Verze z 28. 2. 2014, 23:52 editovat 109.80.200.32 (diskuse) Bez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 8. 2014, 16:49 editovat zrušit editaci 46.135.3.23 (diskuse) Verze 11262772 uživatele 109.80.200.32 (diskuse) zrušena Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Skartace''' (z [[Italština\|italského]] ''scarto'', vyřazení, též zmetek) označuje odstranění nepotřebných dokumentů ze spisovny původce. Pojem skartace v sobě obsahuje jak negativní, tak pozitivní složku. V rámci negativní složky je vybrána část dokumentů k zničení (tyto dokumenty se nazývají skart, zničení se koná různým způsobem, mechanicky pomocí [[skartační stroj\|skartačních strojů]], ale může se tak dít i chemicky apod.), naopak skartace v pozitivním smyslu znamená, že část dokumentů (menší, někdy se uvádí 3 % až 5 % dokumentů, ale výběr je vždy individuální) je vybrána pro dlouhodobé uchování, z této části se stávají [[archiválie]]. V archivní praxi se ještě rozeznává tzv. '''vnitřní skartace''', která po probíhá převzetí dokumentů v archivu, kde mohou být po podrobnějším zhodnocení ještě část vyřazena ke zničení. Skartace, správně skartační řízení, jak vyplývá mimo jiné z vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby, není, jak si mnozí myslí, zničení dokumentů (to se nazývá skart; od tohoto slova je odvozen skartační stroj), ale vytřídění nepotřebných dokumentů a archiválií (cca 3 % až 5 % dokumentů) po ukončení skartační lhůty, po kterou jsou uloženy ve spisovně nebo příruční registratuře. Tedy skartaci podléhají i dokumenty, které se po jejím skončení předají k trvalému uložení do archivu (do skartačního řízení se zařazují všechny dokumenty, kterým uplynula skartační lhůta a razítka vyřazená z evidence). V dnešní době není výjimečné, že správnou skartaci se snaží upravit i stát (v Česku ji upravuje [[zákon o archivnictví a spisové službě]] z roku 2004 a na něho navazující vyhlášky). Jednotlivé [[úřad]]y, firmy a společnosti (tedy původci) se starají o řádnou skartaci v rámci [[Spisová služba\|spisové služby]], někteří mají povinnost vydávat '''skartační řády''' upravující náležitosti skartačního řízení u nich. Na správný průběh skartačního řízení (a spisové služby vůbec) dohlížejí archivy. Původce vyznačuje na dokumenty (spisy) skartační lhůtu, tedy dobu, po kterou má uzavřený spis u původce zůstat, než bude zařazen do skartačního řízení, a skartační znak, který předjímá, co se spisem ve skartačním řízení stane. K vyznačení skartačního znaku se používají písmena A (archiv), S (skart nebo stoupa) nebo V (výběr), za která se napíše číslice, udávající počet roku skartační lhůty. Skartační lhůta začíná běžet 1. lednem následujícího roku po vyřízení dokumentu nebo uzavření spisu. Například značka S3 znamená dát do skartu (stoupy) za tři roky, A5 znamená předat do archivu k trvalému uložení za pět let a značka V3 znamená po třech letech rozhodnout, zda dát do skartu nebo do archivu. == Skartační znak == Původce ve svém spisovém plánu určí jeden z následujících skartačních příznaků: * A ([[archiv]]) – dokument se předá archívu * V (výběr) – dokument se odborně posoudí a pak se buď předá ~~do archivu~~, nebo ~~ke skartu~~zničí * S ([[stoupa]], nebo skart) – dokument se zničí

Skartace: Porovnání verzí