Promlčení: Porovnání verzí

Obecná promlčecí doba je tříletá, v obchodněprávních vztazích čtyřletá, ledaže zákon stanoví dobu zvláštní.<ref>§ 101 ObčZ a § 397 ObchZ</ref> Má objektivní povahu, tzn. počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (''actio nata''), výjimečně v případech [[náhrada škody|náhrady škody]] a [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] je její povaha i subjektivní, tedy závisí od toho, kdy se o ní dlužník dozvěděl.<ref>§ 106 a § 107 ObčZ a § 398 ObchZ</ref> V takovém případě se pak posuzuje, která z těchto dvou lhůt uběhla dříve, od té doby je již právo promlčeno. Za počátek objektivní doby se obecně považuje den, kdy právo může být poprvé [[žaloba|žalováno]] u soudu, zejména tedy po [[splatnost]]i pohledávky, případně po předchozím povinném uplatnění [[reklamace]] či u práva na vydání [[pozůstalostdědictví]] po pravomocném skončení dědického řízení. Jestliže jde o právo na [[vrácení daru]], promlčení počíná dnem, kdy se obdarovaný chová tak, že lze dar požadovat zpět. Pokud však spočívá v něčí povinnosti něčeho se zdržet nebo něco strpět, soudní praxe i část právní teorie se shodla na tom, že je jím den, kdy poprvé došlo k porušení této povinnosti.<ref name="Knapp" /> Někteří ale soudí, že je to naopak den, kdy oprávněný přestal své subjektivní právo vykonávat.<ref>{{Citace monografie