V Sullivanově době neexistovaly žádné formální boxerské tituly. Stal se „mistrem“ až po výhře nad Paddy Ryanem, který byl veřejně uznáván Mistrem těžké váhy v USA, však ne však celosvětově. Tím se stal Sullivan až po zápase s Charley Mitchellem ve Francii v roce 1888 a následné výhře nad Jakem Kilrainem, kterého porazil v 75 kole k.o. Zápas byl vypsán na 80 kol! Ale vpravdě, žádný zápas v této době nebyl uznáván jako určující mistra světa těžké váhy. První mistrovský pás byl udělen Johnu L. Sullivanovi skupinou lidí z Bostonu 8.srpna 1887, což inspirovalo společnost k předávání a uznávámíuznávání těchto titulů. Na tomto pásu z roku 1887 bylo napsáno: “Darováno vítězi vítězů, Johnu L. Sullivanovi, od obyvatel U.S.A.“. Dále na něm byly zobrazeny vlajky U.S.A.,Irska a Velké Británie. Však Sullivan se však s Mitchellem potkal už dříve, v roce 1883 ho Mitchell porazil v prvním kole k.o., jejich společná odveta však vypadala ůplně jinak. Trvala více než dvě hodiny, oba muži byli od sebe k nerozpoznání a utrpěli velkou ztrátu krve. Ztěží už jen zvedali paže k úderu a výsledek zápasu byl uznán za nerozhodný. Na místo konání pak dorazilo i místní četnictvo a uvěznilo Mitchella z důvodu porušení zákazu boxování ve Francii. Sullivan dokázal uniknout úřadům uniknout, ovázán obvazy byl odvezen zpět do Velké Británie, kde strávil několik týdnů v rekonvalescenci.
== Sullivan vs Kilrain ==
Tento zápas mezi Sullivanem a Kilrainem se považuje za zvratový bodzvrat v boxerské historii. Byl to poslední zápas o mistra světa podle tzv. Londýnských pravidel. Nejprve novináři prosazovali předzápasové reportáže z treningových center borců a oddávali se spekulacím kde se zápas uskuteční. Centrem aktivit bylo New Orleans, všakavšak konání zápasu v tomto městě zakázal místní guvernér. Sullivan se na toto klání připravoval 4 měsíce pod vedením svého trenéra Williama Muldoona, jehož největšímnejvětší problémemstarostí bylo, jak vytaženídostat Sullivana z pití alkoholu. Rochesterský novinář Arch Merril vypověděl, že se Sullivan občas “osvobodil“ od svého dozorce a následný řev trenéra byl prý slyšet po celé čtvrti. Osobně si pro něj vždy došel do baru odkud ho odvedl zpátky do kempu.
