Filip II. August: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 5 lety
m
řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
m (Náhrada Sceau_Philippe_Auguste.jpg -> Sceau_de_Philippe_Auguste._-_Archives_Nationales_-_SC-D157.jpg (VIGNERON: higher resolution))
m (řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy)
Královo manželství s Adélou bylo požehnáno narozením syna 21. srpna 1165. Dlouze očekávaný Filip pojmenovaný po pradědečkovi se narodil po osmadvaceti letech od uzavření králova prvního manželství a z tohoto důvodu byl nazýván ''Božím darem''.<ref name="kolektiv147">''Francouzští králové'', s. 147</ref> Ludvík VII. byl roku [[1179]] postižen záchvatem mrtvice, po kterém ochrnul a ztratil i způsobilost k vládě.<ref name="kolektiv146">''Francouzští králové'', s. 146</ref> Vliv získali bratři královny Adély a udrželi si jej až do dvorského sněmu, který se konal téhož roku a kde nemocný král se souhlasem pánů vyhlásil Filipovu korunovaci. Čtrnáctiletý mladíček se nečekaně rychle vymanil z vlivu strýců a Adéla po synově sňatku s [[Isabela Henegavská|Isabelou Henegavskou]] hledala oporu dokonce i u [[seznam anglických králů|anglického krále]] [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II.]] Ludvík VII. zemřel o rok později a Adéla se stala vdovou.
 
Filip se hned na počátku vlády projevil jako obratný diplomat a chopil šance v podobě napjatých vztahů v Anglii. Chytrou manipulací se mu podařilo střídavě ovlivňovat syny anglického krále [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II. Plantageneta]], které tak dostal pod svůj vliv. Podařilo se mu starého krále s pomocí jeho synů porazit a tak ještě víc upevnil svou pozici.
 
== Třetí křížová výprava a vztah k Anglii ==
Roku [[1190]] i přes jisté neshody ustanovil čerstvě ovdovělý Filip svou matku a strýce Viléma, remešského arcibiskupa, do čela regentské rady po dobu své nepřítomnosti v zemi a společně s novým anglickým králem [[Richard Lví srdce|Richardem]] se zúčastnil [[třetí křížová výprava|třetí křížové výpravy]].
 
{{Citát|Vzal na sebe znamení svatého kříže, kterým byl náš pán ověšen a které mu bylo přišito na ramena, aby vysvobodil hrob a aby vytrpěl utrpení i námahu pro lásku našeho Pána. Vydal se s velkým vojskem do zámoří proti nepřátelům kříže a věrně a oddaně se snažil, až bylo město Akkon dobyto.|''Kroniky ze Saint-Denis''<ref name="duby154">{{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | titul = Neděle u Bouvines 27. července 1214 | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 221 | isbn = 80-7203-164-3 | poznámka = Dále jen ''Neděle u Bouvines'' | strany = 154}}</ref>}}
 
[[4. červenec|4. července]] [[1190]], přesně tři roky po bitvě u&nbsp;Hattínu, vyrazili oba králové z [[Vézelay]] směrem na [[Lyon]]<ref name="bridge154">{{Citace monografie | příjmení = Bridge | jméno = Antony | titul = Křížové výpravy | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 228 | isbn = 80-200-0512-9 | poznámka = Dále jen ''Křížové výpravy'' | strany = 154}}</ref> a poté přes Sicílii do Svaté země. Během výpravy se spory mezi impulzivním Richardem a klidným Filipem vyhrotily. Richard se zaplétal do mezinárodní politiky, čímž průběh tažení značně zpomaloval a to Filip nehodlal tolerovat. Během obléhání Akkonu vážně onemocněl a na podzim roku 1191 se oproti předchozí úmluvě rozhodl odcestovat zpět do [[Evropa|Evropy]]. Při návratu do vlasti si vypíchl oko.<ref name="duby29">''Neděle u Bouvines'', s. 29</ref>
Osobnost krále Filipa byla na svou dobu velmi netypická. Ačkoli se zúčastnil [[křížové výpravy]], nikdy nebyl [[prototyp]]em válečníka. Údajně se bál [[kůň|koní]] a nevynikal zvláštní silou. Jeho předností bylo ale logické myšlení a obratná [[diplomacie]], díky které se šikovně pohyboval na šachovnici evropské politiky. Byl ale velmi rozhodný a pokud bylo třeba, dokázal se postavit i do čela vojska. Doboví kronikáři o něm mluvili jako o ''pohledném muži hezké postavy, veselé tváře, s pleší, brunátné pleti, který se rád napije a dobře nají.''<ref name="duby29">''Neděle u Bouvines'', s. 29</ref>
 
Své postavení v boji proti Anglii se snažil posílit i sňatkem s dánskou princeznou [[Ingeborg Dánská|Ingeborg]], dcerou [[Valdemar I. Veliký|Valdemara I.]], od kterého si sliboval námořní pomoc, ke které ale nikdy nedošlo. Tento sňatek uzavřený [[15. srpen|15. srpna]] [[1193]] v [[Amiens]]u také způsobil obrovský skandál, když Filip svou ženu zapudil údajně ihned po svatební noci a usiloval o anulaci manželství.<ref name="kolektiv153">''Francouzští králové'', s. 153</ref> Ingeborg se ale odmítala vzdát postavení francouzské královny, za což ji Filip na několik let držel v domácím vězení. I přesto, že [[papež]] odmítl sňatek zrušit, o tři roky později se Filip znovu oženil s [[Anežka Meránská (1201)|Anežkou Meránskou]] a v tomto svazku vytrval i přes církevní [[klatba|klatbu]], která na něj byla uvalena. Roku [[1200]] ale nakonec na [[papež]]ův nátlak dovolil Ingeborg, aby se vrátila ke dvoru. Anežka odešla na hrad v [[Poissy]], kde při porodu syna Tristana v červenci [[1201]] zemřela.<ref>[http://www.genealogie-mittelalter.de/andechs_diessener/agnes_maria_von_meran_koenigin_von_frankreich_+_1201.html www.mittelalter-genealogie.de]</ref>
 
Během mnoha let, co se snažil o anulaci manželství, používal i prohlášení o [[impotence|impotenci]] způsobené magickými praktikami.<ref>[http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu/woman/68.html www.epistolae.ccnmtl.columbia.edu]</ref> Neschopnost pohlavního aktu pravděpodobně platila pouze pro styk s Ingeborg, protože se králi v rozmezí let 1205–1209 podařilo zplodit [[Petr Karlík|levobočka]].
 
== Odkazy ==
{{commonscat|Philip II of France}}
=== Reference ===
<references />
 
=== Externí odkazy ===
* {{commonscatCommonscat|Philip II of France}}
* [http://www.corpusetampois.com/che-17-fleureau-b29philippeauguste1180sceau.jpg Filipova pečeť z roku 1180]
* {{de}} [http://www.mittelalter-genealogie.de/mittelalter/koenige/frankreich/philipp_2_august_koenig_von_frankreich_+_1223.html Genealogie]
1 085 123

editací