Platée: Porovnání verzí

8. prosince 1744 biskup Renneský oficiálně požádal o ruku infantky Marie Teresy Antonie Raphaely Španělské pro následníka trůnu Ludvíka. Svatba byla stanovena na 23. 2. 1745 a měl jí předcházet měsíc oslav, při kterých byly prezentovány nejlepší francouzské tradice a umění. Měla tedy zaznít i opera. Kardinál Richelieu, premier gentilhomme de la chambre du Roi, vybral tři nová díla, která musela důvtipně spojit přání a představy dvroa s aktuálním vkusem Pařížanů: Zélindor Francoise Rebela a Francoise Francoeura Pandore Josepha – Nicolase Royera a Rameauova La Princesse de Navarre. S blížícím se termínem svatby však bylo čím dál víc jasné, že Pandora nebude dokončena v termínu a Voltaire, který byl autorem libreta, vyjádřil i vážné pochybnosti o úrovni díla. Zoufalý Richelieu tedy požádal o pomoc Rameaua. Ten měl rozpracovanou operu Plateé, pro uvedení v létě stejného roku a tak dílo v rekordním čase dokončil, tak, aby mohlo zaznít místo Pandory 31. 3. 1745, pouhé 4 dny po druhé premiéře La Princesse de Navrre. Především pro svůj humor a neotřelý děj si získala velkou oblibu nikoliv u dvora, ale zejména u měšťanské a operní společnosti v Paříži.

Dvořané a příslušníci tehdejší „vysoké společnosti“ považovali námět za příliš nízký a nedůstojný tak velkolepé události, jako byla královská svatba. Navíc se mnozí – ne zcela neoprávněně – domnívali, že motiv svatby a lásky Jupitera a Juno je zesměšněním a parodií na vztah královský. Paradoxně byl nadšen sám panovník, který po premiéře poslal Rameauovi dopis plný superlativů a pochval k prvnímu provedení. Oproti tomu je známý postoj Voltairův, který s Rameauem pracoval na Princezně Navarské a který se v dopise přítelkyni dotazuje: „Už jste viděla Žabí balet? Nenechte si ujít výpravu a velmi špatné dílo – vysoce obscénní, nudné a impertinentní. Je to nejhorší, co jsem kdy viděl.“ Není asi potřeba dodávat, že „svou“ princeznu Navarskou považoval za dílo téměř dokonalé a pro dvůr absolutně vhodné. Své místo si tedy Platée získala zejména při mnoha provedeních v Pařížské opeře, kde se začala hrát roku 1749. Poslední provedení Prologu zaznělo 1773. Platée a její části se tedy v mnoha obměnách hrála – na tehdejší dobu – neuvěřitelných 28 let.

O neobyčejné popularitě opery Platée svědčí mimo jiné následující údaje: Do dnešního dne se zachovalo 31 (!) kompletních verzí opery a Prolog, který se začal uvádět také jako samostatný kus, existuje dokonce v 54různých variantách. Mnoha proměnami prošly také jednotlivé části opery. Zásadní měrou přispělo k oblíbenosti díla skvěle napsané libreto Jacquese Autreaua – sbor kvákajících žab „Quoi, quoi“, Jupiterova proměna v osla a v sovu a řada dalších zvukomalebných vokálních i instrumentálních efektů, ale také obsazení hlavních rolí tehdejšími hvězdami Pierrem Jeliotem v „travesti“ roli ošklivé vodní nymfy Platée a sopranistky Marie Fel v roli La Folie (Šílenost). Oba protagonisté se stali miláčky publika v rolích hrdinů a milenců a proto diváky nemírně přitahovala možnost vidět své oblíbence v úlohách natolik odlišných.

 

=== Prolog ===

Po nočním večírku při vinobraní pod památnou horou Citheron probudí jeho účastníci Thespise, vynálezce komedie, z opilého spánku. Dorazí Thalie, múza komedie, a Momus bůh satiry a společně plánují pomoc Jupiterovi, který chce vyléčit žárlivou manželku Juno. Vynalézají při tom „nový“ žánr – komedii. Přichází Amor, bůh lásky, rozhořčen, že tyto plány se rozhodně nemohou obejít bez jeho genia.

===3. dějství ===

Schyluje se ke svatbě. V tom dorazí rozzuřená Juno a s nefalšovanou žárlivostí útočí na strůjce této situace. Neopomene při tom co nejvíc zesměšnit Platée. Když však poprvé Platée spatří, uvědomuje si, že jde o vtip, usmiřuje se s manželem a nešťastná Platée, pukajíc vzteky, skáče zpět do rybníka.