Mikuláš Müller: Porovnání verzí

'''Mikuláš (Nikolaus) Müller ''' (* před [[1540]], † před [[25. 2únor|25. únorem]] [[1587]] [[Praha]]) byl významný pražský dvorní zlatník doby [[Manýrismus|manýrismu]], obchodník a bankéř.

Pocházel z německé jazykové oblasti, ale jeho přesný původ není doložen (Norimberk?). Jeho počátky v Praze se datují sporem se zlatníkem Tomášem roku [[1565]]. V letech [[1565 ]]– [[1588]] pracoval ve službách arcivévody [[Ferdinand Tyrolský|Ferdinanda Tyrolského]], kde poznal svou manželku Julianu alias Jolku, vdovu po dvorním služebníkovi Rebennikovi. Pocházela v Nizozemí a přivedla si děti Jana a Zuzanu. Po Ferdinandově smrti Müller pracoval pro císaře [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] a zejména pro císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]]. Zhotovoval hlavně nádobí a měl na starosti také opravy. Bydlel na [[Malá Strana|Malé Straně]].

Když zbohatl, přikoupil v letech [[1572 ]]- [[1576]] další tři domy, nejprve honosný nárožní v Thunovské ulici, pak druhý u strahovské brány, a k němu přikoupil sousední dům roku [[1583]]. Po Mikulášově časné smrti vdova dostala ještě zaplaceno od císařeské dvorní komory za poslední dílo: pohár typu nautilus.

[[Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera|Epitaf]] se skupinovým portrétem Müllerovy rodiny pod scénou Vzkříšení Páně namaloval Müllerův zeť, dvorní malíř císaře [[Bartholomeus Spranger]] pro retábl oltáře kostela sv. Matěje asi roku [[1588]]. Dnes je obraz vystaven v [[Národní galerie v Praze|Národní galerii v Praze]] (ve [[Schwarzenberský palác v Praze|Schwarzenberském paláci]]). Spranger se s Mikulášovou dcerou Kristinou oženil roku [[1585]].

Müller ve své závěti z roku [[1586]] jmenoval Sprangera mezi poručníky vdovy Juliany a sirotků, z nichž Jakub Müller se stal zlatníkem v [[Bratislava|Bratislavě]], Mikuláš se jím měl stát také, ale dal se na studia a zemřel mladý. Vdova vedla živnost se svým prvorozeným synem z prvého manželství, zlatníkem a kupcem Janem Rebennikem, až do smrti v roce [[1591]].

Jako zlatník dělal kresebné návrhy a zhotovoval hlavně nádobí, ve službách arcivévody i císaře měl na starosti také opravy. Dochovaly se jeho kresby a návrhy rytin, provedené v dílně [[Egidius Sadeler|Egidia Sadelera]]. Významný objem jeho práce spočíval v obchodování a půjčování peněz. Mezi jehop věřitele patřili nejbohatší úřeníci císařova dvora, jako například [[Adam II. z Hradce|Adam z Hradce]] nebo [[Petr Vok z Rožmberka]].