Azyl: Porovnání verzí

Odebráno 156 bajtů ,  před 6 lety
refy, typo, -Upravit
(úpravy, odkazy, -ČR)
(refy, typo, -Upravit)
[[Soubor: St Georgenberg medieval 'Right of Asylum' boundary marker from app W (detail).jpg|thumb|upright=1.0.7| Mezník oblasti útočiště kolem kostela <br /> (St. Georgenberg, Tyrolsko) ]]
'''Azyl''' (z [[řečtina|řec]]. ''asylon'', útočiště) je [[právní ochrana]] uprchlého [[cizinec|cizince]], který ve [[stát]]ě, jehož je [[občanství|státním občanem]] nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez [[občanství|státního občanství]], má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo [[národnost]]ních důvodů, kvůli zastávání určitých [[politika|politických]] názorů nebo příslušnosti k určité [[sociální skupina|sociální skupině]], a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu.
 
 
== Právo azylu v dějinách ==
Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů. Tato místa byla přesně definována, stejně jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů například pokání.)<ref>MATOUŠEKMatoušek, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref> Podle [[Bible]] měli mít staří [[Izrael]]ci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.<ref>Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14.</ref> Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a [[Aischylos|Aischylova]] tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení azylového práva.
 
Od [[19. století]] je zřetelná snaha vytvářet mezinárodní systém zacházení s uprchlíky, jenž však byl v širším měřítku uplatněn až v roce 1951 v Úmluvě o právním postavení uprchlíků. V souvislosti s uprchlíky má azyl význam práva na ochranu, jež je poskytováno cizímu státnímu příslušníkovi stíhanému z politických nebo rasových důvodů. Azyl takovému člověku zajišťuje, aby nebyl vydán do státu, kde by byl ohrožen.<ref>MATOUŠEKMatoušek, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>
 
Teprve se vznikajícím [[absolutismus|absolutismem]] raného novověku byl azyl v [[Evropa|Evropě]] zrušen a byl obnoven až s potřebou chránit [[uprchlík]]y totalitních režimů ve 20. století.
Vzhledem k povaze motivů pronásledování se institut azylu rozdělil na dva zásadní typy.
 
''První typ'' azylu je typický pro středověké právo ''územního azylu''. Azyl tedy přesahuje vnitrostátní hranice a rozšiřuje se i k hranicím středověkých států, když nabízí tehdejší šlechtě právo požádat útěkem z vlastní země o ochranu panovníka cizí země. Panovník poté rozhoduje o tom, zda ochranu poskytne, či nikoli. V dalším stadiu se pak zpět v rámci území jediného státu, ovšem již ve formách předurčených rodícím se mezinárodním právem. S tímto pojetím se setkáváme v případě ''diplomatického azylu''- tedy práva uchýlit se pod ochranu zastupitelského úřadu cizího státu chráněného diplomatickou imunitou. Tento diplomatický azyl byl respektován až do 19. století. Doposud přetrvává zejména v Latinské Americe, jinde však mizí nave úkorprospěch druhého typu, který seje vyznačuje otevřenostíotevřen pouze osobám pronásledovaným z důvodů politických.<ref>E. Walterová, ''Listina základních práv a svobod: komentář''. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xxv, 906 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-807-3577-506.</ref>
 
''Druhý typ ''azylu se poprvé objevuje v severní Itálii v době válek mezi městskými státy a značí ochranu před pronásledováním politických soupeřů. Pronásledovaní se mohou uchýlit pod ochranu sousedních měst, musí však být připraveni na změnu poměrů ve městě původu. Právě tato podoba azylu jako ochrany osob před stíháním veřejnou mocí země původu z nekriminálních příčin byla posléze přijata rovněž vznikající teorii [[Mezinárodní právo|mezinárodního práva]]. Na druhé straně začíná vznikat uprchlictví jako kategorie, o které rozhoduje stát poskytující azyl, tím zda uprchlíkovi po právní stránce přizná status uprchlíka. Na rozdíl tedy od azylanta, který je vůlí státu azylantem učiněn, uprchlíkem se člověk stává objektivně.<ref>E. Walterová, ''Listina základních práv a svobod: komentář''. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xxv, 906 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-807-3577-506.</ref>
 
== Azyl v Česku ==
Podle článku 43 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]] poskytuje [[Česko|Česká republika]] azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Avšak azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami. Této problematice se dále věnuje [[zákon o azylu]], podle kterého rozhoduje Ministerstvo vnitra České republiky o zahájení právního řízení a udělení azylu. Azylový zákon navíc obsahuje možnost udělit azyl i z důvodů humanitárních (zdravotní stav žadatele, vysoký věk, zachování celistvosti rodiny). Dalším zákonem který obecně upravuje podmínky pro vstup a pobyt všech cizinců na našem území je [[zákon o pozbytupobytu cizinců na území České republiky]]. Další paragrafy tohoto zákona však řeší i možnost poskytnutí azylu osobám, které potřebují dočasnou ochranu. Přesněji řečeno se jedná o ochranu v případě živelné katastrofy na území některého ze sousedních států, kdy jeho občané potřebují dočasné útočiště dokud nejsou následky katastrofy napraveny.<ref>http://www.epravo.cz/top/clanky/azyl-a-uprchlictvi-16414.html</ref>
 
=== Azylový dům ===
Azylový dům je ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, které by mělo klientům, kteří sem přicházejí motivováni ke změně vlastní situace pomoci, s integrací do společnosti. V některých azylových domech proto klienti procházejí integračními stupni, tj. fázemi pobytu, během nichž si klient klade postupně náročnější cíle. Ve většině azylových domů je délka pobytu klienta omezena na několik měsíců. Výjimkou jsou emauzské domy, v nichž klienti mají povinnost pracovat a z takto vydělaných peněz přispívat na ubytování a stravu. V tomto typu církevního zařízení není na klienta vyvíjen tlak, aby svou životní situaci změnil.<ref>MATOUŠEKMatoušek, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>
 
=== Uprchlík ===
* Lojek, Antonín: ''České azylové právo 16. až 18. století; kořeny pozdější úpravy nebo možné inspirace pro současnost?'', Praha: Universita Karlova, Právnická fakulta, 2011, Prameny a nové proudy právní vědy 47, 139 s. ISBN 978-80-87146-43-9.
* Lojek, Antonín, Tobíšek Jiří: ''K otázce poskytování azylu a ochrany židům'', Praha, Právník 7/2011, 680-696 s. ISSN 0231-6625.
* Matoušek, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0
* {{Citace monografie
| příjmení = Petráčková
* {{Wikislovník|heslo=azyl}}
* {{Otto|heslo=Asyl}}
* [http://www.epravo.cz/top/clanky/azyl-a-uprchlictvi-16414.html Azyl a uprchlictví na epravo.cz]
 
{{Portály|Právo}}
 
[[Kategorie:Právní pojmy]]
[[Kategorie:Lidská práva]]