Oghuzové: Porovnání verzí

'''Oghuzští Turci''' nebo '''Oghuzové''', '''Oguzové''' ({{vjazyce|tr}} a {{vjazyce|az}} ''Oğuzlar'', {{vjazyce|uz}} ''Oʻgʻuzlar'', {{vjazyce|kk}} ''Оғыздар, Oğyzdar'', {{Vjazyce|el}} ''Ονξοι'' → ''Oufi'', {{vjazyce|fa}} ''اغوز'' → ''Oghūz'', {{vjazyce|ar}} ''أوغوز'' → ''Ūghūz'' a varianty: ''Ghuzz'', ''Guozz'', ''Kuz'', ''Oğuz'', ''Okuz'', ''Ouz'', ''Ouzoi'', ''Uğuz'' a '''''Uz''''') byli raně-[[středověk]]ou historickou kmenovou konfederaci [[turkické jazyky|turkiců]] ve [[Střední Asie|Střední Asii]]. Je třeba poznamenat, že řecké zdroje používaly jméno ''Oufi'' (nebo '''''Ouvvi''''') označujíc Oguzské Turky, jménem, které také používaly k označení Asijských Hunů čili [[Siung-nuovéSiungnuové|Siung-nuů]]. Oguzové migrovali na západ z oblasti [[Sedmiříčí|Žety-su]] ({{vjazyce|cs}} Sedmiříčí) po střetu s [[Karlukové|karluckou]] (3-Oguzové) větví [[Ujgurové|Ujgurů]]. Západní hranicí jejich území se pak na čas stalo [[Kaspické moře]]. Potomky Oguzů byli i pozdější zakladatelé několika různých států, jako třeba: [[Ghaznovská říše]], [[Seldžucká říše]], [[Rúmský sultanát]], [[Chórezmská říše]], [[Osmanská říše]], a taky několika dynastií: [[Safíovci|Safíovská dynastie]], [[Afšárovci|Afšárovská dynastie]], [[Kádžárovci|Kádžárovská dynastie]] a další, a termín ''og-uz'' dnes přetrvává v označení pro jihozápadní skupinu turkických [[oghuzské jazyky|oguzských jazyků]].

Lingvisté naznačují, že aplikace tohoto jednoduchého starověkého jazykového pozorování umožňuje diskriminaci a klasifikaci jazyků přímo a snadno. Tyto rozdíly byly atestovány domorodými názvy, které tradičně spojujeme s nejlidnatější subdivizemi s profesním nebo geografickým umístěním: [[Burtasové|Burtas]] (jak včelí úl), [[Agathyrsiové|Agačery]] (Agathyrsi-lesní muž), [[Čuvaši|Suas]] (Čuvaš-jak voda), [[Maďaři|Madžar]] (Maďar-lesní muž), [[Tocharové|Tauar]] (Tochař-horský muž), [[SabirovéSuaři|Suvar]] ([[Sabirové|Sabir]]-vodní muž), atd.

Již [[Hérodotos]] ([[484 př. n. l.|484&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]–[[425 př. n. l.|425&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]), popisuje detailně starověké Skýtské [[Agathyrsiové|Agačery]] (Agathyrsi), kteří, stejně jako [[Sabirové|Sabiři]]-[[Suaři|Suvaři]], mluvili jazykem Ogurské větve. Později to taky potvrzuje starověký řecký zeměpisec [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaios]] (85-165). Staré západní zdroje umísťují starověké západní Ogurské kmeny ve stepích východní Evropy a na Středním východě, zatímco čínské zdroje umísťují jejich soudobé východní Ogurské kmeny ve stepích [[Střední Asie]] a pouště [[Taklamakan]]. Ptolemaios se zmiňuje o řece [[Ural (řeka)|Jajik]] (Ural),<ref group="pozn.">V 18. století byla ruskou carevnou řeka Jajik přejmenovaná na Ural</ref> jako o řece [[Ural (řeka)|Džajik]] v ''„Ogurském dialektu“'' , a potvrzuje že Ogurové jsou předci [[Protobulhaři|Bulgarů]], [[Kangaři|Kangarů]], nebo [[Hunové|Hunů]] žijících před 2. stoletím mezi západní Sibiři a stepích [[Volga|Itilu]].<br />

Bez kladných důkazů, v žádné době by se nemělo předpokládat že Ogurové byli výhradně Ogurové, a odpovídajícím způsobem Oguzové byli výhradně Oguzové. Jednou z nejčasnějších [[Turkické národy|Turkických konfederací]] souhrnně známá pod názvem [[Tuchsové]] čili [[Tocharové]], může být zahrnuta do Oguzských [[Azové|Aseů]] a Ogurských [[Protobulhaři|Bulgarů]] a [[Sabirové|Sabirů]]-[[Suaři|Suvarů]] (Sabaroi). Označení '''''„Azští Bulgaři“''''' může naznačovat jejich bývalou politickou příslušnost, a nikoli jejich jazykové vlastnosti, přesně jako etnicky různé kmeny Turkutaských kaganátů nesly ethnonym '''''„Türk“'''''. Subjekty kmene Azů/Asů, se samostatným tématem, z Asyrštiny jako „Az-kiši“, byly historicky spjaté s téměř každým v oblasti Střední Asie, zasahující až na [[Střední východ]], do [[Střední Evropa|střední Evropy]] a na [[Dálný východ]]. Ze záblesků historických záznamů se zdá, že ‚'''r'''‘/‚'''z'''‘ rozdělení došlo v rámci Kangarských kmenů, produkci dvou pra-ethosů, Kangarů a Azů. Tito Azové se nacházeli severně od Kangarů, nebo alespoň zaujímali vyšší nadmořskou výšku horských oblastí, s blízkostí horské tajgy, zatímco Ogurští Kangaři dávali přednost otevřené stepi [[Kazachstán]]u a [[Taklamakan]]u - [[Tarimská pánev]].<br />

[[ToreTöre]] je sbírka povinných tradic a zvyků. [[Orchonské nápisy|Ochonsko]]-[[Jenisejské nápisy|Jenisejské záznamy]] říkají, že stát nemůže existovat bez ToreTöre. V [[epos]]e Mahmúda Kašgarského, Divân-ı Lügati't-Türk <ref>{{Cite book

}}</ref>napsaného v 11. století se uvádí: {{Citát|…slovo ToreTöre se vysvětluje jako hlavní místo v domě, toto slovo v základním smyslu se používá jako zvyk, tradice…|Mahmud al-Kāshgharī „Divân-ı Lügati't-Türk“|350|}}

Podle [[Zija Gökalp|Ziju Gökalpa]], slova ToreTöre a Türk můžou mít jeden kořen. [[Azgar Muchamadiev]] to potvrzuje nalezenými numismatickými mincemi: první Turanské mince používají "'''trgi'''" k označení "'''státu'''" → "'''zákona'''"<ref>{{Cite book

Podle tohoto konceptu, slovo Türk znamená dodržování ToreTöre. ToreTöre existovalo ve všech stepích, a bylo kompilováno během tisíce let. Seldžukové a Osmani nazývali tradice, které zanechaly jejich předci '''''„Oguz-Tore“Töre“'''''. Nicméně, ToreTöre se skládá nejen z tradic Oguzů, ale je nedílnou součástí celého Turkického světa. Podle historických pramenů náležejících k Hunům, Turkutům, Chazarům, Oguzům a Bulgarům, Turkičtí muži, bylybyli zpravidla dlouhovlasý a jako projev úcty měli zvyk sundávat pokrývku hlavy.

Jeden z dávných Turkických [[epos|dastanů]] byl o slavném hrdinovi [[Alp Er Tunga (hrdina)|Alp Er Tungovi]] ([[turečtina|turecky]] [http://tr.wikisource.org/wiki/Alp_Er_Tunga_Destan%C4%B1 Alp Er Tunga destanı]) . V práci [[Šáhnáme]], básníka [[Firdausí]]ho (11. století) je zmíněn pod názvem „[[Afrasiab]]“. Žil po staletí v paměti Turků, jeho památka byla poctěná podle svátků Yog’i. Některé z vládnoucích rodin Turkiců (Karachánové, Ujguři, Seldžukové) se vztahují k němu. [[Kniha Dede Korkut]] ([[turečtina|turecky]] [http://tr.wikipedia.org/wiki/Dede_Korkut_Destan%C4%B1 Dede Korkut Kitâbı]) se považuje za součást starověkých Oguzských dastanů. Zaujímá důležité literární místo kvůli svému popisu společnosti stepních Turků: jejich organizace, sociální struktury, tradice a zvyky. Další dastan, popisující život stepních Turků, je dastan o [[Manas (hrdina)|Manasovi]] ([[turečtina|turecky]] [http://tr.wikipedia.org/wiki/Manas_Destan%C4%B1 Manas destanı]), typickém hrdinovi v období Alp Era Tungu.

Pradomovinou několika kmenových svazů, které se seskupili do konfederace středověkých Og-uz'ů nazývaných také [[Uzové|Uz'ové]], byla oblast v dnešním Mongolsku a Ruské Burjatské autonomní oblasti u povodí řeky [[Selenga|Selengy]] v okolí jižní části Bajkalu. {{#tag:ref|délka toku Selengy je 1024 km|group=pozn.}}.

Podle mnoha historiků, se použití slova "Oguz" datuje do příchodu [[Siung-nuovéSiungnuové|Asijštích Hunů]] (220 př.n.l.). Titul "Oguz" byl dán [[Mao Tun (šan-jü)|Mao Tunu]] ([[Oghuz kagan|Oguz kagan]]),<ref>[Bichurin N.Ya., ''„[[Collection of information on peoples in Central Asia in ancient times"|Shromažďování informací o národech Střední Asie ve starověku]]“''], vol. 1, Sankt Petersburg, 1851, pp. 56-57</ref><ref>Taskin V.S., ''"Materials on history of Sünnu"'', transl., 1968, Vol. 1, p. 129</ref> zakladateli [[Siung-nuovéSiungnuové|Říše Asijkých Hunů]], který je často považován za první turkickou politickou entitu ve Střední Asii.