Příčestí: Porovnání verzí

 

== Čeština ==

[[Čeština]] má příčestí činné a trpné. Obě se formálně [[morfologie (lingvistika)|morfologicky]] shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž historicky souvisejí. Ze slovesných kategorií vyjadřují [[slovesný rod]] (diatezi) a [[slovesný vid|vid]] (aspekt), dědí [[slovesná valence|slovesnou valenci]] ([[vazebnost]]). S adjektivy mají společné [[číslo]] a [[jmenný rod]] (genus) a v jeho rámci i [[životnost]] jakožto výraz [[mluvnická shoda|mluvnické shody]].

 

Můžeme se setkat také s přechodníky – přítomným a minulým – které vyjadřují současné nebo předčasné děje. Mohou se požívat místo vedlejších vět, v současné češtině jsou však považovány za zastaralé. V [[Historický vývoj češtiny|pračeštině]] se též po slovesech pohybu používalo [[supinum]], které však bylo nahrazeno [[infinitiv]]em. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení ''–t'', které prakticky vytlačilo původní ''–ti''.

 

 

* Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.

* Rejzek J. Český etymologický slovník. Leda, Voznice 2001. ISBN 80-85927-85-3.

 

 

{{Portály|Jazyk}}