Jean Piaget: Porovnání verzí

'''Jean Piaget''' [{{IPA|ʒɑ̃ pjaˈʒɛ}} - ''žán pjaže''] ([[9. srpen|9. srpna]] [[1896]] – [[16. září]] [[1980]]) byl [[Švýcarsko|švýcarský]] filozof, [[přírodní vědy|přírodní vědec]] a [[vývojová psychologie|vývojový psycholog]], který se proslavil studiem dětského myšlení a teorií [[teoriekognitivní kognitivního vývojevývoj|teorií kognitivního vývoje]] či genetické [[epistemologie]]. Byl [[Sto nejvlivnějších psychologů 20. století|druhým nejcitovanějším psychologem 20. století]].<ref>Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152</ref> Významně se přičinil o reformy školního vzdělávání a jak říká [[Ernst von Glasersfeld]], byl také "velkým průkopníkem [[konstruktivismus|konstruktivistické]] teorie znalostí"<ref>(in ''An Exposition of Constructivism: Why Some Like it Radical'', 1990)</ref>.

Piaget se narodil v [[Neuchâtel]]u ve francouzskojazyčné části Švýcarska. Jeho otec, Arthur Piaget, byl profesorem [[středověká literatura|středověké literatury]] na [[Neuchâtelská universita|Neuchâtelské universitě]]. Piaget byl nadprůměrnýmnadprůměrně dítětemnadané dítě se zájmem o [[biologie|biologii]] a přírodu, obzvláštězvlášť ho zaujalizajímali [[měkkýšměkkýši]]i, a ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. Svou dlouhou kariéru vědeckého výzkumu začal vlastně již v jedenácti letech publikací krátké práce o [[Albinismus|albínském]] [[vrabec|vrabci]]. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků.

Doktorát v zoologiioboru zoologie obdržel na Neuchâtelské universitě, na [[Universitauniversitách v Zurichu|Universitě v Zurichu]]Curychu (1918–1919) a v Paříži (1919–1921) studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval dvě [[Filosofie|filozofické]] práce, které zobrazujívyjadřují směr jeho tehdejšího myšlení, které však později zavrhl jako nezralé. Jeho zájem o [[psychoanalýza|psychoanalýzu]] jako psychologický přístup, který se právě tehdy bouřlivě rozvíjel, také spadá do tohoto období.

Roku 1919 se přestěhoval ze [[Švýcarsko|Švýcarska]] do [[Paříž]]e, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené [[Alfred Binet|Alfredem Binetem]], tvůrcem tzv. Binetova [[IQ test|testu inteligence]]. Při známkování několika takových inteligenčních testů si všiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. TotoTo ho vedlo k myšlence, že v poznávání čili kognitivních procesech se dětí podstatně liší od dospělých. Nakonec zveřejnil souhrnnou teorii o tom, jak jednotlivci procházejí několika kvalitativně odlišnými stupni kognitivního vývoje.

Piaget byl v letech [[1929]]–[[1975]] profesorem [[psychologie]] na [[Universita v Ženevě|Universitě v Ženevě]] a je zejména známý zejména tím, jak uspořádal teorii kognitivního vývoje do jednotlivých stádií, čímž navázal na dřívější práci [[James Mark Baldwin|JameseJ. MarkaM. BoldwinaBaldwina]]. KaždáKaždou etapa jeetapu charakterizovanácharakterizují všeobecnýmivšeobecné kognitivnímikognitivní strukturamistruktury (schématemschéma), které ovlivňují veškeré myšlení dítěte ([[strukturalismus|strukturalistické]] pojetí ovlivněné filozofem [[Immanuel Kant|Immanuelem Kantem]]). Každé stádium představuje dětské porozumění světasvětu během daného období a každé, kromě posledního, je nepřesným zobrazením reality. Vývoj z jednoho stádia do dalšího je tedy způsoben nahromaděnímhromaděním chyb v dětském chápání okolního prostředí; toto hromadění nakonec způsobí tak veliký nesoulad (disequilibrum), že musí dojít ke komplexnímu přeorganizování myšlenkových struktur.

Názor na neměnnost pořadí stádií vychází z toho, že znalosti nejsou jednoduše získány z okolního prostředí, ale jsou postupně vystavěny zevnitř. Tento názor byl velice vlivný v [[pedagogika|pedagogice]], a je většinou nazýván konstruktivismus (viz též "[[Konstruktivismus (teorie učeníkonstruktivismus]]"). Jakmile je poznání vnitřně vystavěno, je testováno na prostředí stejným způsobem, jakým vědec zkoumá platnost své teorie. Stejně jako vědec, jednotlivý žák může vyřadit, upravit nebo přestavět poznání podle jeho užitečnosti ve skutečném světě. Velká část této výstavby (a později přestavby) je vykonávána podvědomě.

* Dítě provádí operaci, která má vliv na předměty nebo je uspořádává. Dítě je schopné posoudit vlastnosti akce a jejíchjejí výsledkůvýsledky.

* Pomocí opakovaných akcí, možná s určitými změnami či v rozdílných prostředích nebo s rozdílnými předměty, je dítě schopné rozlišit a začlenit základní prvky svých činů a jejich výsledky. Toto je tzv. proces '''''zrcadlové abstrakce''''' (''reflecting abstraction)''''') (podrobně popsáno v Piaget 2001).

* Ve stejné době je dítě schopné identifikovat vlastnosti objektů podle toho jaké účinky na ně mají různé akce. Toto je tzv. proces '''''empirická abstrakce''''' (''empirical abstraction)''''').

* Opakováním tohoto procesu na široké škále objektů a akcí dítě vytváří novou úroveň poznání a porozumění. Toto je proces vytváření nového '''''kognitivního stádia''''' (''cognitive stage)'''''). Tento dvojitý proces umožňuje dítěti vytvářet nové způsoby zacházení s předměty a nové poznání těchto předmětů.

* Nicméně, jakmile dítě vytvořilo tyto nové druhy poznání, on/azačne je začne používat k vytváření stále složitějších objektů a k provádění stále složitějších úkonů. Tak dítě začíná rozpoznávat stále složitější vzory a vytvářet stále složitější objekty. Tak začíná nové stádium, které budeskončí ukončeno teprve tehdy,až kdykdyž všechny aktivity a zkušenosti dítěte bylybudou přeorganizovány podle této vyšší úrovně.

Tento proces však není úplně plynulý. Jakmile se prokáže, že nový stupeň organizace, poznání a chápání je účinný, je rychle uplatněn i v ostatních oblastech. To způsobuje prudký a radikální přechod z jednoho stádia do druhého. Čas strávený v novém stádiu je vyplněn vylepšováním tohoto nového kognitivního stupně. Když se znalosti, získané v jednom stádiu studia a zkušeností, vedou prudce a rapidně k novému, vyššímu stádiu pochopení, říkáme, že proběhl "'''gestalt'''".{{fakt?}}

KvůliVzhledem k dialektické formě celého procesu, ve kterémkde je každé nové stádium vytvořeno pomocí další specifikace, integrace a syntézesyntézy nových struktur ze starých, je pořadí kognitivních stádií spíše nutné než pouze vědecky správné. Každá nová fáze se objevuje jen díky tomu, že dítě již plně ovládá výsledky předchozích stádií a že ještě stále existují dokonalejší formy poznání a činností, které mohoukterých býtmůže dosaženydosáhnout.

Piagetův model vývoje vysvětluje mnohé jevy lidského poznání, které dříve nebyly vysvětleny, a to proto, že pokrývá jak teorii o tom, jak získáváme znalosti o předmětech, tak i naše úvahy o vlastních činech. Například, poukazuje na to, jak děti postupně obohacují své porozumění věcí používáním dřívějších znalostí a uvažováním o nich, takže jsou schopné své znalosti organizovat v čím dál tím složitější struktury. Takže, když dítě dokáže důsledně a přesně rozeznat různé druhy zvířat, může získat schopnost je uspořádat do vyšších celků jako třeba "ptáci", "ryby" a pod. Toto je důležité, neboť nyní dítě něco ví i o zvířeti, které dříve neznalo, jen díky tomu, že ví, do jaké skupiny patří - např. je-li to pták, pak klade vejce.

Ve stejnou dobu,Zároveň uvažováním o svých činech, dítě získává složitější vědomí o "zákonech", které určují různými způsoby, co je správné a co ne. Takto Piaget vysvětluje rostoucí vědomí dítěte o pojmech jako je ''správný'', ''právoplatný'', ''nutný'', ''řádný'' a pod. Jinými slovy, dítě buduje pravidla nejen o tom, co je účinné a správné, ale také ''ospravedlněné''.

Jedna z nejznámějších Piagetových studií se zaměřila na rozlišovací schopnosti dvoudětí ve věku dva a půl aža čtyřčtyři a půl letých dětíroku. Studii začal s dětmi různého věku. Srovnal dvě řady se stejným počtem M&M's,{{fakt?}} v jedné řadě byly M&M's rozestavěny dál od sebe a v druhé blíž u sebe. Zjistil, že “Děti mezi 2 lety a 6 měsíci a 3 lety a 2 měsíci dokázaly správně určit relativní počet předmětů v obou řadách; mezi 3 lety a 2 měsíci a 4 lety a 6 měsíci děti udávaly, že delší řada s většími rozestupy jich má "více"; po 4 letech a 6 měsících děti opět určovaly správně” (správně.”<ref>''Cognitive Capacity of Very Young Children'', str. 141).</ref> Původně mladšíMladší děti nebylypůvodně zkoumánynezkoumal, neboť pokud čtyřleté dítě nedokáže konzervovatpodržet počet, jak by to mohlo dokázat dítě mladší? Výsledky ale ukazují, že dítě mladší 3 let a 2 měsíců ovládají konzervacipodržení počtu, ale starší děti tuto schopnost ztrácejí, a neobnoví ji dokud nedosáhnou čtyř a půl let. Tato schopnost může být dočasně ztracena kvůli přehnanému spoléhání se na strategie vnímání, které tvrdí, že delší řada sladkostí také obsahuje jejich větší množství, nebo je to způsobeno neschopností čtyřletých dětí situaci obrátit.{{fakt?}}

Na konci tohoto experimentu bylo zjištěno několik skutečností. Za prvé, mladší děti mají rozlišovací schopnost, což ukazuje, že logická kapacita pro kognitivní operace se objevuje dříve, než se dříve předpokládalo. Tato studie také ukazuje, že mladé děti mohou být vybaveny určitými vlastnostmi pro kognitivní operace, které závisí na logické konstrukci úkolu. Výzkum také ukazuje, že pětileté děti vyvíjejí jednoznačné pochopení, dítě si M&M'spředměty spočítá, aby určilo, v které řadě jich je víc. A konečně, studie odhalila, že celková schopnost konzervacepodržet množství není ve vrozené lidské výbavě.

Genetická epistemologie je podle svého tvůrce Jeana Piageta interdisciplinární vědouvěda, nahrazující [[gnoseologie|gnoseologii]]. Genetickou psychologii pokládá za část realizace geneticko-epistemologického záměru. Genetická epistemologie má vlastně nahradit filozofickou teorii poznání. Je nutno ji chápat jako pokusný krok kv procesu vydělování věd z filozofie. Tento krok má však dvě stránky. Na jedné straně je vyjádřením objektivní možnosti vytvořit vědeckou teorii poznání, sopřenou oporouo moderní logikylogiku, metodologiemetodologii a teorii vědy. Na druhé straně vytlačuje na periferii některé základní problémy výrazně filozofického charakteru, které se nutně při zkoumání poznání vždy znovu objevují, jako jsouje vztah poznání a skutečnosti.

Ačkoliv již dávnonepatří nenímezi populárnímpopulární [[psycholog]]emy, velikosto Piagetova pokračujícíhoPiagetově vlivu můžev býtglobálním měřenaměřítku nasvědčí globálnímčinnost měřítkuSpolečnosti aJeana aktivitěPiageta [[(''Jean Piaget Society]]''), která pořádá každoroční konference a lákápřitahuje mnoho účastníků. Jeho [[teorie kognitivního vývoje]] prokázalaovlivnila svůj vliv v mnohamnoho rozličných oblastechoblastí:

Na druhoudruhé stranu,straně Piaget zřejmě výrazně neovlivnil terapeutické metody nebo modely.

Piaget je zřejmě jedním z nejvlivnějších vývojových psychologů,: ovlivnil nejen práce [[Lev Vygotský|Lva Vygotského]] a [[Lawrence Kohlberg]]a, ale celé další generace vědců. Ačkoliv důkladné prověřování jeho teorie vedlo k nespočetnýmčetným vylepšováním a zkvalitňováním jeho původního modelu a vzniku neo-piagetickýchpiagetovských a post-piagetickýchpiagetovských teorií, Piagetův původní model se prokázal jako velice silný (.<ref>Lourenço and Machado 1996)</ref>.

Během 70. a 80. let [[20. století]] Piagetova práce inspirovala také reformu [[Evropa|evropské]] ai [[Spojené státy americké|americké]] [[výchova|výchovy]], a to jak v teorii, tak v praxi, což vedlo k přístupu více zaměřenému na dítě.

Původ lidské inteligence byl také studován v piagetovských pojmech. Wynn (1979, 1981) analyzoval Acheuliansképravěké acheuléenské a Oldowanskéoldowanské nástroje v pojmech porozumění prostorovýchprostorovým vztahůvztahům, nutných k vytvoření obou typů. Obecněji, Robinsonovo [http://www.prometheus.org.uk ''Birth of Reason''] (''Zrození rozumu;'', aj. odkaz)(2005) navrhuje široce založený model pro vývoj piagetovské inteligence.

Piagetovy modely kognicepoznání byly použity i mimo okruh studia lidí. Existuje prospívající komunitaKomunita primatologů, kteří vyhodnocujívyhodnocuje vývoj a schopnosti primátů v pojmech Piagetova modelu.; Mezimezi významné osobnosti patří Sue Taylor Parker a Francesco Antinucci. Souhrn velice rozsáhlé literatury sepsali Parker a McKinney (1999).

Pokud vezmeme v úvahu jeho neo-[[Immanuel KantNovokantovství|kantovskénovokantovské]] předpoklady, jeho zaměření na témata jako logické a matematické uvažování, morální úsudek, odporování, jazyk, oprávněnost a podobně, je překvapující, jak málo pozornosti Piaget vyvolal u [[filozof]]ů.{{fakt?}} Někteří ale k jeho práci přihlíželi., Napříkladnapříklad [[filosof]] a [[sociální teoretik]] [[Jürgen Habermas]] jiv zahrnul do své práce, nejvíce dopráci ''[[Teorie komunikativníkomunikativního činnosti]]jednání'' (The Theory of Communicative Action). Filozof [[Thomas Kuhn]] důvěřovalpoužil PiagetověPiagetův prácimodel kpro pochopenívýklad přechoduproměn mezi módyzpůsobů myšlení, které charakterizovaly([[paradigma]]t) jehov teorii [[paradigmatovévědecká posunyrevoluce|paradigmatovýchvědeckých posunůrevolucí]].

PiagetPiagetovy mělpráce také významný dopad na poliovlivnily [[počítačová věda|počítačové vědy]] a [[umělá inteligence|uměléumělou inteligenceinteligenci]]. [[Seymour Papert]] použil PiagetovuPiagetovy prácivýsledky při vytváření jazyka ''[[Logo programming(programovací languagejazyk)|Logo]]''. a [[Alan Kay]] použilna Piagotovynich teoriezaložil jakoprogramovací základsystém pro ''[[Dynabook]] programming system concept'', který bylvznikl poprvé diskutován uvnitř ''[[Xerox]] [[Palo Alto]] Research Center'' neboliv [[Xerox PARC]]. Tyto diskuse vedly k vyvinutí [[Alto]] prototypu, který jako první objevil základy [[grafické uživatelské rozhraní|grafického uživatelského rozhraní]] (GUI) a ovlivnil vytvoření uživatelských rozhraní v 80. letech 20. století a později.

* Piaget, J. and Inhelder, B. (1966). ''La psychologie de l´enfant.'' Paris: Presses Universitaires de France. česky Piaget, J. a Inhelder, B. (2014): ''Psychologie dítěte''. Praha: [[Portál (nakladatelství)|Portál ]].

== CitaceCitát ==

=== ReferenceLiteratura ===

=== ExterníSouvisející odkazyčlánky ===