Občanství: Porovnání verzí

Odebráno 571 bajtů ,  před 6 lety
Úprava odkazů.
(Reference, úprava citací, doplnění hypertextových odkazů, úprava nového zákona a jeho zapracování, oddíl o právní úpravě přepacován)
(Úprava odkazů.)
'''Občanství''' je časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného [[Státní poznávací značka|státu]]. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu. Žádný stát nemůže existovat, aniž by měl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti ([[závazek|závazky]]), které tak určují i obsah státního občanství.<ref name=":0">{{Citace monografie|PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3 = PAVLÍČEK a kol., Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN 80-7201-141-3|příjmení = PAVLÍČEK a kol.Pavlíček|jméno =Václav |titul = Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda|vydavatel = Linde|místo = Praha|rok = 1998|isbn = ISBN 80-7201-141-3|spoluautoři = a kol.}}</ref>
 
Tyto vzájemné vztahy jsou zejména právo fyzické osoby na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.
 
Pojem občanství bývá někdy ztotožňován s pojmem státní příslušnost, ale ten je obsahově širší, neboť do sebe zahrnuje i právnické osoby příslušné k danému státu.<ref>{{Citace monografie|poznámka name=":0" PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref>
 
== Historie ==
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada [[ius soli]].
 
Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref>
 
== Rozměr státního občanství v právu ==
* [[Mezinárodní právo veřejné|Mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu
 
* [[Mezinárodní právo soukromé|Mezinárodního soukromého]] – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel<ref>{{Citace monografie|poznámka name=":1" FILIP, Jan. ref. 4}}</ref>
 
== Typy fyzických osob ve státě ==
2. [[Cizinec]] - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]]
 
3. [[Bezdomovec]] - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu ([[apatridé]])<ref>{{Citace monografie|poznámka name=":0" PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref>
 
== Problém bipolitismu a apatrismu ==
Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.
 
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref>{{Citace monografie|poznámka name=":1" FILIP, Jan. ref. 4}}</ref>
 
== Právní úprava občanství v ČR ==
Mezi stěžejní zákony, které pojednávají o občanství patří <u>Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR č. 186/2013 Sb.</u>, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014.
 
Jak Ústava ČR, tak Listina, oba tyto dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či [[status]]) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Listina základních práv a svobod|url = }}</ref>
== Získání státního občanství ==
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
3. Opcí
 
[[Opce (právo)|Opcí]] se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref>{{Citace monografie|poznámka name=":1" FILIP, Jan. ref. 4}}</ref>
 
=== Získání státního občanství v ČR ===
Státní občanství uděluje [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvo vnitra]] ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa [[Trvalý pobyt|trvalého pobytu]] žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení [[státoobčanský slib|státoobčanského slibu]] a na toto udělaní není [[právní nárok]].
== Zánik občanství ==
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, [[Sňatek (rozcestník)|sňatkem]], propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] přijatý [[Valné shromáždění OSN|Valným shromážděním OSN]] 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref>{{Citace monografie|poznámka name=":1" FILIP, Jan. ref. 4}}</ref>
 
=== Zánik státního občanství v ČR ===
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen
* Úmluva o právní postavení osob bez státní příslušnosti
Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Listina základních práv a svobod|url = }}</ref>
== Odkazy ==