Termodynamika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy |
m tepelného stroje, nikoli Magdeburgu :-) |
||
Řádek 18:
=== Historie ===
V roce 1821 se [[Nicolas Léonard Sadi Carnot]] seznámil v Magdeburgu s parním strojem
| příjmení = Kapoun | jméno = Jan | autor = Jan Kapoun | odkaz na autora = | spoluautoři =
| titul = Sadi Carnot: Úvahy o hnací síle ohně (1824)
Řádek 25:
| ročník = | číslo = | strany = | issn =
| url = http://scienceworld.cz/fyzika/sadi-carnot-uvahy-o-hnaci-sile-ohne-1824-2063
}}</ref> Popsal v něm cyklus stroje, kde probíhá ohřívání, expanze, ochlazení a opětné stlačení [[ideální plyn|ideálního plynu]], dnes známý jako [[Carnotův cyklus]]. Díky tomu dílu je tento francouzský fyzik považován za zakladatele termodynamiky.
[[Rudolf Clausius]] upřesnil Carnotův výklad, formuloval první a druhou větu termodynamiky (1850), zavedl pojem kruhových (1854), nevratných procesů (1862) a entropie (1865). Dokázal význam termodynamické metody v teorii elektrických jevů, např. u [[Elektrolýza|elektrolýzy]], polarizace dielektrik a v [[Termoelektrický jev|termoelektřině]].<ref name="malisek">{{Citace monografie | příjmení = Malíšek | jméno = Vladimír |autor = Vladimír Malíšek | titul = Co víte o dějinách fyziky | vydavatel = Horizont | místo = Praha | rok = 1986 | počet stran = | kapitola = | strany = 141-144 | isbn = | jazyk =}}</ref>
Termodynamiku dále obohatili Kelvin, Rankine, Gibbs, Nernst a Planck. První jmenovaný – [[William Thomson]] známý jako lord Kelvin se již ve svých 22 letech stal profesorem „přírodní filozofie“ na univerzitě v Glasgowě, kde zůstal až do své smrti. Ve svých 24 letech zavedl pojem absolutní teploty a [[Kelvin|teplotní stupnici]], dnes po něm pojmenovanou. Podařilo se mu v roce 1851 formulovat samostatně druhou větu termodynamiky a zasazoval se o použití metod termodynamiky ve všech oblastech fyziky. V roce 1853 objevil s Joulem jev, který se dnes nazývá [[Joulův-Thomsonův jev|Joulův-Thomsonův]] a využívá se ke zkapalňování plynů. Teorie tohoto jevu se stala základem termodynamiky nevratných procesů. Odvodil také relace pro závislost teploty varu kapalin na tlaku par a na dalších parametrech (1870).<ref name="malisek"/>
| |||