Zdeněk Nejedlý: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 89:
V roce 1939 emigroval s pomocí komunistické strany do Sovětského svazu. Obdiv k této zemi a jejímu systému ho nepřešel ani při jejím poznání z vlastní zkušenosti. Publikoval politické stati a míval pravidelné projevy v rozhlasovém vysílání pro okupované Československo, od roku [[1941]] byl místopředsedou Všeslovanského výboru. V emigraci rovněž konečně vstoupil do [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Stalo se tak v roce [[1939]], členství mu bylo přiznáno zpětně k roku [[1929]]. [[Druhá světová válka]] ho však připravila o syna – hudební skladatel [[Vít Nejedlý]] zemřel jako příslušník [[1. československý armádní sbor|československého armádního sboru]] [[2. leden|2. ledna]] [[1945]] a manžel dcery Zdeny, MUDr. Miloš Nedvěd, zemřel v koncentračním táboře.
 
Po osvobození zastával četné státnické funkce. V obou [[Vláda Zdeňka Fierlingera|Fierlingerových vládách]] (4. dubna 1945 – 2. července 1946) byl [[Seznam ministrů školství Československa|ministrem školství a osvěty]], v [[První vláda Klementa Gottwalda|první Gottwaldově vládě]] (2. července 1946 – 25. února 1948) pak [[Seznam ministrů práce a sociálních věcí Československa|ministrem práce a sociální osvěty]]. Od 25. února 1948 do 31. ledna 1953 zastával opět funkci ministra školství a národní osvěty, poté byl náměstkem předsedy vlády (31. ledna – 14. září 1953), nakonec až do smrti [[Seznam ministrů bez portfeje Československa|ministrem bez portfeje]]. Na VIII. sjezdu [[VIII. sjezd KSČ|VIII. sjezdu KSČ]] (březen 1946) se stal členem Ústředního výboru KSČ a zůstal jím až do roku 1954.
 
V nesčetných projevech nejprve propagoval politiku Národní fronty (na manifestaci kulturních pracovníků v Lucerně 29. května 1945, na manifestačním sjezdu učitelstva 14.-15. července 1945, na I. sjezdu československých spisovatelů atd.). Vyvrcholením bylo vystoupení na manifestaci Gottwaldových přívrženců 25. února 1948.