Fender Telecaster: Porovnání verzí

Jednoduchý design vedl Leo Fendera k masové výrobě a zjednodušil opravu poškozených kytar. Kytary se nezhotovovaly jednotlivě, ale součástky se vyráběly rychle a levně a ve větším množství a byly sestavovány v kytaru na lince. Fender nepoužíval tradiční slepovaný krk. Jeho krk byl k tělu kytary přišroubovaný. To nejenže usnadnilo výrobu, ale krk byl pro potřeby opravy či výměny jednoduše odnímatelný. Navíc klasický krk Telecasteru byl z jednoho kusu [[javor]]ového dřeva a pražce byly vtlačeny přímo do hmatníku — v té době velmi neobvyklé řešení (mnohem běžnější byly do té doby hmatníky [[eben]]ové nebo z [[palisandr]]u přilepené na [[mahagon]]ovém krku). Díky odnímatelnému plastovému krytu byla elektronika snadno přístupná pro opravy či výměnu, což byla oproti předchozím modelům kytar také nesporná výhoda.

Typické moderní Telecastery (jako ''American Series'') se od klasických liší v některých úpravách. [[Hmatník]] má dvaadvacet [[pražec (hudba)|pražců]] namísto jednadvaceti. Původní [[kobylka (hudba)|kobylku]] tvořenou třemi posuvnými kameny nahradila novější verze se šesti kameny, jež dovoluje samostatné nastavení ladění pro jednotlivé struny. Dlouhé šrouby, jež připevňují kobylku k tělu, poskytují při nastavování ladění více možností. Klasická krytka přes kobylku byla nahrazena prostou kovovou deskou pod kobylkou (což pomáhá jak usazení kobylky, tak zvyšuje pohodlí při hraní, zvláště kytaristům, kteří rádi tlumí struny dlaní. Jiné je i zapojení snímačů: třípolohový přepínač přepíná v první pozici na snímač u krku, v druhé pozici na snímač u krku společně se snímačem u kobylky a ve třetí pozici na snímač u kobylky. Dva potenciometry pro hlasitost a tónovou clonu zůstávají stejné.

* {{commonscatCommonscat|Telecaster}}