Latinskoamerická integrace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Integrační snahy od konce Studené války: výměna obrázku |
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[
'''Latinskoamerická integrace''' představuje soubor politických, ekonomických ale také kulturních procesů, které si stanoví jako cíl úzkou hospodářskou, politickou nebo kulturní spolupráci nebo přímo regionální integraci v rámci různých regionálních nebo subregionálních organizací, které v Latinské Americe. Latinskoamerická integrace je považována za součást procesů [[regionalizace]] a [[globalizace]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Devlin | jméno = Robert ed. | odkaz na autora =
První pokusy o hospodářskou a politickou integraci vznikaly v Latinské Americe od 60. let 20. století (např.MCCA, Andské společenství, CARICOM). Během 70. a 80. let došlo k utlumení integračních snah kvůli hospodářské situaci jednotlivých zemí a dále kvůli politické nestabilitě, občanským válkám a autoritářským režimům vládnoucích v řadě zemích Latinské Ameriky. K oživení došlo na konci 80. a především v 90. letech a na samém začátku 21. století v souvislosti s procesy demokratizace a globalizace (např.MERCOSUR, SICA, UNASUR a ALBA). Historicky je latinskoamerická integrace někdy spojována s myšlenkami [[Simón Bolívar|Simóna Bolívara]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Sanahuja | jméno = José Antonio | autor =
== Historický vývoj ==
===Latinskoamerická integrace od 60. let 20. století do konce Studené války===
Hnacím motorem latinskoamerické integrace byla od 60. let 20. století především hospodářská oblast. Už v roce 1960 vznikla organizace [[Středoamerický společný trh]] (MCCA) s cílem vytvořit společný trh v oblasti [[Střední Amerika|Střední Ameriky]]. Díky dlouhodobým politickým problémům a nestabilitě regionu byla jeho činnost obnovena až v roce 1993, kdy došlo k podpisu tzv. Guatemalského protokolu, vytvářejícího platformu pro obnovení spolupráce v rámci [[Středoamerický integrační systém|Středoamerického integračního systému]](SICA).<ref name="Dev1">Devlin (2002), s. 28</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = O'Keefe | jméno = Thomas Andrew | odkaz na autora =
V roce [[1969]] bylo založeno [[Andské společenství národů]] (dnes [[Andské společenství]]) (CAN), jehož cílem bylo dosažení celní unie a posléze společného trhu na území svých členů. Od 90. let se integrační spolupráce v rámci Andského společenství zintenzivnila - došlo k uzavření dohod o oblasti volného trhu a zavedení vnějších tarifů (1992).<ref name="Dev1"
Zhruba ve stejné době vznikla z iniciativy [[Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik|Hospodářské komise pro Latinskou Ameriku a Karibik]] při OSN (CEPAL) [[Latinskoamerická asociace volného trhu]] (ALALC, dnes [[Latinskoamerické integrační sdružení]], ALADI). Komise považovala asociaci za pokus o revitalizaci místních dovozních subsidií a zároveň nástroj k vytvoření stabilního spotřebního trhu a průmyslu.<ref>O'Keefe (2009), s.5.</ref> Dohoda o zřízení asociace byla podepsána v roce 1960 a postupně se k ní přičlenily další státy. Základní obrysy asociace upravovala Smlouva z Montevidea. Nicméně už kolem roku [[1967]] začala být asociace stagnantní, což bylo zapříčiněno mimo jiné snahou o integraci celkem 11 zemí se značně odlišnou ekonomickou strukturou a vývojem, které potom odrážely odlišné zájmy a důvody členství v asociaci.<ref>O'Keefe (2009), s. 7</ref>
V případě karibské oblasti došlo ke vzniku další subregionální organizace [[Karibský společný trh a společenství]] (CARICOM, dnes [[Karibské společenství]]), jejímž cílem byla ekonomická spolupráce a integrace v roce 1973. Organizace stavěla na starších pokusech o spolupráci v podobě [[Západoindická federace|Západoindické federace]] a Karibské zóny volného obchodu z 60. let 20. století.<ref>O'Keefe (2009), s. 10.</ref> Dohoda z Chaguaramaras stavěla na modelu protekcionismu, dovozních subsidií, vlastnictví a kontroly regionálních přírodních zdrojů a také na regionální soběstačnosti.<ref name="Keef1">O'Keefe (2009), s. 11.</ref> Během 80. let 20. století se ale jednotlivé členské státy dostaly do hospodářské recese, která oslabila význam celé organizace.<ref name="Keef1"
===Integrační snahy od konce Studené války===
Řádek 22:
| alt2 = Bolívijský cestovní pas vydaný jako pas [[Andské společenství|Andského společenství]]
| width2 = 165
| caption2
| image3 = Pasaporteargentino.jpg
| alt3 = Argentinský cestovní pas vydaný zároveň jako pas [[Mercosur]]u
| width3 = 155
| caption3
| image1 = WEB-bimpassport w216.jpg
| alt1 = Barbadoský cestovní pas vydaný zároveň jako pas [[CARICOM]]u
| width1 = 160
| caption1
}}
Konec [[Studená válka|Studené války]] a s tím související otevření nových trhů v oblasti [[Východní Evropa|Východní Evropy]] a [[Střední Asie]] vytvořily nový kontext pro latinskoamerickou hospodářskou integraci. Tato nová situace vedla k oživení integračních snah a k iniciaci nové hospodářské a politické spolupráce v regionu. Spolupráci také posílila vlna [[demokratizace]] Latinské Ameriky během konce 80. a 90. let 20. století. Vedle toho sehrála svojí roli dluhová krize a krize [[státní intervencionismus|státního intervencionismu]] v hospodářské oblasti, kterou prošla řada latinskoamerických států na konci 80. let. Tato krize vedla na konci 80. a na začátku 90. let k tendencím k hospodářskému (neo)liberalismu, jež se projevoval v oblasti regionální integrace vznikem nebo obnovením regionálních bloků svobodného trhu. Vznik severoamerického sdružení NAFTA vyvolával u řady latinskoamerických zemí obavy z potencionálního vyloučení z investičních možností.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Lynch | jméno = David A. | odkaz na autora =
V roce [[1991]] vznikla organizace [[Mercosur|Společný trh jihu]] (MERCOSUR/port.MERCOSUL).{{#tag:ref |Zakládajícími členy byly Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay. V polovině 90. let se Chile a Bolívie staly asociovanými členy. V roce 2006 byla přidružena Venezuela, jejíž plné členství nebylo stále ratifikováno.|group="p"}} Cílem MERCOSURu byla integrace do jednotného trhu, volný pohyb zboží a služeb, zavedení společných vnějších tarifů, společná hospodářská politika, harmonizace legislativy v některých oblastech a koordinace jednotlivých hospodářských politik členských zemí.<ref>Devlin (2002), s.29.</ref> Nicméně záhy se vzájemná spolupráce rozšířila také na oblast kulturní, vzdělávací i do oblasti společné sociální charty.<ref name="Kirb1">Kirby (2003), s. 102.</ref> Vedle toho je MERCOSUR uznávaným mezinárodním
soudním orgánem. Na rozdíl od [[Evropská unie|EU]] funguje MERCOSUR na mezivládním principu, což znamená, že rozhodnutí leží hlavně na jednotlivých prezidentech členských států. <ref name="Kirb1"
MERCOSUR se také během 90. let profiloval jako určitý protipól severoamerického [[NAFTA]]. Zatímco země integrované v regionální organizaci jako je [[Andské společenství]] (CAN) jsou přitahovány více ke spolupráci s MERCOSURem, naopak členské země Středoamerického integračního systém (CACM) a Karibského společného trhu a společenství včetně Kolumbie se připojily k oběma možnostem tím, že například uzavřely tripartitní dohody s Mexikem (členem NAFTA) ale zároveň spolupracují s MERCOSURem. Venezuela se ale později rozhodla pro spolupráci v rámci MERCOSURu, i když zároveň založila vlastní sdružení ALBA. Chile fluktuovalo v 90. letech mezi oběma možnostmi. Nejdříve se orientovalo spíše směrem k [[NAFTA]], později začalo blíže spolupracovat s MERCOSURem.<ref>Kirby (2003),s. 103.</ref> Tato situace potom v roce 2008 vyústila ve vznik [[Unie jihoamerických národů]] (UNASUR), ve které se spojily jihoamerické státy zúčastněné v rámci MERCOSURu a v rámci Andského společenství.
První kroky k vytvoření [[Unie jihoamerických států]] byly učiněny v roce [[2004]], kdy se jihoameričtí lídři dohodli o tzv. Smlouvě z Cuzca. O čtyři roky (2008) později uzavřely potom ústavní smlouvu, která se stala základem unie, sdružující celkem 12 států ležících na území jihoamerického kontinentu.{{#tag:ref |Členy jsou Argentina, Brazílie, Bolívie, Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru, Surinam, Uruguay a Venezuela. |group="p"}} Panama a Mexiko získali status pozorovatelů. Cílem organizace je podle Ústavní smlouvy "''konstruovat jihoamerickou identitu a občanství a rozvíjet integrovaný regionální prostor v oblastech politiky, hospodářství, sociální, kulturní, životního prostředí, energetiky a infrastruktur jako příspěvek k posílení jednoty Latinské Ameriky a Karibiku.''"<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = UNASUR | titul = Tratado Consitutivo de UNASUR | url = http://www.unasursg.org/index.php?option=com_content&view=article&id=290&Itemid=339 | datum vydání = 2011-12-06 | datum přístupu = 2012-02-04 | vydavatel = UNASUR | jazyk = španělsky}}</ref> UNASUR představuje více politický než ekonomický projekt, který
Paralelně s UNASUR vznikala další latinskoamerická integrační organizace [[ALBA (Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky)|Bolívarský svaz pro národy naší Ameriky]] (ALBA). Ten vznikl v roce 2004 především z iniciativy venezuelského prezidenta [[Hugo Chávez
[[Soubor:Logo Celac.jpg|thumb|left|250px|[[Společenství latinskoamerických a karibských států|CELAC]] vznikl v roce 2010 a sdružuje pod heslem "''El Camino de Nuestros Libertadores''" (čes. Cesta našich Osvoboditelů) celkem 33 zemí regionu.]]
Ve stejnou dobu jako vznikal v Jižní Americe MERCOSUR se spojilo celkem 25 států karibské oblasti do volnější [[Sdružení karibských států]] (ACS). 15 z nich je přitom členy staršího CARICOMu, který představuje celní unii některých karibských zemí. Asociace si ale neklade za cíl přímo hospodářskou nebo politickou integraci, ale spíše kooperaci s důrazem na turismus a pomoc při přírodních katastrofách.<ref>Lynch 2010, s. 100.</ref> Celkem šest členských států CARICOMu {{#tag:ref |Členy jsou Barbados, Belize, Guyana, Jamaika, Surinam a Trinidad a Tobago.|group="p"}} potom v roce [[2006]] vytvořilo [[Karibský jednotný trh a hospodářství]]. Do roku 2015 by měl uvnitř něj vzniknout režim volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a kvalifikovaných pracovníků.<ref>Lynch 2010, s. 104.</ref>
Ve [[Střední Amerika|Střední Americe]] byl v roce [[1991]] založen [[Středoamerický integrační systém]] (SICA) s cílem prohloubit vzájemnou koordinaci v oblasti hospodářské a politické integrace v rámci členských zemí.{{#tag:ref |Členy jsou Belize, Kostarika, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua a Panama. |group="p"}} Paralelně s ním koexistuje starší projekt Středoamerického společného trhu (CACM), který zaznamenal v 90. letech oživení.<ref>Lynch 2010, s. 107-108.</ref> SICA oficiálně klade za cíl
Zastřešující organizací regionální integrace se stalo v roce [[2010]] [[Společenství latinskoamerických a karibských států]] (CELAC) sdružující celkem 33 států. Cílem CELAC je vedle prohlubování regionální integrace také "''posilování kooperace ve sféře společných zájmů''" a "''posilování dialogu, interakce a synergie mezi regionálními a subregionálními mechanismy integrace v Latinské Americe a Karibiku"''.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = CELAC/CALC| titul = The CALC Goals| url =http://www.celac.gob.ve/index.php?option=com_content&view=article&id=15&Itemid=10&lang=en | datum vydání =
== Přehled organizací ==
Řádek 106:
! colspan="3"| '''[[Pacifická aliance]]'''
|-
| [[
|
* akronym: není <ref>{{en}}{{es}} [http://alianzapacifico.net/ oficiální stránky '''Pacifické aliance''']</ref>
Řádek 113:
* zúčastněné státy:
:Mexiko, Chile, Peru, Kolumbie, přistupující stát: Kostarika
| [[
|- style="border-top:2px solid black"
Řádek 137:
* zúčastněné státy:
:Antigua a Barbuda, Bahamy, Belize, Dominika, Dominikánská republika, Granada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Jamajka, Kuba, Nikaragua, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Surinam, Venezuela
| [[
|- style="border-top:2px solid black"
Řádek 202:
! colspan="3"| '''[[Organizace východokaribských států]]'''
|-
| [[
|
* akronym: '''OECS''' <ref>{{en}} [http://www.oecs.org/ oficiální stránky '''OECS''']</ref>
Řádek 220:
===Literatura===
* {{Citace periodika | příjmení = Cammack | jméno = Paul | autor =
* {{Citace monografie | příjmení = Devlin | jméno = Robert ed. | odkaz na autora =
* {{Citace monografie | příjmení = O'Keefe | jméno = Thomas Andrew | odkaz na autora =
* {{Citace periodika | příjmení = Sanahuja | jméno = José Antonio | autor =
* {{Citace sborníku | příjmení = Sanahuja | jméno = José Antonio | autor =
===Související články===
Řádek 232:
{{Portály|Latinská Amerika| Politika}}
[[Kategorie:Latinskoamerická integrace| ]]
[[Kategorie:Mezinárodní spolupráce]]
[[Kategorie:Mezinárodní organizace]]
|