V roce [[1618]] se zde po tzv. [[Druhá pražskáPražská defenestrace (1618)|druhé pražské defenestraci]] před [[Protestantismus|protestanty]] ukryli místodržící [[Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka|Slavata]] a [[Jaroslav Bořita z Martinic|Martinic]]. V roce [[1627]] palác získala [[Polyxena z Pernštejna]], provdaná za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic]], a provedla poslední renesanční úpravy. V letech 1651-68 palác barokně přestavěl architekt [[Carlo Lurago]] pro jejího syna [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia z Lobkovic]], tehdejšího českého královského [[Guvernér|místodržící]]ho.