Verze z 27. 2. 2014, 23:16 editovat Lukazuko (diskuse \| příspěvky) 3 742 editací m Přidání odkazu na zvukový čip. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 4. 7. 2014, 18:34 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 601 editací m řádková verze {{Commons}}; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 7: Zvuková karta také má „line in“ konektor, do kterého je možné připojit kazetový přehrávač nebo podobný zdroj zvukového signálu. Zvuková karta tento signál digitalizuje a uloží (pomocí příslušného počítačového programu) na úložiště dat. Digitalizace se provádí pomocí vzorkování. V každém časovém intervalu se zjistí a zaznamená aktuální stav signálu neboli vzorek. Čím kratší je interval mezi vzorkováním, tím vyšší je vzorkovací frekvence, tím více vzorků bude pořízeno a tím bude výsledný záznam kvalitnější. Druhý faktor, který určuje kvalitu digitálního signálu, je počet použitých úrovní v každém ze vzorků. Nejčastěji používané vzorkovací frekvence: 11025 [[Hertz\|Hz]] (telefonní kvalita), 22050 Hz (rádio kvalita), 44100 Hz (CD kvalita), 48000 Hz, 96000 Hz. Počet [[bit~~\|bitů~~]]ů na jeden vzorek je většinou 8, 16 nebo 24. Třetí konektor, který většina zvukových karet má, se používá k přímému připojení [[mikrofon]]u. Signál z něj je možné také nahrávat na úložiště dat nebo ho jinak zpracovat (např. software na rozpoznávání hlasu nebo [[VoIP]]). Řádek 30: Určitým "protimluvem" jsou tzv. '''integrované zvukové karty''', které jsou např. z důvodu úspory místa nebo peněz přímo součástí základní desky. První karty tohoto typu se objevily koncem 90. let 20. století. Jedná se většinou o čip Intel AC97. Někteří výrobci využili levný ACR slot. Většina z nich umožňuje pouze 16-bitový zvuk a max. frekvenci 48000 Hz - v podstatě něco málo přes normu klasického zvukového kompaktního disku CD (44,1 kHz frekvence vzorků / 16 bitová hloubka ), ale objevují se i takzvané HD ( high definitions - vysoké rozlišení ) zvukové čipy na základních deskách např. Intel HDA zvládající až 24 bitů a frekvenci vzorkování do 192 kHz ve stereu, resp. 96kHz u vícekanálového zvuku. == Barevné označení vstupů a výstupů zvukové karty == Barevné označení vstupů a výstupů zvukové karty u většiny zvukových karet vyrobených po roce 1999 odpovídá standardu [[PC 99]] firmy [[Microsoft]] pro barevné označení externích [[konektor~~\|konektorů~~]]ů. {\| class="wikitable" Řádek 43 ⟶ 42: ! style="background-color: pink;" \|    ! Pink \| '''[[Analogový]]''' [[mikrofon~~\|mikrofonní~~]]ní '''[[vstup]]'''. \|- ! style="background-color: lightblue;" \|   Řádek 69 ⟶ 68: Profesionální zvukové karty jsou speciální zvukové karty optimalizované pro nízkoodezvové multikanálové zvukové nahrávání a přehrávání, na úrovni výsledků získaných ve studiu. Jejich ovladače obvykle následují [[Audio Stream Input Output\|Audio Stream Input Output (ASIO)]] protokol pro práci s profesionální zvukovou technikou a hudebním softwarem, ačkoliv ASIO ovladače jsou dostupné i pro úroveň karet pro běžné spotřebitele. Profesionální zvukové karty jsou běžně popisovány jako „zvuková rozhraní“ a někdy jsou v provedení pro montáž ([[~~Rack_unit~~Rack unit\|rack jednotek]]) využívající [[Universal Serial Bus\|USB]], [[FireWire]] nebo optického rozhraní, k poskytnutí dostatečného přenosu datových toků. Důraz těchto produktů je v základu kladen na použití většího množství vstupních a výstupních konektorů, přímou hardwarovou podporu pro více vstupně-výstupních zvukových kanálů a vysokou vzorkovací frekvenci. Role těchto karet a jejich zamýšlené užití je pro specializované vícekanálové nahrávání zvuku a zvukové úpravy v reálném čase, které nejsou limitovány, jako je tomu u běžných uživatelských zvukových karet. Na druhou stranu, určité vlastnosti konzumních zvukových karet, jako například podpora pro [[Environmental Audio Extensions\|Environmental Audio Extensions (EAX)]], optimalizace pro hardwarovou akceleraci v [[~~Počítačová_hra~~Počítačová hra\|počítačových hrách]] nebo prostorové efekty v reálném čase jsou vedlejší, neexistující, a někdy i nechtěné u profesionálních karet, a jako zvuková rozhraní proto nejsou pro běžné uživatele doporučené. Typická „uživatelská“ zvuková karta je určena pro domácnosti, kanceláře a pro zábavné účely s důrazem na přehrávání a běžné užívání, než na zajišťování potřeb pro profesionály. Reakcí na toto [[Steinberg]] (výrobci zvukového a sekvenčního softwaru, [[Cubase]] and [[Nuendo]]) vyvinuli protokol, který specifikuje zacházení s více zvukovými vstupy a výstupy. Obecně, zvukové karty pro běžné uživatele obsahují některá omezení a komplikace, která mohou být nepřijatelná pro zvukové profesionály. Jeden z moderních zvukových účelů je zprostředkovávat AD/DA převodník [[A/~~D_převodník~~D převodník\|z analogového do digitálního signálu]]. Nicméně, v profesionálních užitích jsou zde potřeby pro vylepšené nahrávání a konverzi zvuku. Jedna z omezení konzumních zvukových karet je poměrně velká vzorkovací odezva; to je čas, který je potřeba, aby AD převodník dokončil konverzi zvukového vzorku a přesunul jej do hlavní paměti v počítači. Řádek 94 ⟶ 93: * [http://www.svethardware.cz/art_doc-BC77A7A4115424A5C125725D005327DE.html Zvukové karty a jejich vývoj] článek autora Jana Vítka na serveru www.svethardware.cz v češtině * [http://www.root.cz/clanky/zvukove-cipy-odpovidajici-specifikaci-audio-codec-ac-97/ Zvukové čipy odpovídající specifikaci Audio Codec AC'97] * {{Commons\|Sound card}} [[Kategorie:Výstupní zařízení]]

Zvuková karta: Porovnání verzí