Elba: Porovnání verzí

Elba spolu s dalšími ostrovy ([[Gorgona (ostrov)|Gorgona]], [[Capraia]], [[Pianosa]], [[Montecristo]], [[Giglio]] a [[Giannutri]]) je součástí [[Národní Park Toskánské souostroví|Národního Parku Toskánské souostroví]]. Asi 35 kilometrů [[západ]]ně od Elby leží [[Francie|francouzský]] ostrov [[Korsika]].

 

[[Soubor:Napoleon-Elbe.jpg|thumb|left|Návrat [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] z Elby]]

 

Po zániku [[Starověký Řím|Římské říše]] byla Elba pustošena nájezdy barbarů a Saracénů. Na počátku [[11. století]] se stal vlastnictvím [[Pisa|Pisy]]. Když Pisu roku [[1398]] koupil [[Milán|milánský]] rod Viscontů, Elba přešla do vlastnictví pánů z rodu [[Appiani]] z města Piombino, kde zůstala po dvě století. Roku [[1546]] získal část ostrova [[Cosimo I de Medici]]; ten opevnil přístav Portoferraio a přejmenoval jej na „Cosmopoli“. Zbývající část Elby se stala roku [[1577]] opět vlastnictvím Appianiů. Roku [[1603]] se zmocnil přístavu Porto Azzurro [[Filip II. Španělský]] a vystavěl zde dvě pevnosti. V roce [[1802]] se stala Elba francouzským územím a nastal její hospodářský rozkvět.

 

 

Elba se [[3. květen|3. května]] [[1814]] stala prvním ostrovem, na nějž se uchýlil do nuceného exilu [[Napoleon Bonaparte]] po vynucené abdikaci a podepsání [[Smlouva z Fontainebleau|Smlouvy z Fontainebleau]]. Byl jmenován císařem ostrova a měl k dispozici osobní gardu čítající 700 mužů. Vládcem ostrova však byl pouze formálně, neboť v okolních vodách hlídkovaly britské lodě. Během svého pobytu provedl Napoleon na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem, které vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Navrhl také vlajku ostrova: bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami. Napoleon pobýval na Elbě 9 měsíců a 21 dnů; [[26. únor]]a [[1815]] uprchl zpět do Francie (období [[Stodenní císařství|stodenního císařství]]). Po porážce v [[bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]] byl internován podruhé, na odlehlém ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]] v [[Atlantský oceán|Atlantickém oceánu]].