Wikipedie

Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m fix
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
1 711 601 editací
m řádková verze {{Commons}}; kosmetické úpravy
Řádek 12:
Roku 1920 se z filosofických fakult obou univerzit také oddělily fakulty přírodovědecké a rozšířily se možnosti studia žen. Roku 1921 byl otevřen Hlavův ústav na Albertově. Od roku 1922 se univerzita rozhodla místo dosavadních fraků – rakouské uniformy se na české univerzitě neužívaly – vrátit se ke starým [[talár]]ům, černým pro akademiky a červenému pro rektora. Roku 1925 se habilitovala první žena, historička Milada Paulová; byla jmenována profesorkou 1933.
 
Některé kliniky se přestěhovaly do Podolského sanatoria, roku 1926 byl otevřen Purkyňův ústav na Albertově, Filosofická fakulta získala budovu v Břehové ulici, roku 1927 se Teologická fakulta přestěhovala do nové budovy v Dejvicích a roku 1929 byla otevřena [[Jan Kotěra|Kotěrova]] budova Právnické fakulty na Náměstí Curieových a budova Filosofické fakulty na dnešním Palachově náměstí. V letech 1933–34 se rektor [[Karel Domin]] a ministerstvo pokusili fakticky prosadit „Lex Mareš“, zůstalo však při převedení Karolina a převzetí insignií, nicméně došlo k ostrým šarvátkám mezi studenty. Události s tím spojené se pak nazývaly jako "[[insigniáda]]".
 
Počet studentů po válce rychle rostl a činil mezi 8 až 12 tisíci, podíl žen se pohyboval kolem 10 % na právnické, kolem 20 % na lékařské a přírodovědecké a téměř 50 % na filosofické fakultě. Na univerzitě studovalo kolem 10 % cizinců, zejména z východní Evropy a Balkánu, a o něco méně Slováků. Asi 80 % studentů si muselo přivydělávat, asi 70 % dostávalo nějakou podporu z domova. Svaz studentstva, jehož předsedou byl Václav M. Havel, se snažil řešit ubytování studentů: otevřel koleje v Loretánské ulici, postavil provizorium na Letné a od roku 1922 i Akademický dům ve Strakově akademii. Později přibylo několik dalších kolejí. Vlivné studentské spolky ovládli už koncem 20. let národní demokraté a ozvaly se první námitky proti cizím studentům. Vedle Jihoslovanů to byli hlavně Rusové a Ukrajinci, mezi mediky se však ozývaly i námitky proti Židům.<ref name="jedna"/>
Řádek 103:
* [[Antonín Osička]] (1888–1949), lingvista, anglista
* [[František Pastrnek]] (1853–1940), filolog, slavista a rektor UK
* [[Josef Pekař]] (1870–1937), historik a rektor UK
* [[Albert Pražák]] (1880–1956), česká literatura
* [[Václav Příhoda]] (1889–1979), psycholog a pedagog
Řádek 147:
 
== Reference ==
<references />
 
== Literatura ==
* J. Havránek – Z. Pousta (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' IV. (1918–1990). Praha 1995
* Ottův slovník naučný nové doby. Praha
== Související články ==
* [[Dějiny Prahy]]
* [[Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740)]]
* [[Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918)]]
* [[Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945)]]
* [[Karolinum]]
* [[Klementinum]]
* [[Seznam rektorů Univerzity Karlovy]]
* [[Univerzita Karlova]]
 
== Externí odkazy ==
* {{commonsCommons|Charles University in Prague|Karlova Univerzita}}
* [http://www.cuni.cz/UK-1391.html Zakládací listina a stručné dějiny UK na cuni.cz]
* {{en}}
* [http://en.wikisource.org/wiki/Catholic_Encyclopedia_%281913%29/University_of_Prague Heslo ''University of Prague'' v ''Catholic Encyclopedia'' ]
* [http://www.cuni.cz/UKENG-181.html History of CU (cuni.cz]
* {{de}}
* [http://tobias-lib.ub.uni-tuebingen.de/volltexte/2001/217/ G. Simon „Wissenschaftspolitik im Nationalsozialismus und die Universität Prag“ (pdf) na tobias-lib.uni-tuebingen]
 
 
[[Kategorie:Dějiny Univerzity Karlovy]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Univerzity_Karlovy_(1918–1945)“