The Who: Porovnání verzí

Debutové album ''[[My Generation]]'' (v USA vydané jako ''The Who Sings My Generation'') bylo vydáno na konci roku 1965. Obsahovalo ''"The Kids Are Alright''" a titulní skladbu ''"[[My Generation'' (píseň)|My Generation]]", což byla jedna z prvních písní se sólem na basovou kytaru.<ref>{{cite web|url=http://www.thisdayinmusic.com/pages/my_generation |title=This Day In Music - My Generation}}</ref> Následovaly další hity jako "Substitute" o mladíkovi, který se cítí jako podvodník, "I'm a Boy" o chlapci, kterého oblékají jako děvče, "Happy Jack" o mentálně narušeném mladíkovi a "Pictures Of Lily" o mladíkovi upnutém na svůj plakát spoře oděné dívky, který mu dal jeho otec. Rané singly, všechny napsané Townshendem, obsahují motivy sexuálního napětí a silných obav dospívání.

Ten rok hráli The Who na [[Hudební festival Woodstock|Woodstocku]], kde trvali na tom, aby jim bylo zaplaceno předtím, než půjdou na pódium a zahrají většinu ''Tommyho''.<ref>Spitz, Bob (1979). ''Barefoot In Babylon: The Creation of the Woodstock Music Festival''. W.W. Norton & Company. p. 462 ISBN 0-393-30644-5.</ref> Během jejich vystoupení se na pódium dostal [[Abbie Hoffman]], vedoucí představitel [[Youth International Party|Yippies]], a organizátor koncertu Michael Lang. Hoffman byl pod vlivem [[Diethylamid kyseliny lysergové|LSD]]. Vyskočil na pódium, zmocnil se mikrofonu a snažil se obeznámit veřejnost s případem Johna Sinclaira, který byl odsouzen k deseti letům vězení za to, že agentovi protidrogového oddělení v utajení poskytl dvě cigarety marihuany. Townshend ho praštil se svojí kytarou a Hoffman spadl z pódia a zmizel v davu.

V roce 1974 vydali The Who album ''Odds & Sods'', které obsahovalo několik skladeb z předčasně ukončeného projektu ''Lifehouse''. Jejich album z roku 1975, ''[[The Who by Numbers]]'', obsahovalo introspektivní skladby odlehčené hitem "Squeeze Box". Někteří kritici považovali ''By Numbers'' za Townshendův dopis na rozloučenou.<ref>{{cite web|url=http://www.sputnikmusic.com/review/5232/The-Who-The-Who-By-Numbers/|title=Sputnikmusic.com}}</ref> [[Tommy (film)|Filmová verze ''Tommyho'']] vydaná toho roku, byla režírovaná [[Ken Russell|Kenem RusselemRussellem]], v hlavní roli se objevil Daltrey a Townshendovi vynesla nominaci na [[Academy Award]] za původní hudbu. 6. prosince 1975 vytvořili The Who rekord za největší koncert konaný pod střechou v Pointiac Silverdome, kterého se zúčastnilo 75 962 lidí.<ref>{{cite web|url=http://www.gotickets.com/venues/mi/pontiac_silverdome.php |title=Pontiac Silverdome |publisher=Gotickets.com |accessdate=24 November 2010}}</ref> 31. května 1976 zahráli v Londýně koncert, který byl minimálně deset let zapsán v [[Guinnessova kniha rekordů|Guinnessově knize rekordů]] jako nejhlasitější koncert na světě s hlasitostí více než 120dB.<ref>{{cite web|url=http://www.timeout.com/london/music/the-who-break-noise-records-at-the-valley-it-happened-here|title=Time Out}}</ref>

V roce 1979 vydali The Who také dokumentární film ''The Kids Are Alright'' a filmovou verzi ''[[Quadrophenia (film)|filmovou verzi Quadrophenie]]'', pozdější kasovní trhák ve Spojeném království. V prosinci se The Who stali třetí kapelou, po [[The Beatles]] a [[The Band]], která se objevila na obálce magazínu ''[[Time]]''.

Kapela vydala s Jonesem za bicími dvě studiová alba, ''[[Face Dances]]'' (1981) a ''[[It's Hard]]'' (1982). Ačkoliv se obě alba prodávala velmi dobře a ''It's Hard'' získalo v magazínu ''[[Rolling Stone]]'' pětihvězdičkové hodnocení, někteří fanoušci nepřijali nový zvuk kapely dobře. Townshendův život byl v krizi - jeho manželství se rozpadlo kvůli neustálým turné The Who. Začal nadměrně pít a stal se závislým na heroinu, což kvůli jeho předchozímu protidrogovému postoji šokovalo i jeho nejbližší přátele. V roce 1982 se uzdravil a The Who vyjeli na své "rozlučkové" turné po Spojených státech a Kanadě.<ref>[http://www.rollingstone.com/music/lists/the-25-boldest-career-moves-in-rock-history-20110318/pete-townshend-becomes-a-book-editor-20110323 "The 25 Boldest Career Moves in Rock History: Pete Townshend Becomes a Book Editor"].</ref> Obsahovalo dva koncerty v Shea Stadium v New Yorku 12. a 13. října a skončilo v Torontu 17. prosince.<ref>thewho.com</ref> Townshend prohlásil, že chtěl ještě jednou vyjet na turné předtím, než se z The Who stane studiová kapela. Bylo to nejvýdělečnější turné roku s vyprodanými hledišti po celé Severní Americe.<ref>{{cite web|author=Klemens Jaeger |url=http://www.thewholive.de/konzerte/zeige_konzert.php?GroupID=1&Jahr=1982 |title=The Who Concerts Guide 1982 |publisher=Thewholive.de |accessdate=24 November 2010}}</ref>

Townshend strávil část roku 1983 snahou napsat materiál pro studiové album, které stále dlužil [[Warner Bros. Records]] díky smlouvě z roku 1980. Nicméně koncem roku 1983 se Townshend prohlásil za neschopného vytvořit materiál vhodný pro The Who, v prosinci oznámil odchod z kapely a Daltreymu, Entwistleovi a Jonesovi popřál všechno nejlepší, pokud by pokračovali bez něj. Poté se zaměřil na sólové projekty, jako například ''[[White City: A Novel]]'', ''The Iron Man'' a ''[[Psychoderelict]]''.

V roce 1988 na [[BRIT Awards]], které se konalo v [[Royal Albert Hall]], byla kapela oceněna [[British Phonographic Industry]] Cenou za celoživotní dílo (Lifetime Achievement Award).<ref>[http://www.brits.co.uk/artist/the-who The Who - Brit Awards] Brits.co.uk.</ref> The Who na ceremoniálu zahráli krátký soubor skladeb (což bylo naposledy, kdy Jones spolupracoval s The Who). V roce 1989 vyjeli k příležitosti 25. výročí ''The Kids Are Alright'' na reunion turné, které obsahovalo převážně skladby z ''Tommyho''. [[Simon Phillips]] hrál na bicí, [[Steve Bolton|Steve "Boltz" Bolton]] hlavní kytaru a Townshend se přesunul na akustickou kytaru, aby zminimalizoval poškození sluchu. Po celé Severní Americe byly koncerty vyprodané, včetně čtyř vystoupení v Giants Stadium.<ref>{{cite web|author=Klemens Jaeger |url=http://www.thewholive.de/konzerte/zeige_konzert.php?GroupID=1&Jahr=1989 |title=The Who Concerts Guide 1989 |publisher=Thewholive.de |accessdate=24 November 2010}}</ref> Na jejich dva koncerty v Sullivan Stadium ve Foxboro Massachusetts bylo prodáno 100 000 lístků za méně než 8 hodin, čímž překonali předchozí rekordy [[U2]] a [[David Bowie|Davida Bowieho]].<ref>{{cite news |title=The Who Sell Out (Again)|first=Jeffrey |last=Ressner |work=Rolling Stone |date=15 June 1989 |page=20}}</ref> Celkově bylo prodáno přes dva miliony lístků.

V roce 2002 zahráli The Who pět koncertů v Anglii; 27. a 28. ledna v Portsmouthu, 31. ledna ve Watfordu a 7. a 8. března pro Teenage Cancer Trust v Royal Albert Hall. Tyto koncerty byly poslední, na kterých hrál Entwistle s The Who. 27. června, těsně před začátkem jejich amerického turné, byl Entwistle v Hard Rock Hotelu v Las Vegas nalezen mrtvý. Příčninou byl infarkt, na kterém se podílel také [[kokain]].<ref>{{cite news |url=http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/2152761.stm |title=Cocaine 'killed The Who star' |publisher=BBC News |date=26 July 2002 |accessdate=3 November 2012}}</ref> Po krátkém otálení a dvou zrušených koncertech začalo turné v Hollywood Bowl s basistou [[Pino Palladino|Pinem Palladinem]] jako Entwistleova (nyní stálá) náhrada. Většina koncertů byla oficiálně vydána na CD jako ''Encore Series 2002''. V září časopis ''[[Q magazine(časopis)|Q]]'' označil The Who jako jednu z "50 kapel, které musíte slyšet, než zemřete". V listopadu 2003 se sedm alb od The Who umístilo v seznamu magazínu ''Rolling Stone'' [[Rolling Stone - 500 nejlepších alb všech dob|500 nejlepších alb všech dob]], což bylo více, než jakýkoliv jiný umělec s výjimkou [[The Beatles]], [[The Rolling Stones]], [[Bob Dylan|Boba Dylana]] a [[Bruce Springsteen]]a.

''[[Endless Wire]]'' bylo vydáno 30. října 2006 (31. října ve Spojených státech). Bylo to první řádné studiové album od ''[[It's Hard]]'' z roku 1982 a obsahovalo první mini-operu od "Rael" z alba ''[[The Who Sell Out]]'' z roku 1967. V předvečer dne, kdy album vyšlo (29. října), zahráli The Who část mini-opery a několik písní živě v závěru BBC Electric Proms v Roundhouse v Londýně.<ref>[http://www.bbc.co.uk/electricproms/2006/who/ "Electric Proms - The Who"]. BBC. Retrieved 27 November 2012</ref>