Protestantismus: Porovnání verzí

Odebráno 234 bajtů ,  před 5 lety
→‎Dějiny: úpravy, vynechání nepravdivé věty (Češi rozhodně nebyli prví, kdo se vzepřel papežství)
(→‎Dějiny: úpravy, vynechání nepravdivé věty (Češi rozhodně nebyli prví, kdo se vzepřel papežství))
 
== Dějiny ==
Protestantismus jako významný proud křesťanství vznikl během [[reformace|světové reformace]] 16. století, krize západní církve se však projevovala již na konci [[středověk]]u řadou reformních hnutí, pro které se někdy užívá termín [[první reformace]],<ref>{{Citace monografie
Jako první se vzepřeli všemocné katolické církvi Češi, po upálení [[Jan Hus|mistra Jana Husa]].
Protestantismus jako významný proud křesťanství vznikl během [[reformace|světové reformace]] 16. století, krize západní církve se však projevovala již na konci [[středověk]]u řadou reformních hnutí, pro které se někdy užívá termín [[první reformace]],<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vojtíšek
| jméno = Zdeněk
| rok = 2004
| isbn = 80-7178-798-1
}} [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56</ref> do níž se zahrnuje i české [[husitství]]. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí [[valdenští|valdenských]] a [[Jednota bratrská]]. Půdu reformaci připravovali i [[mystika|mystici]] typu [[Mistr Eckhart|Mistra Eckharta]] a [[humanismus|humanisté]] jako [[Erasmus Rotterdamský]], na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat.
}} [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56</ref> do níž se zahrnuje i české [[husitství]]. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí [[valdenští|valdenských]] a [[Jednota bratrská]], k odkazu husitství se později přihlásila zejména [[Církev československá husitská]]. Půdu reformaci připravovali i [[mystika|mystici]] typu [[Mistr Eckhart|Mistra Eckharta]] a [[humanismus|humanisté]] jako [[Erasmus Rotterdamský]], na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na [[Den reformace|31. října 1517]], kdy [[Martin Luther]] předložil svých [[95 tezí]], kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání [[odpustek|odpustků]]. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní [[latina|latiny]], prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král [[Jindřich VIII. Tudor]] – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu [[papež]]ství. [[Špýrský protest|Protest]] reformovaných knížat a měst na [[Říšský sněm (Německo)|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za [[papež]]ství se postavil vlivný rod [[Habsburkové|Habsburků]] a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané [[protireformace|protireformaci]]. [[Třicetiletá válka]] a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] rekatolizovaly, ovšem Západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná [[Svatá říše římská]].
 
}} [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56</ref> do níž se zahrnuje i české [[husitství]]. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí [[valdenští|valdenských]] a [[Jednota bratrská]], k odkazu husitství se později přihlásila zejména [[Církev československá husitská]]. Půdu reformaci připravovali i [[mystika|mystici]] typu [[Mistr Eckhart|Mistra Eckharta]] a [[humanismus|humanisté]] jako [[Erasmus Rotterdamský]], na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na [[Den reformace|31. října 1517]], kdy [[Martin Luther]] předložil svých [[95 tezí]], kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání [[odpustek|odpustků]]. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní [[latina|latiny]], prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král [[Jindřich VIII. Tudor]] – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu [[papež]]ství. [[Špýrský protest|Protest]] reformovaných knížat a měst na [[Říšský sněm (Německo)|říšském sněmu]] ve [[Špýr]]u roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za [[papež]]ství se postavil vlivný rod [[Habsburkové|Habsburků]] a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané [[protireformace|protireformaci]]. [[Třicetiletá válka]] a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] rekatolizovaly, ovšem Západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná [[Svatá říše římská]].
 
Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za [[papež]]ství se postavil vlivný rod [[Habsburkové|Habsburků]] a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané [[protireformace|protireformaci]]. [[Třicetiletá válka]] a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] rekatolizovaly, ovšem západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná [[Svatá říše římská]].
 
Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. [[Luteránství]], navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější [[kalvinismus]], založený na syntéze učení [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] a [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]], se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. [[Anglikánství]] vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa [[Thomas Cranmer|Thomase Cranmera]] na Britských ostrovech a je podnes státní církví Anglie.<ref>Vojtíšek 2004, s. 57–58</ref> Vedle těchto hlavních směrů vznikly v oblasti reformace již v 16. století další skupiny, například [[Novokřtěnectví|novokřtěnci]], na něž navazují dnešní [[baptisté]],<ref>Vojtíšek 2004, s. 58–59</ref> odmítající [[křest dětí]], anebo předchůdci dnešních [[Unitářství|unitářů]], popírající nauku o [[Nejsvětější Trojice|boží Trojici]].<ref>Vojtíšek 2004, s. 59</ref>