Konvektivní zóna: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m styl++
mBez shrnutí editace
Řádek 3:
Tak daleko od jádra Slunce se už přenos tepla zářením stává málo účinným, protože některé [[Ion|ionty]] (uhlíku, dusíku, kyslíku, vápníku, železa…) jsou kvůli nízké teplotě schopny [[Foton|fotony]] pohltit a neemitovat je dále. Zahřátá hmota způsobuje ve sluneční plazmě turbulence a další přenos energie se proto děje [[Konvekce|konvekcí]]. Hmota v průběhu stoupání expanduje a ochlazuje se. Vrcholky výstupních proudů z konvektivní zóny je možné pozorovat ve fotosféře jako [[Granulace (astronomie)|granule]]; větší útvary jsou [[Supergranulace|supergranule]].
 
Když bylo Slunce ještě jen [[Protohvězda|protohvězdou]], bylo celé prostoupené konvekcí. Konvektivní proudy vynášely na jeho povrch teplo vznikající při jeho gravitační kontrakcíkontrakci. Po zapálení [[Termojaderná reakce|termojaderných reakcí]] v jádru Slunce se energie ve většině jeho částí začala šířit radiací a konvekce jako způsob šíření energie zůstala už jen v konvektivní zóně.
 
== Reference ==