V roce [[1930]] vstoupil do militantní organizace [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]] a v roce [[1939]] sám založil skupinu [[Mládež vlajky]]. Zpočátku spolupracoval s [[Jan Rys-Rozsévač|Janem Rysem-Rozsévačem]], se kterým se však v roce [[1941]] rozešel a zcela se orientoval na [[Emanuel Moravec|Emanuela Moravce]]. Společně – ještě za působení [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]] – vyvinuli iniciativu, aby byla v Protektorátu zřízena instituce obdobná [[Hitlerjugend]], kterou oba dávali české mládeži za vzor. Přípravy k založení [[Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě|Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě]] se protáhly až do 28. května [[1942]]. Byl jmenován do čela jeho předsednictva ve funkci generálního referenta, hlavní slovo si zde ovšem podržel Moravec. Oba měli důvěru jak [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]], tak [[Karl Hermann Frank|Karla Hermanna Franka]]. Hned po [[Operace Anthropoid|atentátu na Heydricha]] vystoupil poprvé s projevem na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]] (2. června 1942). Požadoval zničení nepřátel nacistického režimu i s jejich rodinami a podpořil Moravcovo tvrzení, že [[Edvard Beneš]] je nepřítel národa číslo 1.▼
== Vlajka ==
Vzdor veškeré snaze se mu ovšem z Kuratoria nepodařilo vybudovat masovou organizaci mládeže (i když zejména na letní tábory lákal učňovskou a dělnickou mládež) a po odchodu německých poradců na frontu ([[1943]]) organizace postupně zanikala. Teuner však až do posledního dne války fanaticky sloužil [[nacismus|nacistům]]. Při procesu s představiteli Kuratoria v roce [[1947]] byl odsouzen k [[trest smrti|trestu smrti]]. V novém soudním procesu mu byl trest změněn na dlouholetý žalář, který si odpykával jako vězeňský lékař mj. ve slovenské věznici [[Ilava]]. Po propuštění působil krátce v plicním sanatoriu v [[Žamberk]]u. Koncem 60. let 20. století se odstěhoval do [[Německo|Německa]].▼
Teuner byl již od vysokoškolských studií velmi aktivním krajním pravičákem. V roce [[1930]] vstoupil do organizace [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]] a v roce [[1939]] založil skupinu [[Mládež vlajky]]. Rok na to ho Jan Rozsévač-Rys jmenoval ústředním vedoucím propagandy a náčelníkem mládeže [[ČNTS-Vlajka]]. Zpočátku spolupracoval s [[Jan Rys-Rozsévač|Janem Rysem-Rozsévačem]], se kterým se však v roce [[1941]] rozešel a z Vlajky vystoupil.<ref>Renner, Erich: František Teuner. Od kritiky demokracie k fašismu a kolaboraci, In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 46/2000, str. 149-151 </ref>
Za [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátní vlády]] v čele s prezidentem [[Emil Hácha|Emilem Háchou]] bylo v březnu – dubnu [[1939]] založeno [[Národní souručenství]]. Přihlášku podepsalo během dubna 1939 99,8% českých mužů (podmínky pro vstup byly čtyři: bezúhonnost, minimální věk 21 let, česká národnost a árijský původ. <ref>Pejčoch, Ivo: Fašismus v českých zemích. Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922-1945, Academia Praha, 2011, str. 203-205 </ref>
„Přihláška za výkonného člena Národního souručenství“
„chci jako věrný Čech a poctivý občan pomáhati k tomu, aby se Protektorát Čechy a Morava stal jednou z nejdokonalejších složek Říše“ a že „povinnosti, které tím podle řádu pro výkonné členství v NS přejímám, splním bez váhání, třeba proti nepochopení svého okolí a přes vyhrůžky emigrantů“.<ref>Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 126 </ref>
Mezi signatáře provolání Českého národního výboru (ČNV), ustanoveného v den, kdy do Prahy vstoupily německé jednotky 15. března 1939, patřil i František Teuner. ČNV sdružoval nejvýznamnější krajně pravicová hnutí. Jeho předsednictvo dalo okamžitě na vědomí, že se hodlá v dramatických chvílích českého národa postavit do jeho čela a přijmout zodpovědnost za další vývoj.
== Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě ==
▲
▲Vzdor veškeré snaze se mu ovšem z Kuratoria nepodařilo vybudovat masovou organizaci mládeže (i když zejména na letní tábory
== Po válce ==
Při procesu s představiteli Kuratoria v roce [[1947]] byl odsouzen k [[trest smrti|trestu smrti]]. Nejvyšší trest smrti mu byl prezidentskou milostí po čtyřech letech změněn na doživotí. Po 17 letech ve slovenské věznici [[Ilava], byl roku [[1963]] propuštěn na svobodu. Krátce působil v plicním sanatoriu v [[Žamberk]]u. Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaci vojsky Varšavské smlouvy]] v roce [[1968]] emigroval do [[Německo|SRN]], kde vykonával své lékařské zaměstnání. Zemřel roku [[1978]] v [[Norimberk]]u. <ref>RENNER, E.: František Teuner. Od kritiky demokracie k fašismu a kolaboraci. In.: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Benešov 2000, s. 149–177</ref>
== Odkazy ==
== Reference a poznámky ==
<references />
{{DEFAULTSORT:Teuner, František}}
| |||