Slezská nářečí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m rozlišovač |
encyklopedický styl |
||
Řádek 4:
Slezskopolská nářečí se dost liší od sebe navzájem. Na západě Dolního Slezska se pravděpodobně blížila lužické srbštině, na jihu (severně od [[Kladsko|Kladska]]) mohla mít některé české rysy. Severní a východní část hornoslezských dialektů je mazuřící (jako malopolské). Jižní část Horního Slezska se některými lexikálními a mluvnickými prvky blíží češtině a moravskoslezským nářečím, nářečí na jihovýchodě Těšínska mají navíc rysy karpatské (goralé).
Slezskopolská nářečí byla už od 16. stol. řadou autorů považována za jazykovou směs, jazyk Slezů, tj. těch, kteří se "slezli" (shlukli) z různých zemí a jazyků. Od konce 17. stol. byl v tomto kontextu užíván pohrdavý název ''Wasserpolnisch''. Jako svérázná jazyková směs byla též označována (zvl. v 19. stol.) řeč Moravců (v Opavsku, Hlučínsku, Ratibořsku) tj. slezskomoravské nářečí. Na tomto základu vznikly pozdější názory (politicky instrumentalizované) o existenci samostatného jazyka slezského, resp. slezských jazyků, viz [[slezština]], [[laština]], [[
== Literatura ==
|