Dělení Polska: Porovnání verzí

Po smrti Augusta III. začalo docházet v Polsku k boji o moc, který vnitřně oslaboval Polsko a nahrával mocenským zájmům jeho sousedů. Novým polským králem se stal nakonec za asistence ruských expedičních vojsk [[Stanisław August Poniatowski]]. Polská společnost ho však přijala velmi chladně a nový král se musel potýkat se stejným problémem, jako jeho předchůdci - silným postavením polské šlechty. Ta se stavěla proti krokům Poniatowského, koncem 60. let vypuklo dokonce povstání. Stabilitu Polska narušilo i selské povstání na Ukrajině roku 1768, které bylo zaměřeno proti polské vrchnosti. Do tohoto se angažovalo [[Rusko]], ovšem v souvislosti s válkou proti [[Turecko|Turecku]] se muselo dočasně ze svého angažmá v Polsku stáhnout. Na podzim roku 1769 uzavřeli polští šlechtičtí povstalci proti králi Generální konfederaci a roku 1770 oznámili jeho sesazení. V tomtéž roce obsadil pod záminkou vytvoření zdravotního kordónu proti epidemii pruský král [[Fridrich II. Veliký]] část polského území na severu – tzv. „královské Prusy“. Rovněž Rakousko předběhlo události a okupovalo Spišsko a podkarpatská území. Roku 1771 vtrhly do Polska i carské posily pod vedením ruského vojevůdce [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|A. V. Suvorova]]. V roce 1772 uzavřely Rusko, Prusko a Rakousko po ročním diplomatickém jednání dohodu, podle níž si rozebraly část polského území. Prusko získalo Warmii, vojvodství Pomořanské, Malborské a Chelmiňské a menší části Velkopolska, celkem 36 000 km² s více než půl miliónem obyvatel. Rusko získalo část Livonska, vojvodství Polocké, Mstislavské a díly vojvodství Minského a Vitebského o celkové rozloze 92 000 km² s 1 300 000 obyvateli převážně běloruské národnosti. Kořist [[Rakousko|Rakouska]] sestávala z území na jih od horní Visly, části vojvodství Sandoměřského, Krakovského, knížectví osvětimského a zatorského a dále Podolí a části [[Volyň|Volyně]].

 

 

 

== Třetí dělení Polska ==