Existencialismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úprava odkazů
→‎Dělení: upřesnění, zpochybnění zobecnění
Řádek 10:
Tento směr, respektive jeho propagátoři, neměli jednotné názory, některé myšlenky si i protiřečí, jiné se vzájemně vylučují, proto lze říci, že v existencialismu lze rozlišit několik základních proudů. Tyto proudy uznávaly některé společné myšlenky a cíle, ale ani o nich nelze tvrdit, že by byly vykládány jednoznačně. Východiskem mu byl člověk jako jedinec izolovaný
od společnosti i dějinného vývoje, člověk bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti. V takové „nicotě“ se potom člověk pokouší překonat své zoufalství, dobírá se sebepoznání a sebeuskutečnění, volí si svými činy své bytí jako svobodu, protože člověk je takový, jakého sám sebe chce mít a jakým se činí.
Politicky lzevýrazní existencialistyexistencialisté označittíhli jakovětšinou velmi levicovédoleva, ale jejich filosofické názory jsou poměrně pesimistické. Domnívali se, že existence předchází podstatu. Byl kladen velký důraz na aktivitu vůči budoucnosti a sobě, to je dovedlo k popření Boha a tím i křesťanské morálky. Tvrdili, že jediná jistota tohoto světa je smrt.
 
Zajímavé jsou i jejich názory na svobodu, o níž si mysleli, že člověk je k ní prakticky donucen (odsouzen), musí stále mezi něčím volit a vybírat.
Řádek 24:
 
Dále se existencialismus často dělí na:
# '''teistický''' – menšinový, téměř se neprosadil ve Francii, vlivný byl však v Německu, Itálii, o něco méně v USA.
# '''ateistický''' – tento směr vyznávali nejznámější představitelé, např. [[Albert Camus|A. Camus]] a [[Jean-Paul Sartre|J.-P. Sartre]].