Emanuel Rádl: Porovnání verzí

Svými radikálními názory na vědeckou [[poctivost]], [[sociální spravedlnost]], lidskou svobodu a národnostní otázku stál často v opozici k většinovému mínění a i na univerzitě žil ve značném napětí s některými svými kolegy. V ''Romantické vědě'' kritizoval soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filosofii, a vytýkal jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti. V knize ''Válka Čechů s Němci'' kritizoval moderní [[nacionalismus]] jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině. Proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními{{Doplňte zdroj}}, kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a [[nacismus|nacismu]]. V dvousvazkových ''Dějinách filosofie'' se osobně vyrovnává s celou západní filosofickou tradicí. V drobné knížce ''Hrdina moderní doby'' vyzdvihuje význam [[T.G. Masaryk]]a jako filozofa a člověka, jako čestného moderního rytíře. Jeho poslední a nejznámější kniha, ''Útěcha z filosofie'', kterou psal už v těžké nemoci a v depresi z politického vývoje, v obavách o budoucnost evropského lidstva, je velkým vyznáním věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra. Do bohaté diskuse k ''Útěše'' vstoupil zejména [[Jan Patočka]], který se Rádlovi věnoval už před válkou, a označil[[Josef jejLukl Hromádka|J. L. Hromádka]], který Rádla označil jakoza „Dona Quijote české filosofie“.