Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 17 bajtů, před 5 lety
m
sjednocení parametrů; kosmetické úpravy
| popisek =
| rodné jméno =
| datum narození = [[5. březen|5. března]] [[1755]], [[Predmier]]
| místo narození = [[Predmier]]
| datum úmrtí = [[1. prosinec|1. prosinca]] [[1836]], [[Bratislava]]
| místo úmrtí = [[Bratislava]]
| pseudonym =
| povolání = [[spisovatel]],
Po skončení studií roce [[1780]] stává se J. I. Bajza [[Kaplan|kaplanem]] v kapitule v [[Trnava|Trnavě]]. Pravděpodobně již v těchto letech měl vypracován první rukopis knihy Rozličních wersuv - Epigramata slavonica, který předložil cenzorovi v [[Bratislava|Bratislavě]] a ústřední komisi ve [[Vídeň|Vídni]], která povolila knihu vytisknout a vydat. V roce [[1783]] požádal Bajza o místo faráře v Dolném Dubovém a zde působil dvaadvacet let do roku [[1805]]. V dolnodubovském období byl Jozef Ignác Bajza literární nejplodnější. Zde napsal a tiskem vydal převážnou část svých děl. V roce [[1783]] mu vyšel první svazek jeho románu ''René mládenca príhody a skúsenosti''.
 
Dolnodubovská fara nebyla bohatá, Bajza byl však člověk praktický a podnikavý. Farní pole obdělával ve vlastní režii a snažil se, jak se při jedné příležitosti vyjádřil, aby jeho hospodářství bylo vzorem pro tamní rolníky. Postavil si i menší [[Palírna|palírnu]]. Takto dokázal převážnou část svých literárních prací vydat vlastním nákladem. Jinak však potřebný klid k literární práci neměl. Prudký a výbušný Bajza se dostal do konfliktu nejen se svou církevní vrchností, která zmařila dokončení a vydání jedněch z jeho prvních děl. Do dlouhých a vášnivých sporů o [[Slovenština|slovenštinu]] se dostává s [[Anton Bernolák|Antonem Bernolákem]] a [[Juraj Fándly|Jurajem Fándlym]], ale téměř vzápětí i se svým patronem trnavským [[Farář|farářem]] a [[kanovník]]em a zároveň voleným [[Vác|vácovským]] [[Biskup|biskupem]] [[Baron|baronem]] Imrichem Perényim. Díky tomu se ve vikariátním archivu v [[Trnava|Trnavě]] a v archivu v [[Ostřihom|Ostřihomi]]i zachovalo mnoho materiálu. Zlým duchem v tomto posledním sporu byl především provizor, hospodářský správce Perényiho majetku ve Farském u Trnavy Štefan Kovács, který od samého počátku všemožně ztrpčoval Bajzovi život. Spor se táhl několik let. Šlo zde především o protiprávní si přisvojení odkazu (osmdesát zlatých) patronem, které v roce [[1784]] odkázal dolnodubovskému kostelu tamní obyvatel Martin Svitek, a poškozování faráře při výběru šestnáctiny z církevního desátku, jehož nájemníkem byl baron Perényi a nakonec o zanedbávání patronátních povinností ke [[kostel]]u a faře. Spor se dostal před světskou i církevní vrchnost. Vyvrcholil v roce [[1796]], kdy již zmíněný Š. Kovács podal [[Generální vikář|generálnímu vikáři]] J. Viltovi v Trnavě rozsáhlou obžalobu o šesti bodech a J. I. Bajza ještě obsáhlejší obhajobu. Spor se formálně skončil před konzistoriální radou generálního vikáře [[1. říjen|1. října]] [[1796]].
 
Samotná podstata sporu je pro nás přirozeně nepodstatná - a je nesporné, že pravda byla na straně Josefa Ignáce Bajzy. V těchto aktech je však pro nás mnoho jiných cenných údajů, které nám dokreslují lidský profil dolnodubovského literáta. Dozvídáme se z nich, v jakých podmínkách žil a tvořil a i o jeho povahových vlastnostech, i když je přirozeně jasné, že panský úředník Kovács při psaní obžaloby namáčel si pero ve žluči, uchýlil se k nejhrubším pomluvám, a proto jeho popisování Bajzy jako člověka musíme brát s velkou rezervou. Nicméně i v tomto sporu setkáváme se s některými výraznými Bajzova povahovými vlastnostmi, které nám umožňují blíže pochopit jeho vášnivé zaujetí v polemikách s bernolákovci. Jozef Ignác Bajza jeví se nám tu jako člověk prudký, sebevědomý a hrdý, který bez ohledu na překážky jde za svou pravdou. Když mu zmíněný Kovács vyhrožoval autoritou samotného [[Arcibiskup|arcibiskupa]], Bajza mu bez okolků v maďarsky psaném dopise sebevědomě napsal: ''Hogy én nem a grof Battani Huszár lova vagyok, hogy, as ur én rajta nyárgalódzni kezdgen''. - Nejsem husarský kůň hraběte Battányiho, aby pán mohl na mně rajtovat. Kovács charakterizoval Bajzu jako člověka nenormálního (homo lunaticus) a svárlivého. Není prý rok, aby proti zeměpánovi a jeho úředníkům, nebo dokonce oproti samým poddaným nebojoval. Tak prý veřejně zbil nájemníka [[Hrabě|hraběte]] Erdődyho a podobně několik dalších svých odpůrců. Pan Josef Bajza, farář dubovský je buřič proti zeměpanským právům a podněcovatel poddaných, kterým proti zeměpánům vyhotovoval stížnosti. Je prý farářem, který se zabývá více světskými než duchovními věcmi. Konečně v posledním bodě obžaloby Kovács vznesl proti Bajza nejhrubší obvinění, týkající se jeho soukromého života.
 
Pokud šlo o obvinění z pobuřování poddaných proti jejich zeměpánům [[Baron|baronu]] I. Perényimu, J. I. Bajza popřel, že by je sám byl podněcoval nebo dokonce sám psal stížnosti Dolnodubovčanů na sídelní vrchnost, zároveň však velmi zahaleně a jasně zdůraznil, že je nejen jeho křesťanskou, ale zejména farářskou povinností svůj lid bránit proti jakémukoli bezpráví. Údajné zanedbávání [[Kněz|kněžských]] povinností (častější nepřítomnost na faře) odůvodnil Bajza svou literární činností. Vydal prý dosud patnáct svazků, a to prý nutilo vyřizovat záležitosti spojené s [[Cenzura (rozcestník)|cenzurou]] a zejména trávit mnoho času v tiskárně.
Z Bajzových ''rozličných veršů'' zachovala se nám pouze první kniha se [[Sylabický verš|sylabickými rýmy]], spojenými verši, v tomto čase však už začal psát a podle všeho měl i hotovou knihu druhou s verši v [[Časoměrný verš|časomíře]].
 
Tento neúspěch nijak neodradil houževnatého Bajzu. Zároveň s různými verši pracoval na překladu [[Pietismus|pietisticky]] laděné knihy modliteb [[Francouz]]e Filipa Mesenquiho a již v roce [[1782]] dokončil první svazek románu ''René mládenca príhody a skúsenosti''. Imprimatur vídeňské cenzury dosáhl dokonce ještě dříve - již [[11. listopad|11. listopadu]]u. V tomto případě byl mnohem opatrnější. Podle všeho domácí cenzuru obešel. Dílo vyšlo v polovině roku [[1784]] - a církevní cenzura mohla reagovat už jen po funuse.
 
První svazek Bajzova Reného je dobrodružný sentimentální román s velmi výraznou naučnou tendencí. Tento typ románu v evropské [[Literatura|literatuře]] byl znám již od [[17. století]], na Slovensku však až od sedmdesátých let 18. století. Jeho René je prvním původním slovenským románem.
 
Dějovou kostrou prvního svazku je cesta Reného z [[Benátky|Benátek]] do [[Tripolis|Tripolisu]]u Jejím cílem je přivést sestru Fatimu, od níž ho ještě jako chlapce za tragických okolností odtrhli. Na tomto dějovém schématu rozvíjí J. I. Bajza celou spleť podivuhodných dobrodružství a exotických příhod svého hrdiny s jeho vášnivou láskou k Hadixe.
 
Česká a slovenská literární věda byla dlouho v rozpacích nad prvním svazkem Reného. Druhý zůstával dlouho neznámý. V prvním svazku vystupuje nejvíce do popředí láska muže k ženě. Tyto závěry potvrzuje i posudek církevního cenzora Tomáše Tajnaye, kterého na prvním svazku nejvíce dráždil jeho světský duch. Správně vycítil, že za Bajzovou kritikou mohamedánství, dervišů, náboženského fanatismu a pověr se skrývá kritika katolické církve, ale především se pozastavuje nad nejen pohoršujícími, ale i vášnivými představami lásky a zejména nad závěrem prvního svazku, který tvoří zdánlivě překvapivý přechod ke svazku druhému. Tady začíná pochybovat o celibátu katolických kněží a J. Tajnay v latinském překladu i celou tuto část ve svém posudku citoval. [[28. květen|28. května]] [[1785]] dostal Jozef Ignác Bajza imprimatur vídeňské ústřední cenzury na druhý svazek Reného a bratislavský typograf Landerer začal dílo okamžitě sázet. Tento svazek má jinou strukturu a náplň. Skládá se z jednotlivých epizod, „příhod a zkušeností“ na sobě vzájemně motivově nezávislých, spojených pouze osobou Reného, ​​Van Stiphouta a jejich průvodce, ústy jehož hovoří sám autor. Děj se odehrává v severní Itálii, Rakousku a zejména na Slovensku. Zatímco první svazek, i když je odrazem vnitřního citového napětí autora, má těžiště ve vymyšlených exotických dobrodružstvích svého hrdiny, druhý je výsledkem bystrého pozorování konkrétní skutečnosti. Jozef Ignác Bajza v literární formě podává zde ostrou kritiku společenských poměrů na Slovensku V tomto díle Bajza v próze uskutečňuje svůj záměr, který sledoval i v různých verších - podat kritiku všech občanských stavů, nebo vlastně satiry o těchto stavech. Hrdina románu René si zde vypůjčil zuby od satiriků. Satira Josefa Ignáce Bajzy je satira voltairovská - ostrá, odvážná, vtipná, vyúsťující místy až do grotesky a pamfletu. J. I. Bajza se zde projevuje jako osvícený racionalista a osvícenec - stoupenec josefínské reformy. V první části druhého svazku, kde kritizuje církevní poměry, zejména život v klášterech, jsou jednotlivé epizody literárním zpracováním základních i dílčích reforem a nařízení Josefa II. v této oblasti.
* [[1794]] – ''Slovenské dvojnásobné epigrammata, jednako-konco-hlasné a zvuko-mírne''
* [[1794]] – ''Slovenské dvojnásobné epigrammata. Druhá knižka obsahujícá zvuko-mírné''
* [[1795]] – ''Veselé účinki, a rečeňí, které k stráveňu trúchľivích hoďín zebral a vidal…'', kniha anekdot, humoristických vyprávění, povídek a hádanek
* [[1813]] – ''Prikladi ze svatého Písma starího a novího Zákona'' (v roce *[[1820]] vyšlo druhé, rozšířené vydání)
 
* Kronika obce [[Zbehy]]
 
== Externí odkazy ==
* [http://zlatyfond.sme.sk/autor/81/Jozef-Ignac-Bajza Plné texty děl Josefa Ignáce Bajzy]
 
1 084 116

editací