Verze z 3. 4. 2014, 22:10 editovat Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací mBez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 7. 2014, 12:24 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 8: * zastavení tanku nebo snížení jeho pohyblivosti - například roztrhnutím pásu nebo jiným poškozením [[podvozek\|podvozku]] nebo pohonu tanku * úplné zničení tanku nebo zneškodnění/zničení jeho posádky Na zneškodnění zbraní a pozorovacích přístrojů postačuje často běžná (průbojná) munice pro ruční zbraně, problémem je, že tato zařízení představují velmi malé cíle, které je obtížné zasáhnout i z malé vzdálenosti. Podobně na zastavení tanku stačí relativně malá nálož [[výbušnina\|výbušnin]], problémem je ale její doprava a umístění na vhodné místo. Zastavený tank je ale už poměrně jednoduché zničit například palbou polního dělostřelectva - je to stacionární cíl, na jehož zničení je polní dělostřelectvo dostatečně vybavené (přímý zásah stropu [[dělová věž\|věže]] nebo horní části trupu [[dělostřelecký granát\|dělostřeleckým granátem]] [[ráže]] víc jak 100mm zničí nebo alespoň dlouhodobě vyřadí z boje i většinu moderních tanků). == Vývoj == [[~~File~~Soubor:37mm bofors antitank gun parola 2.jpg\|thumb\|right\|Bofors 37 mm]] [[Soubor:Pak38 cfb borden 2.JPG\|right\|thumb\|Německý kanon [[5 cm Pak 38\|PaK 38]]]] Nejstaršími protitankovými zbraněmi pěchoty byly běžné [[puška\|pušky]] a [[kulomet]]y vybavené průbojným střelivem s tvrdým, [[Kalení\|kaleným]] [[ocel]]ovým jádrem. Balistický výkon a dopadová energie průbojných střel z ručních palných zbraní však velmi rychle přestala stačit k přebití rychle se zvyšující tloušťky a kvality tankového [[pancéřování]]. [[Německé císařství\|Císařské Německo]] jako první zavedlo v roce [[1918]] specializovanou protitankovou zbraň - protitankovou pušku [[Tankgewehr M1918]] ráže 13,25mm a náboj 13,2mm TuF Mauser. Jednoranná zbraň měla dvoučlennou obsluhu, vážila 16,6 kg a na vzdálenost 100 metrů probila 25 mm ocelový plát a na 500 metrů 20 mm plát . Druhým protitankovým prostředkem pěchoty byly trhavé [[ruční granát~~\|ruční granáty~~]]y, s cílem zvětšit účinnost - spojované do svazků. I zde se však velmi rychle dosáhla mez použitelnosti tohoto bojového vybavení - hmotnost svazku granátů omezovala jeho hod na několik metrů. Relativně nejúčinnějším prostředkem pro boj s tanky (v době [[první světová válka\|první světové války]]) byla polní děla, kanóny i [[houfnice]]. Na první typy tanků postačila běžná trhavá munice pro polní děla, ale se zdokonalováním tanků přestala stačit jejich přesnost, průbojnost i rychlost palby. V Německu, které nejvíce pocítilo účinnost tanků, vznikla idea protitankového kanónu, ale kapitulace zabránila vzniku byť jen prototypu takové zbraně. Řádek 31: V Polsku vznikla protitanková puška [[Karabin przeciwpancerny wz. 35]] pro náboj 7,92mm DS, v Německu protitanková puška [[Panzerbüchse 39\|Panzerbüchse 38]] (PzB 38) pro náboj 7,92×94 mm a těžká protitanková puška (ve skutečnosti malorážní kanón) 2,8/2 cm [[2,8 cm sPzB 41\|Schwere Panzerbüchse 41]] (sPzB 41) pro náboj 28x 190 mm, ve Velké Británii vznikla protitanková puška [[Boys anti-tank rifle]] pro náboj Kynoch.55 Boys (13,97 x 99mm), ve Finsku protitanková puška (ve skutečnosti malorážní kanón ) [[Lahti L-39]] pro náboj 20x138mm Solothurn Long, v Japonsku protitanková puška (ve skutečnosti opět malorážní kanón ) 97-Shiki (Type 97) ráže 20x 125 mm. Do vysokého stupně byly rozpracovány protitankové pušky i v Československu, ale vývoj byl dokončen až během německé okupace a zbraň se dostala do výzbroje německých [[Schutzstaffel\|jednotek SS]] jako M.SS-41. Vývoj protitankové pušky začal i v Sovětském svazu a dostal se do stádia zavádění protitankové pušky PTR-39 ráže konstrukce Rukavišnikova, ale po úspěšné německé zpravodajské akci (sovětské rozvědce byla podstrčena dezinformace o vysoké tloušťce pancířů německých tanků) byla v roce 1940 puška z výzbroje vyřazena. Všechny předválečné protitankové pušky měli stejné nectnosti - nízkou průbojnost (jen kolem 30mm na vzdálenost 100 metrů), vysokou hmotnost - typicky více než 15 kilogramů, ale například Lahti L-39 až 49,5 kg, velmi vysoký zpětný ráz...Výjimkou je pouze německá těžká protitanková puška 2,8/2 cm Schwere Panzerbüchse 41, která na 100 metrů probila až 75mm plát a na 500 metrů stále 40mm, vážila však také 229 kg a svou konstrukcí (včetně ochranného štítu) patří spíše k malorážným protitankovým kanónům. ==Související články== {{Commonscat\|Anti-tank weapons}} * [[Rozsocháč]] {{Pahýl}} [[Kategorie:Protitankové zbraně\| ]] [[Kategorie:Zbraně]]

Protitankové zbraně: Porovnání verzí