Jakub II. Stuart: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox panovník
| jméno = Jakub II. Stuart
| titul = král [[Anglie]], [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]]
| obrázek = [[Soubor:James II of England.jpg|200px|Jakub II. Stuart]]
| vláda = [[6. únor]] [[1685]] – [[11. prosinec]] [[1688]]
| korunovace = [[23. duben]] [[1685]]
| předchůdce = [[Karel II. Stuart|Karel II.]]
| následník = [[Vilém III. Oranžský|Vilém III.]] a [[Marie II. Stuartovna|Marie II.]]
| královna = [[Anna Hydeová]], [[Marie Beatrice d´Este]]
| potomstvo = [[Marie II. Stuartovna|Marie]], [[Anna Stuartovna|Anna]], [[Jakub František Stuart]], [[Luisa Marie Teresa Stuartovna]]
| rod = [[Stuartovci]]
| otec = [[Karel I. Stuart|Karel I.]]
| matka = [[Henrietta Marie Bourbonská]]
| narozen = [[14. říjen]] [[1633]]
| místo narození = [[St James's Palace]], [[Londýn]]
| úmrtí = [[16. září]] [[1701]]
| místo úmrtí = [[Saint-Germain-en-Laye]], [[Francie]]
| podpis = JamesIISig.svg
|}}
 
Řádek 26:
Po vypuknutí [[Anglická občanská válka|anglické občanské války]] a uvěznění [[Karel I. Stuart|Karla I.]] se uchýlila Henrietta Marie s dětmi do [[exil]]u v [[Paříž]]i, na [[panovnický dvůr|dvůr]] svého synovce, [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Během svého vyhnanství se stal Jakub důstojníkem francouzské armády a jeho pokračující vojenská kariéra byla velmi úspěšná. Proslavil se jako výborný válečník na moři i na souši. Významných válečných vítězství dosáhl v [[první nizozemská válka|první]] a [[druhá nizozemská válka|druhé nizozemské válce]].
 
Jeho první manželkou se stala [[Anna Hydeová]], dcera hraběte z Clarendonu, se kterou se seznámil v době, kdy žil spolu s bratrem [[Karel II. Stuart|Karlem]] v [[exil]]u v [[Nizozemsko|Nizozemí]]. Se svou první ženou měl dceru [[Marie II. Stuartovna|Marii]] a [[Anna Stuartovna|Annu]]. Roku [[1660]] se Jakubův bratr [[Karel II. Stuart|Karel II.]] vrátil po jedenácti letech života ve vyhnanství zpět do Anglie a usedl na otcem ztracený trůn. Jakub zastával v armádě svého bratra hodnost prvního lorda admirality. Svůj první velký vojenský úspěch v bratrových službách zažil roku [[1664]], když přeplul [[Atlantský oceán|Atlantický oceán]] a Nizozemcům odebral [[New Amsterdam]], který se po Jakubovi, tehdy ještě vévodovi z Yorku, dodnes jmenuje [[New York]].
 
== Konec úspěšné kariéry ==
Řádek 52:
V Anglii ale zatím pomalu narůstala nespokojenost s vládou Viléma III. Oranžského, která byla způsobena především tím, že se Vilém obklopoval věrnými [[Nizozemsko|Holanďany]] a opomíjel rady anglických politiků. Řada vlivných šlechticů navázala styk s Jakubem II., žijícím nadále v exilu, a znovu ožily úvahy o návratu jeho rodu na trůn. Jedním z prvních, kdo navázal s Jakubem kontakt, byl významný vojevůdce [[John Churchill, vévoda z Marlborough]].
 
[[Ludvík XIV.]] zatím připravoval další válečnou výpravu proti Vilémovi III. Oranžskému. Tento plán ztroskotal námořní [[bitva u La Hague|bitvou u La Hague]] v dubnu [[1692]], kdy byla zcela zničena francouzská flotila. [[Ludvík XIV.]] se o svého bratrance Jakuba II. rozhodl postarat tak, že mu nabídl alespoň uvolněný [[Polsko|polský]] trůn, což Jakub rezolutně odmítl. Jakub nebyl všemi svými porážkami nijak zvlášť zarmoucen a už dávno se smířil s myšlenkou, že znovuzískání anglické, skotské a irské koruny čeká až na jeho syna. Většinu času trávil Jakub II. na modlitbách, na honech a v kruhu své milované rodiny. Přesto byl ještě roku [[1696]] učiněn poslední pokus o změnu situace. Tehdy měl být [[Vilém III. Oranžský]], spolu s několika nejbližšími poradci, unesen cestou na lov. Plán byl ale prozrazen. V roce [[1697]] skončila válka [[Augšpurská liga|Augšpurské ligy]] s Francií. V rámci mírové dohody byl Vilém III. Oranžský uznán Ludvíkem XIV. za anglického krále ''de facto'', zatímco Jakub II. zůstal anglickým králem ''de iure''. Toto rozhodnutí přijaly i jiné státy. [[Vilém III. Oranžský]] byl natolik spokojen s výsledkem mírových dohod, že svému tchánovi a strýci Jakubovi II. nabídl, že pokud ten rezignuje na nároky na trůn, jmenuje Vilém III. Oranžský svým nástupcem Jakubova syna [[Jakub František Stuart|Jakuba Františka Stuarta]] (jak Vilémovo manželství s Marií II. Stuartovnou, tak manželství Anny Stuartovny zůstalo bez přeživších potomků).
 
Pod vlivem své ženy Jakub II. tento vstřícný návrh odmítl. Vilém svou nabídku zopakoval ještě jednou, a to v roce [[1700]], ale byl opět rezolutně odmítnut. Tím se před hlavní mužskou rodovou linií [[Stuartovci|Stuartovců]] uzavřela poslední cesta k legálnímu návratu na trůn, který po smrti [[Anna Stuartovna|Anny Stuartovny]] připadl [[Hannoverská dynastie|Hannoverským]]. Jakub II., anglický král ''de iure'', zemřel 16. 9. [[1701]] ve vyhnanství v Saint Germain ve Francii. Ludvík XIV. umírajícímu Jakubovi II. slíbil, že se o jeho rodinu a děti postará jako vlastní otec, což dodržel. Tělo krále Jakuba II. bylo později převezeno do Říma a pohřbeno v papežské hrobce ve velechrámu sv. Petra.
Řádek 113:
 
== Externí odkazy ==
* {{commonscatCommonscat|James II of England}}
* http://www.thepeerage.com/p10136.htm#i101351
* http://www.nndb.com/people/553/000093274/