Ženevské úmluvy: Porovnání verzí

'''Ženevské úmluvy''' jsou 4čtyři [[mezinárodní smlouva|úmluvy]] a 3tři dodatkové protokoly, které upravují podmínky a pravidla [[mezinárodní humanitární právo|mezinárodního humanitárního práva]] na ochranu obětí [[válka|války]]. Ženevské úmluvy nabyly ochranuv obětí války bylyposlední nověrevizi sjednány na diplomatické konferenci konané v [[Ženeva|Ženevě]] od [[21. duben|21. dubna]] do [[12. srpen|12. srpna]] [[1949]] po skončení [[druhá světová válka|druhé světové války]], přičemž byly aktualizovány dřívější tři smlouvyúmluvy a přidána čtvrtá úmluva. Ženevské úmluvy z roku 1949 byly [[ratifikace|ratifikovány]] celé nebo s [[výhrada (mezinárodní právo)|výhradami]] [[seznam členů Ženevských úmluv|194 státy]].<ref>{{cite web|url=http://www.icrc.org/ihl.nsf/WebSign?ReadForm&id=375&ps=P|work=International Humanitarian Law|title=State Parties / Signatories: Geneva Conventions of 12 August 1949|publisher=International Committee of the Red Cross|accessdate=2007-01-22}}</ref>

Ženevské úmluvy původně upravovaly ochranu obětí ozbrojených konfliktů (tzv. ženevské právo), avšak dodatkové protokoly z r.roku 1977 upravují i způsoby a prostředky vedení války (tzv. haagské právo, jehož dalšími prameny jsou také tzv. [[Haagské úmluvy|Haagské úmluvy]], [[Ženevský protokol|Ženevský protokol]], Úmluva o zákazu nebo omezení některých konvenčních zbranía řada dalších smluv).{{Fakt/dne|20140823085505}}

Ženevské úmluvy spolu se svými dodatkovými protokoly představují základní [[Pramenpramen práva|pramenprameny]] mezinárodního humanitárního práva (nebo též [[válečné právo|válečného práva]]). Jejich hlavní zásadou je, že v případě ozbrojeného konfliktu musí být respektována důstojnost lidské bytosti a bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování musí být před konfliktem a jeho následky chráněni ti, kdož na konfliktu nejsou přímo účastni, jakož i ti, kdo byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí. Smluvními stranami Ženevských úmluv jsou všechny státy světa a jejich zásady (a zásady I. a II. dodatkového protokolu) jsou součástí [[mezinárodní obyčejové právo|mezinárodního obyčejového práva]] a z toho titulu zavazují každého člena mezinárodního společenství.{{Fakt/dne|20140823085505}}

Ženevské úmluvy zavazují každou skupinu účastnící se v ozbrojenémozbrojeného konfliktu, tedy nejen vládní síly, ale i například povstalce a její příslušníky.{{Fakt/dne|20140823085505}} Ženevské úmluvy musí být dodrženy všemi stranami konfliktu za všech okolností, tedy i bez ohledu na chování kterékoli ze stran konfliktu. Vážná porušení Ženevských úmluv představují [[válečný zločin|válečné zločiny]] a pachatel je trestně odpovědný podle mezinárodního trestního práva.

* [[válečný zajatec|váleční zajatci]],

* [[civilista|civilisté]],

Článek 1 [[Protokol I|Protokolu I]] dále upřesňuje, že ozbrojený konflikt proti koloniální nadvládě a cizí okupaci je také kvalifikován jako mezinárodní. Pokud jsou kritéria mezinárodního konfliktu shledána, plná ochrana podle úmluv se pokládá za uplatněnou.

* Ss osobami, které se aktivně neúčasní útočných akcí, včetně vojenských osob zraněných, nemocných či zajištěných bude zacházeno humánně.,

* Zraněnízranění a nemocní budou ošetření.

Pojem ''ochranná mocnost'' má v úmluvách specifický význam. Ochranná mocnost je stát, který neníse částíneúčastní ozbrojeného konfliktu, ale souhlasil s ochranou zájmů státu, který jese součástíúčastní ozbrojeného konfliktu. Ochranná mocnost je zprostředkovatelem umožňujícím komunikacikomunikace mezi stranami konfliktuválčícími. Ochranná mocnost takésoučasně dohlíží na dodržování úmluv, jakocož napříkladzahrnuje návštěvanávštěvu válečných zajatců nebo válečné zóny. Ochranná mocnost jedná jako zastánce zajatců, zraněných a civilistů. Paralelně k systému ochranných mocností pověřují Ženevské úmluvy výkonem těchto činností Mezinárodní výbor Červeného kříže.

Ne všechna porušení úmluv mají stejnou váhu. Nejzávažnější zločiny jsou označeny jako ''závažná porušení'' a poskytujípředstavují právní[[skutková definicipodstata|skutkovou podstatu]] [[válečný zločin|válečných zločinů]]. Závažná porušení třetí a čtvrté úmluvy zahrnují následující trestné činy, pokud byly spáchány proti chráněným osobám:

Státy,Smluvní které jsou stranami úmluv,strany musí přijmout a vynucovat zákony trestající jakýkoliv takový trestný čin proti válečnému právu. StátySmluvní strany jsou také povinny vyhledat osoby, které spáchaly dané trestné činy nebo je neřídilynařídily a postavit je před soud bez ohledu na jejich státní občanství a místo kde byl trestný čin spáchán. Princip universality platí také pro vynucování úmluv.