Jakub II. Stuart: Porovnání verzí

| jméno = Jakub II. Stuart

| titul = král [[Anglie]], [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]]

| obrázek = [[Soubor:James II of England.jpg|200px|Jakub II. Stuart]]

| vláda = [[6. únor]] [[1685]] – [[11. prosinec]] [[1688]]

| korunovace = [[23. duben]] [[1685]]

| předchůdce = [[Karel II. Stuart|Karel II.]]

| následník = [[Vilém III. Oranžský|Vilém III.]] a [[Marie II. Stuartovna|Marie II.]]

| královna = [[Anna Hydeová]], [[Marie Beatrice d´Este]]

| potomstvo = [[Marie II. Stuartovna|Marie]], [[Anna Stuartovna|Anna]], [[Jakub František Stuart]], [[Luisa Marie Teresa Stuartovna]]

| rod = [[Stuartovci]]

| otec = [[Karel I. Stuart|Karel I.]]

| matka = [[Henrietta Marie Bourbonská]]

| narozen = [[14. říjen]] [[1633]]

| místo narození = [[St James's Palace]], [[Londýn]]

| úmrtí = [[16. září]] [[1701]]

| místo úmrtí = [[Saint-Germain-en-Laye]], [[Francie]]

| podpis = JamesIISig.svg

Jeho první manželkou se stala [[Anna Hydeová]], dcera hraběte z Clarendonu, se kterou se seznámil v době, kdy žil spolu s bratrem [[Karel II. Stuart|Karlem]] v [[exil]]u v [[Nizozemsko|Nizozemí]]. Se svou první ženou měl dceru [[Marie II. Stuartovna|Marii]] a [[Anna Stuartovna|Annu]]. Roku [[1660]] se Jakubův bratr [[Karel II. Stuart|Karel II.]] vrátil po jedenácti letech života ve vyhnanství zpět do Anglie a usedl na otcem ztracený trůn. Jakub zastával v armádě svého bratra hodnost prvního lorda admirality. Svůj první velký vojenský úspěch v bratrových službách zažil roku [[1664]], když přeplul [[Atlantský oceán|Atlantický oceán]] a Nizozemcům odebral [[New Amsterdam]], který se po Jakubovi, tehdy ještě vévodovi z Yorku, dodnes jmenuje [[New York]].

[[Ludvík XIV.]] zatím připravoval další válečnou výpravu proti Vilémovi III. Oranžskému. Tento plán ztroskotal námořní [[bitva u La Hague|bitvou u La Hague]] v dubnu [[1692]], kdy byla zcela zničena francouzská flotila. [[Ludvík XIV.]] se o svého bratrance Jakuba II. rozhodl postarat tak, že mu nabídl alespoň uvolněný [[Polsko|polský]] trůn, což Jakub rezolutně odmítl. Jakub nebyl všemi svými porážkami nijak zvlášť zarmoucen a už dávno se smířil s myšlenkou, že znovuzískání anglické, skotské a irské koruny čeká až na jeho syna. Většinu času trávil Jakub II. na modlitbách, na honech a v kruhu své milované rodiny. Přesto byl ještě roku [[1696]] učiněn poslední pokus o změnu situace. Tehdy měl být [[Vilém III. Oranžský]], spolu s několika nejbližšími poradci, unesen cestou na lov. Plán byl ale prozrazen. V roce [[1697]] skončila válka [[Augšpurská liga|Augšpurské ligy]] s Francií. V rámci mírové dohody byl Vilém III. Oranžský uznán Ludvíkem XIV. za anglického krále ''de facto'', zatímco Jakub II. zůstal anglickým králem ''de iure''. Toto rozhodnutí přijaly i jiné státy. [[Vilém III. Oranžský]] byl natolik spokojen s výsledkem mírových dohod, že svému tchánovi a strýci Jakubovi II. nabídl, že pokud ten rezignuje na nároky na trůn, jmenuje Vilém III. Oranžský svým nástupcem Jakubova syna [[Jakub František Stuart|Jakuba Františka Stuarta]] (jak Vilémovo manželství s Marií II. Stuartovnou, tak manželství Anny Stuartovny zůstalo bez přeživších potomků).

* {{commonscatCommonscat|James II of England}}