Čínské znaky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Řazení slovníků: odseky a odstavce pro přehlednost |
→Slova: obdobně nedostatečná čeština |
||
Řádek 20:
V čínském písmu se nedělají mezery mezi [[Slovo (formální jazyky)|slovy]]. Pojem slovo má v čínském prostředí jinou hodnotu: jedná se o koncept čistě jazykový, nikoli pravopisný. Ve znakovém zápisu je jedinou jednotkou menší než [[věta]] znak; ten ve výslovnosti odpovídá téměř vždy jedné [[slabika|slabice]]. Na významové úrovni to pak zpravidla bývá morfém, ačkoliv to zdaleka není univerzální pravidlo. Existuje řada znaků, které samy o sobě žádný význam nenesou a získávají jej až ve spojení se znakem jiným, existují také znaky, v nichž jsou obsaženy morfémy dva. Současná čínština již dávno není jazykem jednoslabičným, většina slov je dvojslabičná.
Vzhledem k tomu, že čínské písmo není písmem hláskovým, je poměrně obtížné v něm zachytit výslovnost cizích slov (např. osobních jmen a zeměpisných názvů). Výslovnost se musí napodobit pomocí slabik, které má k dispozici standardní čínština, a její fonetický systém se v tomto kontextu jeví jako velmi omezený podobně, jako např. česká soustava hlásek je velmi nedostatečná pro napodobení čínštiny. Pro zápis dotyčné posloupnosti slabik se pak vyberou vhodné znaky. Každé slabice sice v čínském písmu odpovídá mnoho různých znaků, některé znaky lze ale prohlásit za typické prostředky k fonetické transkripci cizích slov. Příklady:
*加拿大 = ''Ťia-na-ta'' = „Kanada“;
*澳大利亚 = ''Ao-ta-li-ja'' = „Austrálie“; význam znaků přitom nedává smysl: „zátoka+velký+zisk+Asie“.
| |||