Atentát na Františka Ferdinanda d'Este: Porovnání verzí

Na přelomu let 1916 a 1917 probíhaly mezi Rakouskem-Uherskem a [[Francie|Francií]] mírové rozhovory. Existují také důkazy o&nbsp;paralelních jednáních mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem. Srbský ministerský předseda Pašić vyslal do [[Ženeva|Ženevy]] svého pobočníka Stephana Protiće a princ [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandr I. Karadjordjević]] vyslal na jednání svého důvěrníka (a milence<ref>''MacKenzie'', str. 53</ref>), plukovníka [[Petar Živković|Živkoviće]]. Císař [[Karel I.]] zde vyslovil klíčový požadavek Rakouska-Uherska na navrácení Srbska do rukou srbské exilové vlády: Srbsko se mělo zaručit, že již nebude podporovat snahy směřující k&nbsp;odtržení Srbska od monarchie {{fakt?}}.

Princ Alexandr svého času uvažoval o&nbsp;fyzické likvidaci srbského armádního plukovníka [[Dragutin Dimitrijević|Dragutina Dimitrijeviće]] a jeho následovníků, kteří představovali hrozbu pro jeho moc. Mírový požadavek Rakouska-Uherska představoval další impuls k&nbsp;takovému smýšlení. Dne 15. března [[1917]] byla skupina kolem [[Dragutin Dimitrijević|Dimitrijeviće]] zatčena na základě vykonstruovaných obvinění a převezena k&nbsp;vojenskému soudu ve Francouzi okupované [[Řecko|řecké]] [[Soluň|Soluni]]. Dne 23. března 1917 byli [[Dragutin Dimitrijević|Dimitrijević]] a osm jeho blízkých společníků odsouzeno k&nbsp;trestu smrti, dva další byli odsouzeni k&nbsp;patnáctiletému odnětí svobody. Jeden z&nbsp;obviněných během procesu zemřel, proto bylo obvinění staženo. Princ Alexandr nakonec šest rozsudků smrti na základě nedostatku důkazů zrušil, čtyřem obviněným však vina prokázána byla.<ref>''MacKenzie'', str. 329, 344–347</ref>