Liběchov: Porovnání verzí

Prvé tři čtvrtiny [[19. století]] vlastnil toto panství další slavný rod, Veithové. Roku [[1801]] panství zakoupil [[Jakub Veith]] (1758 - 1833), úspěšný průmyslový podnikatel, výrobce bavlněných tkanin pro armádu, původem z Volar, pak českobudějovický měšťan, povýšený do šlechtického stavu. Po velkém požáru v roce 1811 dal zámek upravit do klasicistní podoby. V zámecké zahradě upravené na libosad postavil rozlehlý skleník , jedna část sloužila jako fíkovna (s 25 stromy) a druhá jako oranžerie. Roku [[1823]] dal Veith ke kostelu sv. Ducha přistavět věž - zvonici a rozšířil podzemní kryptu, původní část zůstala hrobce Pachtů z Rájova, druhé oddělení pro rodinu Veithů.

 

 

Syn [[Antonín Veith]] (1793 - 1854) patřil k štědrým podporovatelům umění, vědy a kultury. Na zámku v Liběchově, upraveném do novogotické podoby, podle básníka E.Eberta vytvořil „Hnízdo romantické doby“. Veithův liběchovský salón až příliš štědře hostil po dvě desetiletí nejvýznačnější představitele českého národního obrození, umělecké a intelektuální elity: Filozof pater [[Bernard Bolzano]] zde dokončil svůj proslulý spis ''Paradoxy nekonečna'', sochař [[Ludwig Schwanthaler]] předložil skici 12 soch hrdinů české historie pro Veithův [[Slavín (zámek)|Slavín]] v [[Tupadly (okres Mělník)|Tupadlech]], jehož architektonický návrh dodal [[Wilhelm Gail]], útočiště zde našel po své exkomunikaci kněz a básník [[František Matouš Klácel]]. Jako Veithovi společníci i rádci zde pobývali historik [[František Palacký]], [[Josef Jungmann]], [[Václav Hanka]], [[Karel Sabina]], [[František Ladislav Rieger]] a mnoho dalších. O dění na Liběchově referoval samotář [[Emanuel František Velc]].