Jakub Jan Ryba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění biografického údaje |
||
Řádek 21:
== Biografie ==
Už jako osmiletý uměl velmi dobře hrát na klavír a učil se na housle a varhany. Od roku [[1780]] studoval s pomocí svého strýce v Praze [[Řád zbožných škol|piaristické]] gymnázium, po jeho ukončení v roce [[1785]] studoval filozofii. Získal značný rozhled a vzdělání (kromě češtiny a samozřejmé němčiny četl francouzsky, italsky, latinsky i řecky, částečně anglicky). Byl přívržencem osvícenské ideologie. Po pěti letech jej však otec, který byl podučitelem v [[Přeštice|Přešticích]], povolal do [[Nepomuk]]u, kde se uvolnilo místo učitelského pomocníka. J. J. Ryba toto místo ale nedostal. V roce [[1786]] se stal pomocným učitelem v [[Mníšek pod Brdy|Mníšku]] a od roku [[1788]] až do smrti působil jako učitel v Rožmitále pod Třemšínem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Martínek
| jméno = Jiřín
Řádek 36:
}}</ref>
V roce [[1790]] se oženil, byl otcem třinácti dětí, z nichž přežilo sedm. Jedním z jeho synů byl i významný český [[Oftalmologie|oftalmolog]] prof. [[Josef Arnošt Ryba]] (1795–1856). Později žije a skládá v bídě – místo venkovského učitele v lidech nevzbuzovalo autoritu, zejména po rakouském státním bankrotu v roce 1811 se jeho reálný příjem hluboko propadl<ref name="
V roce [[1815]] odešel 8. dubna ráno směrem k Voltuši, kde měl pod kopcem Štěrbina schůzku s intelektuálem [[Nicholaus Riess|Nicholausem Riessem]]. Tento politický emigrant původem z [[Porýní]] se v Rožmitále usadil po okupaci své země [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]] (po roce [[1800]]). Riess našel Rybu na dohodnutém místě ještě živého, avšak umírajícího, s krčními tepnami podřezanými břitvou. Jako sebevrah byl Ryba pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově. Jeho čin měl důvod v dlouhodobé vyčerpanosti, depresích, obtížné ekonomické situaci rodiny, trýznivém fyzickém onemocnění (trpěl [[Hemoroid|zlatou žilou]]), neutěšených vztazích nekonformního učitele k nadřízeným a také ve vlivu stoické filosofie, která sebevraždu za jistých okolností schvalovala jako eticky žádoucí (Ryba patřil mezi vášnivé čtenáře [[Seneca|Seneky]]). Podle nedávno objeveného dokumentu mohl být poslední kapkou fakt, že rožmitálský farář pravděpodobně ustoupil od rozjednané opravy kostelních varhan, které tou dobou byly rozladěny a v žalostném stavu.<ref name="
Na místě jeho smrti v roce [[1854]] postavili lesní dělníci kamenný křížek, v roce [[1933]] byl doplněn kamennou mohylou, která zde stojí dosud. Vedle mohyly se nachází i pomník k 50. výročí vzniku Československa.
|