Foném: Porovnání verzí

Záměna fonému má schopnost změnit význam [[Slovo|slova]] (např. l'''i'''s – l'''e'''s – l'''o'''s). Foném tedy není každá [[hláska]] (ve smyslu konkrétního zvuku), nýbrž jen ta, která je schopna význam odlišit (tzv. distinkce). Foném je abstraktní jednotka, která je realizována pomocí [[alofon|alofonů]]. Alofony jsou zvukové realizace chápané rodilým mluvčím jako jeden foném (foném může být realizován i jedním alofonem).
Např. Českýčeský foném /[[Alveolární nazála|n]]/ je realizován pomocí dvou alofonních variant:
*základní (nejběžnější) realizace fonému /n/ je [n] – ''syn'' [syn],
* ale před velárními konsonantykonsonantami je v češtině foném /n/ často realizován jako [[velární nazála|[ŋ]]] –
Např. ''banka'' [baŋka], [veŋ koukej] - jako „poziční alofon“. Foném realizovaný nestandardním alofonem může ukazovat také na původ či [[sociální postavení]] mluvčího - češtinář dbá na výslovnost [ven koukej]. Výslovnost s [ŋ] ale nemění význam slova [banka, baŋka; ven, veŋ].
Hláska, která je v jednom jazyce jednou z variant fonému, může být v jiném jazyce samostatným fonémem a rozlišovat význam slova, (např. v [[angličtina|angličtině]] existuje minimální pár:
*''sin'' [sin] 'hřích' ×
* ''sing'' [siŋ] 'zpívat' – v češtině [ŋ] nemění význam slova [banka, baŋka]).
Existence fonémů jako základních významových prvků řeči vede k tomuznamená, že posluchač je také rozeznává v mluvené řeči fonémy, nejen hlásky.