Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 22 557 bajtů ,  před 5 lety
wikifikace; +hlas; +Dětství a vzdělání; +Hudební kariéra; +Bibliografie; +kategorie
| jinak zvaný = Bijou Drains
| přezdívka =
| narození = {{Datum narození a věk|1945|5|19}}<br/>Chiswick, [[Londýn]], [[Spojené království|Velká Británie]]
| úmrtí =
| původ =
| nástrojenástroj = Zpěvzpěv, [[kytara]], [[Basová kytara|baskytara]], [[harmonika]], [[Klávesové nástroje|klávesy]], [[banjo]], [[irská flétna]], [[mandolína]], [[Ukuleleukulele]], [[housle]], [[akordeon]], [[Bicí souprava|bicí]], [[klavír]]
| hlasový obor =
| žánr = [[Rockrock]], [[art rock]], [[hard rock]], [[power pop]], [[progresivní rock]], [[beat]], [[jazz]]
| povolání = Hudebníkhudebník, zpěvák, skladatel, hudební aranžér, spisovatel
| aktivní roky = 1962–současnost
| vydavatel = [[Track Records|Track]], [[Polydor Records|Polydor]], [[Atlantic Records|Atlantic]], [[Atco Records|Atco]], [[Decca Records|Decca]], Rykodisc, [[Warner Bros. Records|Warner Bros.]]
| příbuzná témata = [[The Who]], [[Deep End (skupina)|Deep End]], [[Ronnie Lane]]
| web = [http://thewho.com/ TheWho.com]
| významný nástroj = Rickenbacker 330<br/>[[Fender Stratocaster]]<br/>[[Fender Telecaster]]<br/>Gibson SG Special<br/>[[Gibson Les Paul]]<br/>Gretsch 6120<br/>Gibson J-200
}}
{{Poslech
'''Peter Dennis Blandford''' "'''Pete'''" '''Townshend''' (* 19. května 1945) je britský rockový hudebník, skladatel, multi-instrumentalista, zpěvák a spisovatel, známý především jako kytarista a skladatel rockové kapely [[The Who]], ale také svou sólovou kariérou. Jeho kariéra s The Who trvá více než 40 let, během kterých se kapela stala jednou z nejvlivnějších kapel 60. a 70. let.<ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/642975/the-Who The Who]. ''[[Encyclopædia Britannica]]''</ref>
|nazev_souboru = Pete Townsend BBC Radio4 Front Row 26 Dec 2012 b01pg54v.flac
|titulek = Hlas Petea Townshenda
|popis = Z pořadu [[BBC]] ''Front Row'' 26. prosince 2012.
|vpravo
}}
'''Peter Dennis Blandford''' "'''Pete'''" '''Townshend''' (* 19. května 1945) je britskýanglický rockový hudebník, skladatel, multi-instrumentalista, zpěvák a spisovatel, známý především jako kytarista a skladatel rockové kapely [[The Who]], ale také svou sólovou kariérou. Jeho kariéra s The Who trvá vícejiž než 4050 let, během kterých se kapela stala jednou z nejvlivnějších kapel 60. a 70. let.<ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/642975/the-Who The Who]. ''[[Encyclopædia Britannica]]''</ref>
 
Townshend je hlavním skladatelem The Who, pro které napsal přes 100 písní na 11 studiových alb, včetně [[Konceptuální album|konceptuálních alb]] a [[Rocková opera|rockových oper]] ''[[Tommy (album)|Tommy]]'' a ''[[Quadrophenia]]''. Také napsal přes 100 písní, které se objevily na jeho sólových albech, stejně jako rádiové a televizní [[Hudební znělka|znělky]]. Ačkoliv je známý především jako kytarista, hraje také na další nástroje jako jsou [[Klávesové nástroje|klávesy]], [[banjo]], [[akordeon]], [[harmonika]], [[ukulele]], [[mandolína]], [[housle]], [[syntezátor]], [[Basová kytara|baskytara]] nebo [[Bicí souprava|bicí]]. Na všechny nástroje se naučil hrát sám.
 
Townshend rovněž píše články do novin a magazínů, knižní recenze, eseje, knihy a scénáře, ale také spolupracuje jako textař a skladatel na řadě dalších hudebních projektech. Townshend se umístil na třetím místě v žebříčku nejlepších kytaristů v knize ''The New Book of Rock Lists'' od [[Dave Marsh|Davea Marshe]],<ref>{{cite book|url=http://books.google.com/books?id=_dEddefiYx0C&dq=%22new+book+of+rock+lists%22&printsec=frontcover&source=bl&ots=VPPthswpA9&sig=_gRDjKCEoDY6YJW1O2c-DsZCqqk&hl=en&ei=2-ddSpD4M4iwMP777L8C&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=4 |title=The New Book of Rock Lists page 344 |publisher=Google Books |accessdate=15 May 2011}}</ref> na desátém místě v žebříčku 50 nejlepších kytaristů podle Gibson.com<ref>{{cite web|url=http://www.gibson.com/en-us/Lifestyle/Features/Top-50-Guitarists-528/ |title=Top 50 Guitarists |publisher=Gibson.com |accessdate=15 May 2011}}</ref> a opět na desátém místě v žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob vydaném v roce 2011 v magazínu ''[[Rolling Stone]]''.<ref>{{cite web|url=http://www.rollingstone.com/music/lists/100-greatest-guitarists-20111123|title=Rolling Stone 100 Greatest Guitarists of All Time}}</ref> V roce 1990 byl jako člen The Who uveden do [[Rock and Roll Hall of Fame]].
 
== Dětství a vzdělání ==
Peter Dennis Blandford Townshend se narodil 19. května 1945 v západním [[Londýn]]ě, deset dní po kapitulaci Německa v [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Pochází z hudební rodiny: jeho otec Cliff Townshend byl profesionálním altovým saxofonistou v The Squadronaires, taneční skupině pro [[Royal Air Force]], a jeho matka Betty (rozená Dennis) byla zpěvačkou v Sydney Torch and Les Douglass Orchestras.<ref name="Guiliano">{{Citace monografie | příjmení = Giuliano | jméno = Geoffrey | titul = Behind Blue Eyes: The Life of Pete Townshend | vydavatel = Cooper Square Press | rok = 2002 | isbn = 978-1-46173-196-2 | jazyk = anglicky}}</ref> Townshendovi měli velmi nestabilní manželství, protože oba silně pili a měli ostou povahu. Cliff Townshend byl často mimo domov na turné se svou kapelou, zatímco Betty měla milostný poměr s jinými muži. Rozešli se, když byl Pete ještě batole a byl poslán ke své babičce z matčiny strany Emmě Dennis, kterou Pete později popsal jako „klinicky choromyslnou“. Dvouleté odloučení skončilo, když si Cliff a Betty společně koupili dům na Woodgrange Avenue v londýnském Actonu, a Pete se šťastně vrátil ke svým rodičům.<ref name="Wilkerson">{{Citace monografie | příjmení = Wilkerson | jméno = Mark | titul = Amazing Journey: The Life of Pete Townshend | vydavatel = Lulu.com | rok = 2006 | isbn = 978-1-411-67700-5 | jazyk = anglicky}}</ref>
 
Townshend neměl v dětství mnoho přátel, a tak trávil mnoho času čtením dobrodružných románů jako ''[[Gulliverovy cesty]]'' nebo ''[[Ostrov pokladů]]''.<ref name="Guiliano" /> Užíval si časté rodinné výlety k anglickému pobřeží nebo na [[Man (ostrov)|Isle of Man]]. Na jednom z těchto výletů v létě 1956 viděl film ''Rock Around the Clock'', který zažehl jeho fascinaci americkým [[rock and roll]]em.<ref name="Guiliano" /> Nedlouho poté viděl vystoupení [[Bill Haley|Billa Haleyho]] v Londýně, což byl první koncert, na kterém Pete byl.<ref name="Wilkerson" /> V té době neusiloval o kariéru profesionálního hudebníka; místo toho se chtěl stát novinářem.<ref name="Guiliano" />
 
Poté, co Townshend složil zkoušku Eleven Plus, byl přijat na Acton County Grammar School.<ref name="Marsh">{{Citace monografie | příjmení = Marsh | jméno = Dave | odkaz na autora = Dave Marsh | titul = Before I Get Old: The Story of The Who | vydavatel = Plexus Publishing Ltd. | rok = 1983 | isbn = 978-0-85965-083-0 | jazyk = anglicky}}</ref> Na Acton County byl často šikanován kvůli svému velkému nosu a atto zkušenost ho hluboce ovlivnila.<ref name="Wilkerson" /> Jeho babička Emma mu na Vánoce 1956 koupila jeho první kytaru, poměrně levný španělský model.<ref name="Wilkerson" /> Ačkoliv ho otec několik akordů naučil, Townshend si převážně hraní osvojil sám a nikdy se nenaučil hudbu číst.<ref name="Guiliano" /> Townshend a jeho kamarád ze školy [[John Entwistle]] spolu založili kapelu the Confederates, ve které hrál Townshend na banjo a Entwistle na lesní roh.<ref name="Marsh" /> Hráli především skladby [[Acker Bilk|Ackera Bilka]], [[Kenny Ball|Kennyho Balla]] a [[Lonnie Donegan|Lonnieho Donegana]].<ref name="Guiliano" /> Nicméně oba velmi ovlivnil tehdy stále populárnější [[rock and roll]] a Townshend obdivoval zejména „Move It“, debutový singl [[Cliff Richard|Cliffa Richarda]].<ref name="Neill&Kent">{{Citace monografie | příjmení = Neill | jméno = Andrew | příjmení2 = Kent | jméno2 = Matthew | titul = Anyway Anyhow Anywhere: The Complete Chronicle of The Who 1958–1978 | vydavatel = Sterling Publishing | rok = 2009 | isbn = 978-0-7535-1217-3 | jazyk = anglicky}}</ref> Townshend odešel od the Confederates po rvačce s jejich bubeníkem Chrisem Sherwinem a ve starožitnictví své matky si koupil „obstojně dobrou československou kytaru“.<ref name="Wilkerson" />
 
Townshendovi bratři Paul a [[Simon Townshend|Simon]] se narodili v letech 1967 a 1960, v tomto pořadí.<ref name="Wilkerson" /> Protože Pete neměl dostatečně dobré výsledky, aby šel na univerzitu, rozhodoval se mezi uměleckou školou, hudební školou, nebo prací.<ref name="Guiliano" /> Nakonec se rozhodl studovat [[grafický design]] na Ealing Art College, kam se zapsal v roce 1961. Na Ealingu Townshend studoval spolu s [[Ron Wood|Ronniem Woodem]], budoucím kytaristou [[The Rolling Stones]], a s [[Freddie Mercury|Freddiem Mercurym]], budoucím zpěvákem [[Queen]]. Přednášeli zde významní umělci a designeři, například průkopník autodestruktivního umění [[Gustav Metzger]].<ref name="Wilkerson" /> V té době byl Townshendovým spolubydlícím Tom Wright, který měl rozsáhlou sbírku desek, kterou Townshend poslouchal, a ovlivnili ho tak R&B umělci jako [[Howlin' Wolf]], [[John Lee Hooker]], [[Bo Diddley]], [[Booker T. & the M.G.'s|Booker T. & the MGs]], [[Little Walter]] a [[Chuck Berry]].<ref name="Wilkerson" /> Townshend školy tanechal v roce 1964, aby se mohl plně věnovat hudbě.<ref name="Wooldridge">{{Citace monografie | příjmení = Wooldridge | jméno = Max | titul = Rock 'n' Roll London | vydavatel = Macmillan | rok = 2002 | isbn = 978-0-312-30442-3 | jazyk = anglicky}}</ref>
 
== Hudební kariéra ==
=== 1961–1964: the Detours ===
V létě 1961 [[John Entwistle]] nabídl Townshendovi členství v The Detours, [[Skiffle|skifflové]] [[rock and roll]]ové kapele, jako další kytarista.<ref name="Neill&Kent" /> Zpočátku se repertoár kapely sestával převážně z [[Coververze|coverů]] písní [[The Shadows]], [[The Ventures]] a popových a tradičních jazzových skladeb. [[Roger Daltrey]] hrál sólovou kytaru, Townshend na rytmickou kytaru, Entwistle na baskytaru, [[Doug Sandom]] na bicí a Colin Dawson zpíval.<ref name="Guiliano" /> Daltrey byl zároveň lídrem kapely.<ref name="Neill&Kent" /> Dawson v roce 1962 po hádkách s Daltreym od kapely odešel. Poté se z Daltreyho stal hlavní zpěvák a Townshend začal hrát sólovou kytaru. Pomocí Townshendovy matky kapela získala smlouvu s Robertem Drucem,<ref name="Neill&Kent" /> který z kapely udělal předskokany skupin jako [[Screaming Lord Sutch]], Cliff Bennett and the Rebel Rousers, Shane Fenton and the Fentones a Johnny Kidd and the Pirates.<ref name="Neill&Kent" /> V roce 1963 Townshendův otec zařídil amatérské nahrávání „It Was You“, vůbec první skladby, kterou jeho syn složil.<ref name="Guiliano" /> Protože již existovala jiná kapela The Detours, byli nuceni si změnit jméno.<ref name="Neill&Kent" /> Townshendův spolubydlící [[Richard Barnes (spisovatel)|Richard Barnes]] vymyslel nový název The Who a Daltrey jej odsouhlasil.
 
=== 1964–1982: the Who ===
{{Podrobně|The Who}}
[[Soubor:Pete Townshend and Keith Moon 1967.jpg|náhled|190px|vpravo|Townshend v zákulisí před koncertem v Ludwigshafenu v Německu (1967)]]
Nedlouho po přejmenování byl Doug Sandom nahrazen [[Keith Moon|Keithem Moonem]], který předtím několik let hrál poloprofesionálně s The Beachcombers.<ref name="Marsh" /> Brzy se kapely ujal [[Peter Meaden]], který je přesvědčil, aby si změnili název na The High Numbers, a přiblížil je subkultuře [[Mod (subkultura)|mods]]. Poté, co vydali jeden neúspěšný singl („I'm the Face/Zoot Suit“), se zbavili Meadena a podepsali smlouvu s dvěma novými manažery, [[Chris Stamp|Chrisem Stampem]] a [[Kit Lambert|Kitem Lambertem]], kteří spolu chtěli najít novou talentovanou kapelu a vytvořit o ní dokumentární film.<ref name="Neill&Kent" /> Těm se název The High Numbers nelíbil, a tak jej změnili zpět na The Who.<ref name="Neill&Kent" /> V červnu 1964, během vystoupení v Railway Tavern, Townshend náhodou o nízký strop zlomil krk své kytary a následně zničil celý nástroj.<ref name="Marsh" /> Rozbíjení nástrojů na pódiu se stalo běžnou součástí koncertů The Who.<ref name="Marsh" />
 
S pomocí Lamberta The Who zaujali amerického hudebního producenta [[Shel Talmy|Shela Talmyho]], který pro kapelu obstaral nahrávací smlouvu. Townshend napsal skladbu „I Can't Explain“, která záměrně napodobovala sound [[The Kinks]], další kapely, jejíž byl Talmy producentem. Tento singl vyšel v lednu 1965, umístil se na osmém místě britských hitparád a stal se tak prvním hitem The Who.<ref name="Wilkerson" /> Následující singl „Anyway, Anyhow, Anywhere“, na kterém se autorsky podíleli Daltrey a Townshend, se umístil na desátém místě v britské hitparádě.<ref name="Howard">{{Citace monografie | příjmení = Howard | jméno = David | titul = Sonic Alchemy: Visionary Music Producers and Their Maverick Recordings | vydavatel = Hal Leonard Corporation | rok = 2004 | isbn = 978-0-634-05560-7 | jazyk = anglicky}}</ref> Nicméně to bylo vydání jejich třetího singlu „[[My Generation (píseň)|My Generation]]“ v listopadu téhož roku, které, podle jejich životopisce Marka Wilkersona, „potvrdilo jejich pověst pragmatické kapely, která odrážela pocity tisíců nasraných adolescentů té doby“.<ref name="Wilkerson" /> Tento singl napsaný Townshendem se umístil na druhém místě britských hitparád a stal se největším hitem The Who. Tato píseň a její slavný verš – „doufám, že zemřu dřív, než zestárnu“ – byla „především o hledání místa ve společnosti“, prohlásil Townshend v rozhovoru s [[David Fricke|Davidem Frickem]].<ref name="Wilkerson" />
 
Aby vydělali na úspěchu nedávného singlu, vydali The Who na konci roku 1965 své debutové album ''[[My Generation]]'' (''The Who Sings My Generation'' ve Spojených státech), které obsahovalo původní Townshendovy skladby a několik [[Coververze|coverů]] písní [[James Brown|Jamese Browna]], které si Daltrey oblíbil.<ref>{{cite web|url=http://www.allmusic.com/album/the-who-sings-my-generation-mw0000020578|title=My Generation&nbsp;– review|first=Richie|last=Unterberger|publisher=AllMusic|accessdate=19 September 2013}}</ref> Townshend dále napsal několik úspěšných singlů, včetně „Pictures of Lily“, „Substitute“, „I'm a Boy“ a „Happy Jack“.<ref name="Guiliano" /> Lambert Townshenda přesvědčil, aby pro další album psal delší skladby. Tak vzniklo „A Quick One, While He's Away“. Album bylo později pojmenováno ''[[A Quick One]]''<ref name="Marsh" /> a ihned po vydání v prosinci 1966 obsadilo čtvrté místo v hitparádách.<ref name="Marsh" /> Na koncertech Townshend začal používat pro něj charakteristický pohyb, ve kterém točí rukou proti strunám na kytaře, což připomíná větrný mlýn.<ref name="Guiliano" /> Na tuto techniku přišel při sledování [[Keith Richards|Keithe Richardse]], jak se před koncertem protahuje.<ref name=Daly>{{cite news |url=http://www.tampabay.com/features/books/review-pete-townshend-memoir-who-i-am-gloomy-yet-addictive/1259585 |title=Review: Pete Townshend memoir 'Who I Am' gloomy yet addictive |work=Tampa Bay Times |first=Sean |last=Daly |date=4 November 2012 |accessdate=5 March 2014}}</ref>
 
[[Soubor:Pete Townshend Windmill-(jha).jpg|náhled|vlevo|200px|Townshednův „větrný mlýn“ (1976)]]
Své první americké turné zahájili The Who 22. března 1967.<ref name="Wilkerson" /> Nezačalo zrovna nejlépe; Townshend a Daltrey byli zatčeni za napadení policisty, kterého považovali za výtržníka. Townshend si našel zálibu v rozbíjení hotelových pokojů, ačkoliv v daleko menší míře než Moon.<ref name="Guiliano" /> Začal experimentovat s [[Diethylamid kyseliny lysergové|LSD]], s čímž přestal poté, co si 18. června před Monterey Pop Festivalem vzal velmi silný trip.<ref name="Guiliano" /> Další album, vydané v prosinci téhož roku, bylo ''[[The Who Sell Out]]'' – [[konceptuální album]] inspirované pirátským rádiem, které mělo vliv na růst popularity The Who. Nezi písněmi obsahovalo několik zábavných znělek a parodujících reklam a singl „I Can See for Miles“.<ref name="Neill&Kent" /> Navzdory úspěchu tohoto singlu, který se umístil na devátém místě americké hitparády, byl Townshend překvapený, že se „I Can See for Miles“ nestal velkým hitem, protože jej označil za do té doby svou nejlepší skladbu.<ref name="Wilkerson" />
 
V roce 1968 se Townshend začal zajímat o učení [[Meher Baba|Mehera Baby]].<ref name="Marsh" /> Začal tvořit hudební dílo o hluchém, němém a slepém chlapci, který prožívá pocity pomocí hudby.<ref name="Wilkerson" /> Toto dílo zkoumá dogmata Babovy filozofie.<ref name="Guiliano" /> Výsledkem byla [[rocková opera]] ''[[Tommy (album)|Tommy]]'' vydaná 23. května 1969. Sklidila uznání kritiky a komerční úspěch. Na podporu tohoto alba vyjeli The Who na turné, které obsahovalo legendární vystoupení na [[Hudební festival Woodstock|Woodstocku]] 17. srpna. Zatímco The Who hráli, [[Abbie Hoffman]], vedoucí představitel [[Youth International Party|Yippies]], vyskočil na pódium a stěžoval si na zatčení Johna Sinclaira. Townshend ho okamžitě srazil se svou kytarou z pódia.<ref name="Neill&Kent" />
 
V roce 1970 The Who vydali album ''[[Live at Leeds]]'', které několik kritiků označilo za nejlepší živé album všech dob.<ref name="Telegraph">{{cite news|url=http://www.telegraph.co.uk/culture/music/rockandjazzmusic/3653281/Hope-I-dont-have-a-heart-attack.html |title=Hope I don't have a heart attack |newspaper=The Telegraph|date=22 June 2006 |accessdate=22 January 2014}}</ref> Townshend začal psát materiál pro novou rockovoi operu ''Lifehouse''. Měl to být multimediální projekt, který by symbolizoval vztah mezi hudebníkem a publikem.<ref name="Marsh" /> Zbytek kapely byl zmatený složitým dějem a chtěl jiné album. Townshend se začal cítit odcizený a poté, co utrpěl nervové zhroucení, byl projekt zastaven.<ref name="Marsh" /> Většina materiálu pro ''Lifehouse'' byla vydána na tradičním studiovém albu ''[[Who's Next]]''. To se stalo velmi komerčně úspěšné, v britské hitparádě se umístilo na prvním místě a obsahovalo hity "[[Baba O'Riley]]" a "Won't Get Fooled Again", které obsahují novátorské použití syntezátoru.<ref name="Neill&Kent" /> "Baba O'Riley" byla částečně napsaná jako Townshendova óda na jeho dva idoly té doby, Mehera Babu a skladatele [[Terry Riley|Terryho Rileyho]].<ref>{{cite news|last=Suddath|first=Claire|url=http://entertainment.time.com/2011/10/24/the-all-time-100-songs/slide/baba-o-reilly-the-who/ |title='Baba O'Riley' |newspaper=[[Time]]|date=21 October 2011 |accessdate=22 January 2014}}</ref>
 
[[Soubor:Pete Townshend in Hamburg.jpg|200px|náhled|vpravo|Pete Townshend v Hamburku v Německu (srpen 1972)]]
V roce 1973 začal psát Townshend skladby pro novou rockovou operu. Rozhodl se, že bude o subkultuře mods a jejích střetech s [[Rocker (subkultura)|rockery]] začátkem 60. let ve Spojeném království.<ref name="Marsh" /> Nazval ji ''[[Quadrophenia]]'' a jedná se o jediné album The Who, které kompletně napsal Townshend, který jej kvůli zkaženému vztahu s Lambertem též produkoval.<ref name="Wilkerson" /> Bylo vydáno v listopadu a umístilo se na druhém místě v britských i amerických hitparádách.<ref name="Neill&Kent" /> Na turné hráli toto album s pomocí předem nahraných pásek, což způsobovalo neshody. Během vystoupení v [[Newcastle upon Tyne|Newcastlu]] pásky selhaly, načež Townshend přitáhl na pódium zvukového inženýra [[Bob Pridden|Boba Priddena]], křičel na něj a částečně závadné pásky zničil.<ref name="Neill&Kent" /> 14. dubna 1974 hrál Townshend svůj první sólový koncert, benefit pro londýnské kulturní centrum.<ref name="Wilkerson" />
 
18. března 1975 měla premiéru [[Tommy (film)|filmová verze ''Tommyho'']], ve které mimo jiné hráli [[Ann-Margret]], [[Tina Turner]], [[Elton John]] a [[Jack Nicholson]].<ref name="Neill&Kent" /><ref name="Marsh" /> Townshend byl nominován na [[Oscar|Academy Award]].<ref name="Marsh" /> V listopadu bylo vadáno album ''[[The Who by Numbers]]'', kterése umístilo na sedmém místě v britských a na osmém místě v amerických hitparádách. Obsahovalo introspektivní skladby, často pesimistické.<ref name="Wilkerson" /> Obsahovalo singl „Squeeze Box“, jenž Townshend napsal poté, co se naučl hrát na akordeon.<ref name="Wilkerson" /> Po turné v roce 1976 si dal Townshend roční pauzu od kapely, aby se mohl věnovat rodině.<ref name="Neill&Kent" />
 
Navzdory smrti dvou jejích členů byla a je kapela nadále úspěšná. Mnoha hudebními kritiky jsou The Who považováni za jednu z nejlepších<ref>{{cite web |url=http://www.rockhall.com/inductees/the-who/bio/ |title=The Who Biography |publisher=Rock and Roll Hall of Fame |accessdate=3 October 2013}}</ref><ref>{{cite web|url=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/642975/the-Who# |title=the Who |work=Encyclopædia Britannica |accessdate=15 May 2011}}</ref> koncertujících kapel,<ref>[[Eddie Vedder|Vedder, Eddie]]. [http://www.rollingstone.com/news/story/5939229/29_the_who/ "The Immortals – The Greatest Artists of All Time: 29) The Who"] ''Rolling Stone'', 15 April 2004.</ref><ref>{{cite web|url=http://www.vodafonemusic.co.uk/index.cfm?action=tba_event/awards2006/12b_tba_news |title=First Annual Lifetime Achievement Award in Live Music |publisher=Vodafonemusic.co.uk |accessdate=15 May 2011}}</ref> jejíž kariéra trvá od poloviny 60. let až dodnes. Je charakteristická kombinací velké hlasitosti, šoumenství, široké škály rockových rytmů a vysoce energického soundu. The Who i v 21. století stále vystupují na významných událostech, včetně kritikou vysoce uznávaných vystoupení na [[The Concert for New York City]] v roce 2001, [[Isle of Wight Festival]]u v roce 2004, [[Live 8]] v roce 2005 nebo na [[Festival Glastonbury|festivalu Glastonbury]] v roce 2007.
 
Townshend zůstal hlavním skladatelem a lídrem The Who, pro něž nepsal více než sto skladeb, které se objevily na jedenácti studiových albech. Mezi jeho známé úspěchy patří vytvoření druhé novátorské rockové opery ''[[Quadrophenia]]''; dramatické vystupování na pódiu; využívání kytarové zpětné vazby a novátorské využití syntezátoru v rockové hudbě.
 
[[Soubor:Pete Townshend - Phyllis Keating.jpg|náhled|190px|vlevo|Pete Townshend v roce 2008]]
=== 1972–2002: sólová kariéra ===
Kromě práce s The Who se Townshend ojediněle věnuje i své sólové kariéře. V letech 1969–1971 Townshend spolu s dalšími stoupenci [[Meher Baba|Mehera Baby]] nahráli tři alba zasvěcená jeho učení: ''[[Happy Birthday (album, Pete Townshend)|Happy Birthday]]'', ''[[I Am (album, Pete Townshend)|I Am]]'' a ''[[With Love (album, Pete Townshend)|With Love]]''. V roce 1972 vydal své první skutečně sólové album ''[[Who Came First]]''. S baskytaristou [[The Faces]] a stoupencem Mehera Baby [[Ronnie Lane|Ronniem Lanem]] spolupracoval na albu ''[[Rough Mix]]'' (1977). Po smrti bubeníka The Who [[Keith Moon|Keithe Moona]] následoval průlom v Townshendově sólové kariéře v podobě alba ''[[Empty Glass]]'' (1980), které obsahovalo úspěšné singly „Let My Love Open the Door“ a „Rough Boys“. Následovalo album ''[[All the Best Cowboys Have Chinese Eyes]]'' (1982) s populární rádiovou písní „Slit Skirts“. Ačkoliv nepředstavovalo velký komerční úspěch, známý hudební kritik Timothy Duggan jej označil za „nejupřímnější a nejvíce introspektivní Townshendův počin od ''Quadrophenie''“. V 80. a 90. letech Townshend dále experimentoval s [[Rocková opera|rockovými operami]] a podobnými formáty a vydal několik konceptuálních alb ''[[White City: A Novel]]'' (1985), ''[[The Iron Man: A Musical]]'' (1989) a ''[[Psychoderelict]]'' (1993).
 
Townshend také nahrál několik koncertních alb, včetně jednoho s [[Deep End (skupina)|Deep End]], [[Superskupina|superskupinou]], kterou sám sestavil. Ta odehrála jen tři koncerty a jedno televizní vystupení pro ''The Tube''.
 
=== Nedávná práce s The Who ===
Od poloviny 90. let až dodnes se Townshend účastnil řady turné s žijícími členy The Who, včetně turné v roce 2002, která pokračovala navzdory Entwistleovy smrti.<ref>{{cite web |url=http://www.rollingstone.com/artists/petetownshend/articles/story/5939827/pete_townshend_the_rs_interview |title=Pete Townshend: The Rolling Stone Interview |first=Chris |last=Heath |work=Rolling Stone |date=July 2002}}</ref>
 
V únoru 2002 bylo oznámeno velké celosvětové turné na podporu jejich prvního nového alba od roku 1982. Townshend na svém blogu od září 2005 publikoval polo-autobiografický příběh ''The Boy Who Heard Music''. Blog byl ukončen v srpnu 2006. 25. února 2006 oznámil vydání mini-opery inspirované touto novelou. V říjnu 2006 The Who vydali ''[[Endless Wire]]'', první studiové album po 26 letech.
 
7. února 2010 hráli The Who na [[Super Bowl|Super Bowl XLIV]].<ref>{{cite news|last=Belson |first=Ken |url=http://www.nytimes.com/2010/02/03/sports/football/03halftime.html |title=The Who, and the Super Bowl's Evolving Halftime Show |newspaper=The New York Times |date=2 February 2010 |accessdate=8 February 2010}}</ref> V roce 2012 oznámili, že vyjedou na turné, kde budou hrát rockovou operu ''Quadrophenia''.
 
The Who byli posledním interpretem na závěrečném cerermoniálu [[Letní olympijské hry 2012|Letních olympijských her 2012]], kde zahráli skladby "Baba O'Riley", "See Me, Feel Me" a "My Generation".<ref>{{cite web|title=Closing Ceremony|url=http://www.london2012.com/spectators/ceremonies/closing-ceremony/|publisher=London 2012|accessdate=20 July 2012}}</ref>
 
== Diskografie ==
*''[[The Iron Man: The Musical by Pete Townshend]]'' (1989)
*''[[Psychoderelict]]'' (1993)
 
== Bibliografie ==
*''The Story of Tommy'' (1977, Eel Pie Publishing) – s [[Richard Barnes (spisovatel)|Richardem Barnesem]]
*''Horse's Neck'' (1985, Faber and Faber) – sbírka krátkých povídek
*''The Who's Tommy'' (1993, Pantheon Books)
*''The Who: Maximum R&B'' (2004, Plexus Publishing) – s Richardem Barnesem
*''Who I Am'' (2012, HarperCollins) – autobiografie
 
== Reference ==
{{Překlad|jazyk= en|článek= Pete Townshend|revize= 586178077618178520}}
<references/>
 
[[Kategorie:Narození 1945]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Hudebníci z Londýna]]
[[Kategorie:Britští kytaristé]]
[[Kategorie:Rockoví kytaristé]]