Philippe-Antoine d'Ornano: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxů |
m Sjednocení dat narození/úmrtí do jednoho parametru; kosmetické úpravy |
||
Řádek 5:
| bublina =
| popisek =
| datum narození = [[17. leden|17. ledna]] 1784
| místo narození = {{Flagicon|FRA}} [[Ajaccio]]
| datum úmrtí = [[13. říjen|13. října]] 1863
| místo úmrtí = {{Flagicon|FRA}} [[Vincennes]]
| citát = |
[[Hrabě]] '''Philippe-Antoine d'Ornano''', rodným jménem Filippo Antonio Ornano, (<nowiki>*</nowiki>[[17. leden|17. ledna]] [[1784]] v [[Ajaccio|Ajacciu]] – †[[13. říjen|13. října]] [[1863]] ve [[Vincennes]]) byl [[Francie|francouzským]] [[generál]]em, [[pair]]em, [[maršál]]em a na sklonku života [[guvernér]]em [[Invalidovna (Paříž)|Paláce invalidů]] v [[Paříž]]i.
Řádek 18 ⟶ 16:
Filippo Antonio Ornano byl synem Lodovica Antonia Ornana ([[1744]] – [[1816]]) a [[Isabella Marie Buonaparte|Isabelly Marie Buonaparte]] ([[1749]] – [[1816]]). Skrze matku byl tedy bratrancem [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] V letech [[1799]] – [[1800]] sloužil v [[Itálie|Itálii]] a účasnil se expedice na [[Santo Domingo]]. V období let [[1805]] – [[1808]] sloužil ve Velké armádě (''Grande Armée ďAllemagne'') a byl odvelen s 5. [[dragoun]]ským [[pluk]]em do [[Španělsko|Španělska]]. [[5. květen|5. května]] [[1811]] byl přímo na bitevním poli u [[Fuentes de Onoro]] jmenován [[brigádní generál|brigádním generálem]]. V roce [[1812]] se účastnil ruské kampaně a vyznamenal se v [[Bitva u Borodino|bitvě u Borodina]]. Téhož roku byl povýšen na divizního generála. V [[Bitva u Krasného|bitvě u Krasného]] byl těžce raněn a vlastní lidé jej považován za mrtvého. Život mu čirou náhodou zachránil jeho pobočník Delaberg. Při tažení v roce [[1813]] velel gardovým dragounům a po smrti maršála [[Jean-Baptiste Bessières|Bessierese]] velel celé gardové [[Jezdectvo|kavalerii]].
V roce [[1816]] se hrabě d'Ornano oženil s ovdovělou hraběnkou Marií Walewskou, bývalou milenkou Napoleona. Jejich manželství ovšem nemělo dlouhého trvání, neboť jeho žena následující roku, v průběhu [[šestinedělí]], zemřela. Syn, Rodolphe Auguste d'Ornano, kterého hraběnka porodila, zajistil, že rod d'Ornano nevymřel po meči. Posledním potomkem rodiny byl Michel d'Ornano (†[[1991]]), který byl dvakrát ministrem kultury [[Francie]]. V roce [[1829]] se Hrabě Philippe-Antoine vrátil do aktivní služby a byl jmenován [[inspektor]]em 2. a 4. divize v [[Tours]]. O čtyři roky později ([[1832]]) se podílel na potlačení [[povstání ve Vendée]] a byl uveden do sněmovny pairů. V roce [[1848]] obdržel velení 14. divize, ale zdravotní stav mu nedovolil, aby se této funkce ujal. Odešel tedy do výslužby. Od roku [[1849]] působil jako poslanec za [[Indre-et-Loire]] a pomáhal při státním převratu [[Napoleon III.|Napoleona III.]] Díky této pomoci se stal [[senát
{{Pahýl}}
| |||