Obec: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Typy obcí: Upraven počet statutárních měst dle aktuálního stavu, viz § 4 zákona č. 128/2000 Sb. značka: editace z Vizuálního editoru |
rozšířeno |
||
Řádek 4:
== Obec v České republice ==
=== Historie obcí v Česku ===
Obce jako samosprávné jednotky vznikly v rámci reforem v roce 1850, kdy byla zákonem ze 17. března 1849 zrušena dosavadní [[panství]] a [[vrchnostenské zřízení]] a nejnižší jednotkou správy se staly obce.<ref>[http://home.tiscali.cz/sokazr/kroniky/slucovan.doc Slučování a rozlučování obcí od roku 1850]</ref> Po druhé světové válce a za komunistického režimu v souvislosti se zřízením [[Národní výbor (1945-1990)|národních výborů]] obce ztratily faktickou právní subjektivitu, třebaže i nadále existovaly formálně volené obecní orgány. Postavení obcí definoval československý ústavní zákon o národních výborech (12/1954 Sb.) a zákon o národních výborech, 13/1954 Sb., později 65/1960 Sb. a 69/1967 Sb.▼
Území bylo rozčleněno na osady neboli katastrální obce již v rámci zpracování josefinského katastru. Při zpracování map stabilního katastru kolem roku 1840 bylo na Moravě a ve Slezsku naměřeno 3724 osad (roku 1930 to bylo 3326 obcí). Rozdělení země se mělo v podstatě přidržovat obcí josefínského katastru, ale ve skutečnosti došlo k rozdělování některých větších obcí o několika osadách: osady, které měly větší rozlohu než 250 čtverečních jiter a tvořily uzavřený celek, se staly samostatnými katastrálními obcemi. Naopak ke slučování sousedních osad se přistupovalo, pokud v josefínském katastru katastrální obec měřila méně než 250 jiter nebo když pozemky obou vesnic byly příliš prostoupeny vzájemnými enklávami.<ref name="slučování">[http://home.tiscali.cz/sokazr/kroniky/slucovan.doc Slučování a rozlučování obcí od roku 1850 - Tiscali.cz], anonymní nedatovaný odborný text, Moravský zemský archiv v Brně – státní okresní archiv Žďár nad Sázavou (v metadatech souboru DOC je jako autor uvedena „fuksova, MZA v Brně“ a datum vytvoření 18. listopadu 2010)</ref>
▲Obce jako samosprávné jednotky vznikly v rámci reforem v roce 1850, kdy byla zákonem ze 17. března 1849 zrušena dosavadní [[panství]] a [[vrchnostenské zřízení]] a nejnižší jednotkou správy se staly obce.<ref>[http://home.tiscali.cz/sokazr/kroniky/slucovan.doc Slučování a rozlučování obcí od roku 1850]</ref>
Podle § 2 odst 4 zákona č. 13/1954 Sb., § 13 odst. 6 zákona č. 65/1960 Sb. a podle § 9 zákona č. 69/1967 Sb. mohl být rozhodnutím nadřízeného (zpočáku krajského, později okresního) národního výboru zřízen jeden společný MNV pro několik obcí. Podle zákona z roku 1954 rozhodoval krajský národní výbor, který byl povinen zjistit stanovisko zúčastněných obcí. Novější zákony umožňovaly takové rozhodnutí pouze na návrh dotčených MNV a „se souhlasem obyvatel“ (1960) či „se souhlasem občanů“ (1967). Obce sloučené pod společný MNV zůstávaly teoreticky i nadále obcemi, fakticky však později byl považován za obec celý správní obvod MNV, což však vzhledem k neexistenci právní subjektivity obcí byl pouze terminologický problém.▼
Československý zákon č. 405/1922 Sb. z. a n. ke slučování a rozlučování obcí a změnám hranic obcí a okresů zmocnil vládu.<ref name="slučování" />
=== Obce v poválečném Československu ===
Zákonem České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), byla ke dni voleb obnovena právní subjektivita obcí a byla rozlišena samostatná a přenesená působnost obcí. Obcemi jsou podle tohoto zákona územní celky, které byly obcemi ke dni nabytí jeho účinnosti, a obce nově vzniklé podle tohoto zákona. Práva a povinnosti místních a městských národních výborů přešly ke dni nabytí účinnosti zákona na obce, v nichž měly tyto národní výbory sídlo. Obcemi přidruženými pod společný MNV se sídlem v jiné obci se zákon č. 367/1990 Sb. speciálně nezabývá a nezmiňuje je. Další změny přinesl nový zákon o obcích, 128/2000 Sb. Zatímco zákon z roku 1990 definoval obec jako územní celek, zákon z roku 2000 jako územní samosprávné společenství občanů, tvořící územní celek. Postavení Prahy jako obce je upraveno samostatným zákonem.▼
Po druhé světové válce byl dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. z. a n. z 27. října 1945 obnoven předválečný stav k 29. září 1938.
Za komunistického režimu v souvislosti se zřízením [[Národní výbor (1945-1990)|národních výborů]] obce ztratily faktickou právní subjektivitu, třebaže i nadále existovaly formálně volené obecní orgány. Postavení obcí definoval československý ústavní zákon o národních výborech (12/1954 Sb.) a zákon o národních výborech, 13/1954 Sb., později 65/1960 Sb. a 69/1967 Sb. Státní orgány (ministerstvo vnitra a národní výbory) mohly ve stanovených případech stanoveným způsobem zasahovat do územního uspořádání obcí. Od roku 1954 o obcích rozhodovaly krajské národní výbory, které si však musely předem zjistit stanovisko dotčených obcí. Celkově v poválečných letech převládala tendence ke slučování obcí. Metodický pokyn č. 33 z 27. září 1961 Sbírky směrnic pro národní výbory (částka 9) stanovil: „Provádět územní změny obcí nelze jen z hlediska zájmů části občanů nebo jen pro odstranění přechodných potíží, ale z důležitých zájmů, zejména pro další rozvoj výstavby obcí v souladu s plánovanou výstavbou okresu a důležitými zájmy obyvatelstva … K slučování obcí se zpravidla přistupuje tam, kde obce svou zástavbou tvoří ve skutečnosti jeden celek nebo kde došlo ke sloučení JZD, přispěje-li sloučení obcí k dalšímu rozvoji zemědělské výroby a hospodářské a kulturní výstavbě obcí“.<ref name="slučování" />
▲Podle § 2 odst 4 zákona č. 13/1954 Sb., § 13 odst. 6 zákona č. 65/1960 Sb. a podle § 9 zákona č. 69/1967 Sb. mohl být rozhodnutím nadřízeného (zpočáku krajského, později okresního) národního výboru zřízen jeden společný MNV pro několik obcí. Podle zákona z roku 1954 rozhodoval krajský národní výbor, který byl povinen zjistit stanovisko zúčastněných obcí. Novější zákony umožňovaly takové rozhodnutí pouze na návrh dotčených MNV a „se souhlasem obyvatel“ (1960) či „se souhlasem občanů“ (1967). Obce sloučené pod společný MNV zůstávaly teoreticky i nadále obcemi, fakticky však později byl považován za obec celý správní obvod MNV, což však vzhledem k neexistenci právní subjektivity obcí byl pouze terminologický problém (po roce 1989 toho však některé místní části využily v žádosti o obnovení MNV). Tendence ke zřízování společných MNV pro více obcí i ke slučování obcí posílil zejména zákon č. 69/1967 Sb. Při sloučení MNV pak v nesídelní obci působil [[občanský výbor]], který z pověření pléna MNV mohl zajišťovat i výkon celé správy kromě rozhodování ve věcech státní správy. Občanské výbory však byly zřizovány i pro místní části, které byly připojeny a nebyly již samostatnými obcemi. Předsedové občanských výborů byly členy rady MNV. Systematické slučování obcí pokračovalo až do konce 80. let.<ref name="slučování" /> Zákonem ČNR č. 49/1982 Sb. byl novelizován § 9 zákona o obcích tak, že krajský národní výbor mohl určit některé obce jako tzv. [[středisková obec|střediskové obce]], tedy obce, jejichž místní národní výbor měl tzv. rozšířenou působnost, a to i pro blízké obce, které střediskovými obcemi nebyly.
=== Obnovení samosprávných obcí ===
Po listopadu 1989 žádaly o obnovení samosprávného orgánu jak mnohé obce, které formálně nikdy nezanikly, ale jen v nich byl zrušen MNV, tak i mnohé části, které byly v předchozích desetiletích sloučeny. V první vlně o obnovení obcí rozhodovaly okresní národní výbory, o názvech obnovených obcí rozhodovaly rady krajských národních výborů.<ref name="slučování" />
▲Zákonem České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), byla ke dni voleb obnovena právní subjektivita obcí a byla rozlišena samostatná a přenesená působnost obcí. Obcemi jsou podle tohoto zákona územní celky, které byly obcemi ke dni nabytí jeho účinnosti, a obce nově vzniklé podle tohoto zákona; o zřízení obcí rozhodovalo na návrh obce ministerstvo vnitra. Práva a povinnosti místních a městských národních výborů přešly ke dni nabytí účinnosti zákona na obce, v nichž měly tyto národní výbory sídlo. Obcemi přidruženými pod společný MNV se sídlem v jiné obci se zákon č. 367/1990 Sb. speciálně nezabývá a nezmiňuje je.
Další změny přinesl nový zákon o obcích, 128/2000 Sb. Zatímco zákon z roku 1990 definoval obec jako územní celek, zákon z roku 2000 jako územní samosprávné společenství občanů, tvořící územní celek. Postavení Prahy jako obce je upraveno samostatným zákonem.
{{Podrobně|Seznam obcí v Česku}}
=== Názvy obcí ===
Do poloviny 19. století nebylo místopisné názvosloví úředně kodifikované ani ustálené. V nejstarších katastrech (berní ruly ze 17. století, tereziánský a josefinský katastr z 18. století) nejsou přesné a ustálené názvy míst.<ref name="slučování" />
Zoficializovaná byla jména až zavedením obecního zřízení v roce 1850, kdy právo obce na jméno bylo jedním z práv, které obcím přiznávala praxe rakouského ministerstva vnitra. Za nejstarší všeobecnou oficiální úpravu místních jmen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou považována nařízení z roku 1854, která na základě obecního zákona stanovila politickou a soudní organizaci korunních zemí a byla zveřejněná jak v říšském zákoníku, tak v zemských věstnících. Tato nařízení byla považována za pramen pro posuzování autenticity místních jmen obcí. Z nich vycházelo i nařízení zemské organizační komise s názvem Zevrubný popis rozdělení země království Českého, vydaný č. 60 z 9. prosince 1854 odd. II. Věstníku vlády zemské pro království české. Vycházel z Palackého „Popisu království českého“ z roku 1848 a přidržel se mnoha v něm uvedených českých pojmenování. Na Moravě vyšel ve Věstníku vlády zemské v odd. II jako vyhláška č. 33 z 12. června 1854 tabelární přehled místních a katastrálních obcí dle okresů, avšak podoba některých názvů se lišila od podoby v zemském organizačním nařízení z téhož roku.<ref name="slučování" /> Místodržitelství a statistický úřad vydávaly opakovaně též různá repertoria, seznamy míst či lexikony obcí, ale v nich uváděné názvy nebyly považovány za autentické.<ref name="slučování" />
Změna názvu obce byla povolována jen na žádost obce podložené usnesením obecního zastupitelstva, a rozhodovat o žádosti bylo oprávněno rakouské ministerstvo vnitra ve srozumění s ministerstvy spravedlnosti a financí po slyšení zemského výboru, vrchního zemského soudu a zemského finančního ředitelství. Obec nesla náklady na změny v pozemkových knihách, katastru daní a zveřejnění v [[úřední list|úředních listech]] (zemských věstnících, resp. Pražských novinách). Změny názvu proti vůli obce nebyly prováděny.<ref name="slučování" />
Do roku 1918 byly názvy stanoveny dvojjazyčně, česky i německy. Po roce 1918 vznikl tlak na revizi názvosloví měst, obcí a osad. Zpočátku byl úřední postup příliš zdlouhavý, proto byla 7. listopadu 1919 zřízena při ministerstvu vnitra Stálá komise pro stanovení úředních názvů v republice Československé, v niž byly zastoupeny všechny zainteresované instance, tj. zpočátku 23 členů. Dbala na hlediska správní, historická, filologická i národní. Ministerstvo zásadně nepostupovalo proti vůli obcí.<ref name="slučování" /> Ministerská komise využívala také výsledky práce Místopisné komise České akademie věd, která působila od roku 1912, kdy uspořádala mezi obcemi dotazníkovou akci, jejíž výsledek později předala ministerstvu vnitra.<ref name="slučování" /> V roce 1919 také okresní politické správy zhotovovaly seznamy míst pro sčítání lidu 15. února 1921.<ref name="slučování" />
Právní základ pro revizi místopisného názvosloví položil zákon č. 266/1920 Sb. z 14. dubna 1920, o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů, který byl historicky první legislativní úpravou názvů obcí. Podle § 1 tohoto zákona úřední jméno města, obce, osady či části osady stanovoval ministr vnitra. Nařízení vlády č. 324/1921 Sb. mimo jiné stanovilo, jakou podobu mají mít nové místní tabulky s názvy.<ref name="slučování" /> Na základě zákona č. 266/1920 Sb. a na základě výsledků sčítání lidu vydaly ministerstvo vnitra a státní úřad statistický ''Statistický lexikon obcí v Čechách'' a ''Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku'' jako úřední seznamy míst (názvů obcí, osad a částí osad) stanovené výnosem ministra vnitra Jana Malypetra ze dne 23. června 1923, čís. 43 354 pro Čechy a ze dne 17. listopadu 1924, čís. 75 000 pro Moravu a Slezsko.<ref name="slučování" />
V souvislosti s reformou územního členění a státní správy v roce 1960 byly obce, které měly názvy duplicitní v rámci okresu, vyzvány, si určily nový název s použitím přídomku. Pokud se však shodovaly názvy osad v různých obcích nebo název obce a osady, rozlišení názvu nebylo vyžadováno.<ref name="slučování" /> Podle § 17 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, vydalo ministerstvo vnitra v roce 1960 ''Seznam obcí Československé socialistické republiky 1960 podle stavu ke dni 1. července 1960'', v němž byly zveřejněny úřední názvy obcí a osad.<ref name="slučování" />
Od 60. let až do počátku 90. let 20. století jména obcí a jejích místních částí podle vyhlášky č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů, po schválení plenárními zasedáními místních a okresních orgánů stanovovala rada krajského národního výboru, změny byly vyhlašovány ministerstvem vnitra v Ústředním věstníku ČSR a ČR.<ref name="slučování" /> Na základě § 27 zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, přešlo rozhodování o změnách jmen na okresní úřady.<ref name="slučování" />
=== Typy obcí ===
| |||