Venědikt Vasiljevič Jerofejev: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z mobilu |
m sjednocení parametrů; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
| jméno = Venedikt Jerofejev
| rodné jméno = Venedikt Vasiljevič Jerofejev
| datum narození = 24. října 1938
| místo narození = | datum úmrtí = 11. května 1990
| místo úmrtí = Moskva
| povolání = spisovatel}}
Řádek 14 ⟶ 16:
Vénička (zdrobnělina jména Venedikt) prožil většinu svého dětství v dětském domově v [[Kirovsk (Murmanská oblast)|Kirovsku]] ([[Kolský poloostrov]]).
Školu zakončil s vyznamenáním. V polovině padesátých a na začátku šedesátých let studoval nejdříve na filologické fakultě [[Lomonosova univerzita|Lomonosovy univerzity]], poté na pedagogických školách v [[Orechovo-Zujevo|Orechově-Zujevě]], v [[Kolomenskoje|Kolomenskoji]] a ve [[Vladimír
Od mládí se Venedikt vyznačoval nevšední erudicí a lásce k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve Vladimíru ''Zápisky psychopata'' (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce 1995). V roce [[1970]] zakončil poému v próze ''[[Moskva – Petušky]]''. Byla publikována v izraelském almanachu ''Ami'' v roce 1973. V [[Sovětský svaz|SSSR]] poéma poprvé vycházela od prosince 1988 do března 1989 v časopise ''Trezvosť i kultura'' (všechna obscénní slova v publikaci byla nahrazena). Necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' v roce 1989. V tomto i v ostatních svých dílech inklinuje k tradicím [[surrealismus|surrealismu]] a k literárnímu klaunovství.
Řádek 22 ⟶ 24:
Podle slov Jerofejeva napsal v roce 1972 román ''Šostakovič'', který mu ukradli ve vlaku spolu s nákupní taškou, kde byly dvě láhve kořalky. V roce 1994 oznámil Vladislav Len, že rukopis byl celý čas u něho a zanedlouho ho uveřejnil. Byl ovšem uveřejněn pouze malý fragment románu údajně napsaného Jerofejevem. Většina kritiků považuje tento fragment za falzifikát. (Podle mínění Vladimíra Muravjova si Jerofejev historku s románem vymyslel, neboť měl velmi rád [[mystifikace|mystifikaci]].)
V roce 1985 přijal Venedikt Jerofejev katolický křest v jediném v tu dobu fungujícím katolickém kostele v Moskvě, v [[
Poslední roky života trpěl Jerofejev nevyléčitelnou nemocí – rakovinou hrtanu. Spisovatel zemřel v Moskvě 11. května 1990. Pohřben je na [[Kuncevský hřbitov|Kuncevském hřbitově]]. Na moskevském náměstí ''Barjby'' mu byl postaven památník. Ve Vladimíru byla na budově pedagogického ústavu umístěna pamětní deska na počest Jerofejeva. V Kirovsku bylo v ústřední městské knihovně vybudováno muzeum věnované tomuto prozaikovi.
Řádek 34 ⟶ 36:
* ''Vasilij Rozanov očima exentrika'' ([[esej]], 1973; vydaná v roce 1989)
* ''Moje malá leniniáda'' (koláž; v roce 1988 vydaná v Paříži, v roce 1991 v Rusku)
* ''Neužitkový nerost'' (kniha sestavená z prozaikových poznámkových sešitů)
V roce 2005 se začaly vydávat jeho poznámkové sešity ve třech svazcích pod redakcí V. Muravjova a Venedikta Jerofejeva mladšího (syna spisovatele roz. 1966).
| |||