Gloster Meteor: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení infoboxů |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 10:
| vyřazeno =
| výroba =
| vyrobeno kusů =
| charakter =
| cena za kus =
| varianty =
| hlavní uživatel = [[Spojené království|Velká Británie]] ([[Royal Air Force|RAF]])
| více uživatelů = [[Francie]], [[Izrael]], [[Sýrie]]
}}
[[Soubor:Stauning-2004-02.jpg|thumb|right|Gloster Meteor dánského letectva v muzeu]]
Řádek 22:
==Vývoj==
[[Spojené království|Velká Británie]] byla vedle [[Německo|Německa]] ve 40. letech nejdál ve vývoji proudového pohonu letadel, za což vděčí především konstruktéru [[Frank Whittle|Franku Whittleovi]]. Speciální zkušební letoun [[Gloster E.28/39|G.40 Squirt]] s motorem [[W.1]] vzlétl již v květnu [[1941]]. Jednalo se pouze o experimentální stroj, který však dal základ vzniku proudových letadel. Vývojem vznikla celá řada motorů různých výrobců, která našla uplatnění až v poválečné době. Firma [[Gloster]] připravovala nový letoun, který byl později pojmenován jako '''Meteor''', již od roku [[1940]]
Pátý z osmi vyrobených prototypů letounu označeného '''Gloster F.9/40 H Meteor''' (výr. č. DG206/G) byl zalétán 5. března [[1943]] na základně RAF Cranwell továrním pilotem Michaelem Dauntem. Pohon zajišťovaly dva proudové motory Halford H.1 o výkonu až 8,0 kN, které byly později přejmenovány na de Havilland Goblin. První postavený letoun tohoto typu (DG202/G) byl již od 3. července [[1942]] využíván k pojížděcím zkouškám s motory Whittle W.2B s radiálním (odstředivým) kompresorem s tahem 6,2 kN, který poprvé vzlétl až 24. července 1943 s instalovanými pohonnými jednotkami Whittle W.2B/23 s tahem po 6,8 kN. Původní výroba těchto pohonných jednotek probíhala u firmy Rover, kterou začátkem roku 1943 převzal Rolls-Royce.
Od poloviny listopadu 1943 započaly zkoušky třetího prototypu DG204/G s dvojicí motorů F.2 společnosti Metropolitan-Vickers s axiálním (osovým) kompresorem s tahem po 8,0 kN.
První stroje malé série v počtu 15 kusů '''Gloster Meteor F Mk.I.''' létaly s motory [[Rolls-Royce]] Welland (W.2B/23C). Tyto stroje však dosahovaly rychlosti pouze 656 km/h, takže nepřekonávaly nejlepší letouny s pístovými motory. První z nich vzlétl 12. ledna [[1944]] a již v únoru byl odeslán do [[USA]] na základnu Muroc AFB výměnou za proudový [[Bell P-59 Airacomet]], který byl určen pro porovnávací zkoušky ve Farnborough.
V září 1944 poprvé vzlétl '''Meteor F Mk.III''', kterého o dva měsíce později následovaly sériové stroje. Tato varianta byla opatřena pozměněným odsouvacím krytem kabiny, který umožňoval lepší výhled do všech stran. Prvních 15 sériových Mk.III bylo poháněno motory Welland I, od šestnáctého stroje firma Gloster instalovala nové motory Rolls-Royce Derwent I o tahu 8,9 kN. Nová verze měla rovněž zvětšeny palivové nádrže a konstrukce letounu byla zesílena. Celková produkce, ukončená v roce [[1947]], dosáhla počtu 280 kusů.
V roce 1945 byla zahájena výroba typu '''Meteor F Mk.4''', který byl zhotoven v počtu 535 exemplářů. Mk.4 dostaly po dvou výkonnějších motorech Derwent V s tahem po 15,5 kN, které byly instalovány v prodloužených motorových gondolách. První Mk.4 vzlétl v červenci roku 1945.
Po válce byla dvojice strojů Meteor Mk.4, upravená z typu Mk.III, vybrána k překonání světového rychlostního rekordu, který od roku 1939 držel Messerschmitt Me 209 s pilotem Fritzem Wendelem. Z letounů byla odstraněna hlavňová výzbroj, výstřelné otvory byly zakrytovány a motory byly vyladěny na tah 16,03 kN po dobu tří minut. 7. listopadu 1945 Group Captain H. Wilson dosáhl v průběhu čtyř nízkých průletů nad měřenou tratí v Herne Bay průměrné rychlosti 975,24 km/h a získal tak absolutní světový rekord pro Velkou Británii. K překonání tohoto světového rekordu došlo 7. září [[1946]] s ještě rozsáhleji upraveným strojem Meteor Mk.4, na kterém G/Cpt „Teddy“ Donaldson dosáhl rychlosti 991,33 km/h.
Sériové „čtyřky“ přicházely k jednotkám RAF koncem roku 1947.
Variantu Mk.4 nahradil v řadové službě '''Meteor F Mk.8''' s prodlouženým trupem a překonstruovaným ovládáním ocasních ploch. Standardně byly vybaveny zdokonalenými motory Derwent a vystřelovacím sedadlem. V Británii se na jeho výrobě podílela kromě firmy Gloster také společnost Armstrong Whitworth, licenční produkce probíhala v Belgii a Nizozemí. Se 1 183 vyrobenými kusy byl typ Mk.8 nejrozšířenější variantou, která byla počátkem 50. let ve výzbroji 32 pravidelných a 11 záložních squadron. Tato varianta vydržela u frontových denních stíhacích jednotek RAF až do roku [[1955]].
Kromě denní stíhací verze byla vyvinuta také dvoumístná cvičná varianta '''Meteor F.7''', stíhací průzkumný '''Meteor FR.9''' s fotopřístroji v přídi a dvoumístná verze pro stíhání v noci a za ztížených povětrnostních podmínek '''Gloster Meteor NF.14''' se dvěma motory Rolls-Royce Derwent 8 o tahu po 16,26 kN, vybavená radarem. NF.14 zůstal v prvoliniové službě RAF do roku [[1961]], kdy byla 60. squadrona na základně Seletar v Singapuru přezbrojena na letouny [[Gloster Javelin]].
==Užití==
Proudové stíhací stroje Meteor byly poprvé užity ve [[Druhá světová válka|2. světové válce]] a jen shodou okolností se nestřetly s německými proudovými stíhačkami
21. června 1944 zahájilo RAF přezbrojování 616. squadrony, která do té doby používala stroje [[Supermarine Spitfire]], na Meteory. První dva nebojové stroje byly určeny k výcviku, které 12. července následovala dodávka pěti plně bojeschopných proudových stíhacích letounů. Byl jimi vyzbrojen jeden roj 616. squadrony, sídlící v Manstonu pod velením Wing Commandera Andrewa McDowella, zbývající dva roje používaly nadále Spitfiry. K prvnímu bojovému letu odstartoval Flying Officer Mckenzie 27. července s úkolem hlídkovat nad Kentem proti letounovým střelám Fieseler Fi-103 (V-1). Od tohoto data 616. squadrona držela od rána do večera nepřetržitě dvoučlenné hlídky. Jeden hlídkový let první dvojice trval 30 minut, druhá dvojice určená ke střídání čekala na základně v pohotovosti s piloty v kabině. První V-1 na Meteoru zničil 4. srpna 1944 Flying Officer „Dixie“ Dean, když po selhání kanónů odklonil levým koncem křídla letounovou pumu do vývrtky. Ještě téhož dne sestřelil Flying Officer J. Roger V-1 palubními kanóny Hispano. K 15. srpnu byla squadrona kompletně přezbrojena na Meteory a téhož večera zaznamenala jednotka první ztrátu. Při pokusu o nouzové přistání na letišti Great Chart u Ashfordu smrtelně havaroval Flight Sergeant D. Gregg. 28. srpna sestřelil třináctou a poslední V-1 na Meteoru 616. squadrony Flying Officer Miller.
V říjnu 616. squadrona vyslala čtyři Meteory na americkou základnu v Debdenu v hrabství Essex, aby se zúčastnily rozsáhlých bojových zkoušek [[USAAF]]. Účelem tohoto cvičení bylo pomoci americkým stíhacím pilotům na letounech [[North American P-51 Mustang]] vyvinout taktiku proti německým proudovým strojům [[Messerschmitt Me 262]] a poskytnout střelcům bombardérů praxi v zaměřování rychle letících cílů.
Od prosince roku 1944 začala 616. squadrona postupně přebírat modernější Meteory F Mk.III.
V únoru [[1945]] pak jednotka odeslala tři Meteory Mk.III a jeden Mk.I na letiště Melsbroek u Bruselu, kde byly nasazeny v rámci 84. skupiny 2. taktické letecké armády. 1. dubna se Meteory přemístily z [[Belgie]] do Gilze Rijen v [[Nizozemí]], kde se připojily ke zbytku squadrony. Celý útvar se pak znovu přestěhoval 13. dubna na letiště Kluis u Nijmegenu, 20. dubna do Quakenbrucku u Brém a o pět dní později do Fassburgu.
29. dubna jednotka utrpěla další ztrátu při srážce dvou jejích Meteorů s piloty S/Ldr Wattse a F/Sgt Carmella při letu v sevřené formaci. 3. května se 616. squadrona přemístila do Lüneburgu, kde ji o dva dny později zastihl rozkaz o zastavení veškerých útočných akcí.
V květnu 1945 přezbrojila na Meteory Mk.III druhá jednotka RAF, 504. squadrona se základnou v Colerne. V červenci pak tři Meteory Mk.III obdržela také 541. squadrona dálkového průzkumu vyzbrojená Spitfiry PR 19, která byla až v roce [[1950]] kompletně přezbrojena na vhodnější fotoprůzkumný neozbrojený typ '''Meteor PR 10'''.
Meteory spolu s americkými [[Lockheed P-80 Shooting Star|P-80]] byly na dobré úrovni a v případě delšího pokračování války by došlo jistě ke konfrontaci s německými stroji.
Gloster Meteor Mk.4 se ukázal jako nadějný stroj v poválečném období, kdy byl dodáván do států jako [[Argentina]], která koupila 100 kusů, [[Nizozemí]] (65), [[Belgie]] (48), [[Dánsko]] (20), [[Egypt]] (12).
Meteor F Mk.8 byl u dvou squadron [[RAAF]] a 77. squadrony RAF použit v [[Korejská válka|Korejské válce]], kde s úspěchem bojoval proti sovětským proudovým letounům [[MiG-15]].
== Hlavní technické údaje==
Řádek 45 ⟶ 76:
=== Výzbroj ===
* 4 × [[kanón]] Hispano ráže 20 mm
=== Gloster Meteor NF.Mk.11 ===
| |||