Platée: Porovnání verzí

 

8. prosince 1744 biskup Renneský oficiálně požádal o ruku infantky Marie Teresy Antonie Raphaely Španělské pro následníka trůnu Ludvíka. Svatba byla stanovena na 23. 2. 1745 a měl jí předcházet měsíc oslav, při kterých byly prezentovány nejlepší francouzské tradice a umění. Měla tedy zaznít i opera. Kardinál Richelieu, premier gentilhomme de la chambre du Roi, vybral tři nová díla, která musela důvtipně spojit přání a představy dvroa s aktuálním vkusem Pařížanů: Zélindor Francoise Rebela a Francoise Francoeura Pandore Josepha – Nicolase Royera a Rameauova La Princesse de Navarre. S blížícím se termínem svatby však bylo čím dál víc jasné, že Pandora nebude dokončena v termínu a Voltaire, který byl autorem libreta, vyjádřil i vážné pochybnosti o úrovni díla. Zoufalý Richelieu tedy požádal o pomoc Rameaua. Ten měl rozpracovanou operu Plateé, pro uvedení v létě stejného roku a tak dílo v rekordním čase dokončil, tak, aby mohlo zaznít místo Pandory 31. 3. 1745, pouhé 4 dny po druhé premiéře La Princesse de Navrre. Především pro svůj humor a neotřelý děj si získala velkou oblibu nikoliv u dvora, ale zejména u měšťanské a operní společnosti v Paříži.

O neobyčejné popularitě opery Platée svědčí mimo jiné následující údaje: Do dnešního dne se zachovalo 31 (!) kompletních verzí opery a Prolog, který se začal uvádět také jako samostatný kus, existuje dokonce v 54různých variantách. Mnoha proměnami prošly také jednotlivé části opery. Zásadní měrou přispělo k oblíbenosti díla skvěle napsané libreto Jacquese Autreaua – sbor kvákajících žab „Quoi, quoi“, Jupiterova proměna v osla a v sovu a řada dalších zvukomalebných vokálních i instrumentálních efektů, ale také obsazení hlavních rolí tehdejšími hvězdami Pierrem Jeliotem v „travesti“ roli ošklivé vodní nymfy Platée a sopranistky Marie Fel v roli La Folie (Šílenost). Oba protagonisté se stali miláčky publika v rolích hrdinů a milenců a proto diváky nemírně přitahovala možnost vidět své oblíbence v úlohách natolik odlišných.

 

Po nočním večírku při vinobraní pod památnou horou Citheron probudí jeho účastníci Thespise, vynálezce komedie, z opilého spánku. Dorazí Thalie, múza komedie, a Momus bůh satiry a společně plánují pomoc Jupiterovi, který chce vyléčit žárlivou manželku Juno. Vynalézají při tom „nový“ žánr – komedii. Přichází Amor, bůh lásky, rozhořčen, že tyto plány se rozhodně nemohou obejít bez jeho genia.

 

Uprostřed zuřící bouře sestupuje Jupiterův pobočník Merkus a vysvětluje Citheronovi, pozemskému králi lidí, svůj nebo spíše Jupiterův záměr, jak vyléčit žárlivou Juno. Jupiter bude předstírat lásku k ošklivé nymfě Platée, která pobývá v místních bažinách se svým žabím sborem. Jakmile se Platée dozví, že ji miluje samotný pán nebes Jupiter, je omráčena štěstím a směle jde vstříc dalším událostem.

V doprovodu Moma se zjevuje Jupiter nejprve v podobě osla, pak sovy a nakonec vládce hromu a blesku. Platée konsternována těmito úkazy je přesvědčena, že Jupiter těmito zjeveními zkouší její lásku. Přichází Folie a zpívá příběh o Apollonovi a Dafné jako varování Platée. Všichni naoko velebí nastávající svazek Platée a Jupitera.

 

Schyluje se ke svatbě. V tom dorazí rozzuřená Juno a s nefalšovanou žárlivostí útočí na strůjce této situace. Neopomene při tom co nejvíc zesměšnit Platée. Když však poprvé Platée spatří, uvědomuje si, že jde o vtip, usmiřuje se s manželem a nešťastná Platée, pukajíc vzteky, skáče zpět do rybníka.