Horolezecká cesta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění odkazů značka: editace z Vizuálního editoru |
i toto doplnění lze ověřit dle horoelzecké metodiky, horolezeckých průvodců, pravidel lezení a databází cest. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Himalaya annotated.jpg|thumb|[[Himálaj]]ské pohoří s vyznačenou severní a jižní cestou na [[Mount Everest]] (fotografie z [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanice]])]]'''Horolezecká cesta''', '''lezecká cesta''', '''skalní cesta''' či jen '''cesta''' je v [[horolezectví]] trasa výstupu na [[Hora|horu]] či [[Skála|skálu]]. U skal hovoříme o masivech (cesta končí zpravidla na temeni, pod vrcholovou hranou, nebo na konci kompaktní horniny) a věžích (cesta končí na vrcholu věže)<ref>{{Citace monografie|příjmení = Procházka|jméno = Vladimír|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Základy horolezectví|vydání = 1. a 2.|vydavatel = Olympia|místo = Praha|rok = |počet stran = |strany = |isbn = }}
</ref>). Minimální délka cest a vzdálenost sousedních cest na skále je dána (místními) pravidly lezení. Na umělých lezeckých stěnách se cesty z důvodu úspory prostoru mohou dokonce překrývat, jsou rozlišeny barvou chytů nebo rozlišovacími páskami. Při [[bouldering|boulderingu]] se místo cesty používá výraz boulder, leze se na kameny, malé skály, nebo jen do stanoveného místa ve skalní stěně. Prvovýstupce, autor, nebo první přelezce dává cestě její název. Nové výstupy se evidují u správců skal národních lezeckých organizací, uvádí se název, obtížnost, jména, datum, styl a popis cesty, evidují se v databázích a jsou vydávány knižní, nebo internetové průvodce, v poslední době často např. ve formátu pdf. V mnoha [[lezecká oblast|lezeckých oblastech]] podléhají podle pravidel nové výstupy schvalování příslušnou [[oblastní vrcholová komise|oblastní vrcholovou komisí]], což se může lišit místními nebo národními tradicemi. Cesty mohou mít také společnou část, přičemž pokud má cesta 1/3 společnou, jedná se o == Název cesty ==
Název cestě dává zpravidla její první přelezce ([[prvovýstupce]]), případně po dohodě členové vrcholového družstva nebo autor cesty. U horských výstupů byly nejstarší cesty pojmenovávány podle světových stran (např. jižní stěna, nebo severozápadní pilíř), nebo jmen prvovýstupců (např. Messnerova cesta). V případě nejsnadnějšího nebo nejčastěji lezeného výstupu hovoříme o tzv. "Normálce" ("Normální cestě", "N.c."), což může být i označení mimo samostatný název cesty. Později s větším množstvím cest byly na horách i ve skalách cesty pojmenovávány také na počest např. významného horolezce a dále libovolně dle fantazie jejich tvůrců. Název cesty by neměl být hanlivý. U některých často opakovaných výstupů se traduje také další hovorově užívaný název (cesty si vysloužili přezdívku). V případě historických nepřesností v evidenci výstupů (např. ztráty vrcholové knihy či omylů v horolezeckých průvodcích, nebo nacionální rivality v období válek) mají některé cesty či dokonce skalní útvary více názvů, které se později podařilo zjistit. Mezi další často používané názvy u skalních cest kromě světových stran patří také Náhorní nebo Údolní cesta ("Náhorka" a "Údolka"), náhorní cesta bývá zpravidla nejsnadnějším (i nejkratším) výstupem. Pokud má cesta horizontální směr nebo část, hovoříme o "traverzu", šikmý nebo diagonální směr je "diagonála" (pojmy mohou být také jako název nebo jeho část). Název tedy plní často také popisnou funkci, čímž bývá někdy i jméno dobře známého horolezece, podle jeho výkonnosti či stylu lezení a způsobu či počtu osazeného jištění v danné době.
== Související články ==
|